„Snažíme se hlavně vymyslet, jak se dostat víc k divákům, když nemůžeme hrát,“ říká v rozhovoru pro Deník režisér, výtvarník a scénárista pražského Divadla S+H Miki Kirschner (na snímku Michaela Hankeho).

Na oslavy 100. Spejblových narozenin jste určitě měli spoustu plánů. Jak se kvůli současné době změnily?

Momentálně je těžké něco napevno plánovat, ale snažíme se. Některé akce, které bylo třeba zrušit, nahradily alternativy. Chystali jsme velkou retrospektivní výstavu ve Villa Pellé, tu nahradí do výroby připravená stálá výstava v divadle. Zvládli jsme ale premiérově uvést titul pro nejmenší děti od 1-3 let Žeryčku, hop! i novou netradiční hru pro dospělé Hotel Spejbl. Jedná se vlastně o průchod Spejblovou hlavou, v níž se otevírá 14 pokojů s různými diagnózami, které se setkávají s našimi postavičkami a komentují dnešní svět. Nechtěně je to tak provázané s dnešní dobou, kdy jsou také všichni zavření. Otevřeli jsme Klub přátel divadla, připravili jsme nový vizuál. Nenudíme se my, ani náš oslavenec.

Spejbla uvedl v Plzni do světa Josef Skupa, se kterým později už v Praze spolupracoval váš otec Miloš Kirschner. Vybavujete si nějaké jeho vzpomínky na zakladatele divadla?

S otcem měli hodně osobní vztah, Skupa mu svým způsobem zachránil život. Ve chvíli, kdy táta po vojně u pétépáků hledal práci a hrozilo mu, že půjde zpátky do dolů, si ho vyžádal do divadla, protože se s ním znal. Svým způsobem mu mohu být vděčný i já, protože táta s mámou se potkali právě v divadle. Otec o něm mluvil vždy krásně, Josef Skupa byl a je pro divadlo 'Starej'. Všichni ho takhle oslovovali a měl obrovský respekt. Vždycky tu panovala rodinná atmosféra, a to se společně se Skupovým odkazem snažíme držet dodnes.

Spejbl a Hurvínek jsou zřejmě osudoví pro celou vaši rodinu. Jak jste zmínil, v divadle působili rodiče, ředitelkou je teď vaše sestra Denisa Kirschnerová, která také napsala několik her…

V minulosti jsme si asi ani jeden nemysleli, že budeme pracovat zrovna tady, bylo to takové řízení osudu. Snažím se dělat i jiné věci, ale divadlo je časově hodně náročné. Máme k němu určitou zodpovědnost a dát všemu nějakou kvalitu, to je opravdu hodně práce, člověka to nutí také k větší sebekontrole. Tyto osobité a svébytné postavy jsou naše priorita, občas se jim musíme podřizovat, až si někdy říkám, že jsme vlastně jejich zaměstnanci (smích).

Společně s dalšími postavami, které k nim patří, se Spejbl s Hurvínkem objevili už i ve 3D filmu, Spejbl v komiksu. Dá se to vysvětlit jako snaha je přiblížit v moderní době i dětem, které je třeba tolik neznají?

Žijeme v mediální době a nebylo by asi rozumné se jiným postupům a technikám bránit, i když prioritou zůstává loutkové divadlo. Ale i tohle je svým způsobem navázání na Skupu, protože ani on se nových věcí nebál. Snad první zvukový animovaný film u nás byl Všudybylovo dobrodružství z roku 1936, kde Hurvínek dětem vysvětluje, jak fungují rádiové vlny. A jedna z prvních reklam byla Spejbl si kupuje vanu. Skupa byl v tomto směru hodně revoluční, jakmile se objevilo nové médium, on se k němu připojil. Ať už to bylo rádio, gramofonové desky, film, později Večerníčky. Měl třeba naplánované i představení s Voskovcem a Werichem, chtěl spolupracovat s Karlem Čapkem, nic z toho však nevyšlo.

Plánujete i další aktivity v tomto odlišném směru?

Když by byla nějaká zajímavá příležitost a mělo by to pro divadlo přínos, tak bychom se nebránili. Hodně se třeba povedl dokument České televize Neobyčejný život Josefa Spejbla. Už v první vlně jsme dělali on-line vystoupení nebo krátká videa pro děti na facebooku. I teď se snažíme hlavně vymyslet, jak se dostat víc k divákům, když nemůžeme hrát. Uvažujeme i nad možností hrát později venku, což by byla také nová zkušenost.

Vedle technologií se za sto let se hodně proměnila i čeština. Jak se to projevilo u Spejbla s Hurvínkem?

Samozřejmě, nechceme hrát archaické divadlo, takže i jejich jazyk se proměnil, každý interpret po téhle stránce přináší něco nového. Ale zásadní smysl, kdy jde hlavně o slovní humor v podání filozofů v dřevácích, se nemění. Moderním slovům se nevyhneme, ale máme pravidlo, že nikdy nejsou agresivní a nemluví sprostě. V představeních pro dospělé se to pravidlo může porušit, ale musí to přijít zvenčí, ne od Spejbla s Hurvínkem.

Když jste narazil na interprety, po vašem otci převzal interpretaci Spejbla s Hurvínkem Martin Klásek, jeho alternací je od roku 2017 Ondřej Lážňovský. Zatím není asi tolik známý, jak byste ho představil?

Naše divadlo vždycky stojí na osobnosti interpretů, bez toho se to neobejdeme. Máme na ně štěstí, u Ondřeje Lážňovského je jeho přínos nepopiratelný. Je loutkohercem už dlouho a k nám se přišel o tuto pozici ucházet. Ale jen vodičem nebyl dlouho, dokáže i tvořit autorské věci, režírovat. Má skvělé hlasové dispozice, schopnost hrát pět rolí najednou a každá bude jiná, navíc má i obrovský komediální talent. Je to asi nějaké kouzlo těch našich figur, že přitahují takové osobnosti.