Skupinka vězňů čeká, až jim kuchaři vydají jídlo. Všichni mají roušky. Kdyby je neměli, hrozil by jim pořádný průšvih a trest. Nikdo ve věznici na plzeňských Borech nechce riskovat šíření covid-19. Už tak tato zákeřná nemoc s děním v „hotelu Hvězda“ pořádně mává, zabrat dávám pracovníkům věznice, kteří si mnohdy musejí sáhnout až na dno sil, i vězňům, kteří jsou nuceni obejít se například bez návštěv svých blízkých.

Věznice dělá celou řadu opatření, aby vir nepronikl dovnitř. „Při vstupu do objektu věznice je každému příchozímu včetně zaměstnanců měřena teplota a pokud má více než 37 stupňů Celsia, není povolen vstup. Stejné je to u vězněných osob, při příjmu do výkonu trestu či vazby je jim měřena teplota a pokud mají více než 37, jsou přijata zvláštní opatření. Každý jde navíc do desetidenní karantény. Teplota se měří i při eskortách, aby se nákaza nešířila mezi věznicemi,“ popsal zástupce vedoucího oddělení výkonu vazby a trestu borské věznice Richard Rout. Doplnil, že vězni mají dále výrazně omezena přerušení trestu, nemohou za nimi chodit návštěvy. Výrazně omezeny jsou i návštěvy probační a mediační služby, nevládních organizací, kurátorů, stejně tak řada výslechů probíhá prostřednictvím skype a i mnohé soudy se konají on-line.

Skype je i plusem

Zejména zákaz návštěv někteří vězni špatně nesou. „Je to pro ně zásadní zásah do jejich práv. Nevídají své příbuzné, kteří před tím za nimi pravidelně chodili, neboť ti jsou například sociálně slabší a nemají techniku, aby se mohli spojit přes skype. Někteří vězni tak neviděli své děti řadu měsíců a je to pro ně psychicky velmi náročné,“ uvedl Rout. Vše zlé je ale pro něco dobré, takže možnost využití skype je přínosem pro vězně, kteří jsou z dálky. Mnohem snazší a levnější je pro ženu se dvěma malými dětmi popovídat si s druhem na Borech přes skype, než tam jet hodiny na krátkou návštěvu.

Plusem je, že většina vězňů, která na Borech pracovala, stále může. Je to díky tomu, že jsou dvě soukromé firmy přímo v areálu věznice. Ven za zaměstnáním mohou jen ti, kteří pracují v potravinářství a při výrobě roušek, což je ale jen několik desítek vězňů.

Pracují zadarmo

Přes všechna opatření a velmi dobrou práci borské protiepidemické komise, která pracuje pod supervizí hygienické stanice, se nedá průniku nákazy do věznice zabránit. Zažili tu i dramatické období, kdy pro vězně s covid-19 a v karanténě museli vyčlenit celé jedno křídlo. Teď aktuálně naštěstí mají nakažených vězňů jen pár, ale zato covid-19 dopadl s plnou váhou na zaměstnance. „Je to velice depresivní záležitost, zvláště ve dnech, kdy přijdou tzv. covidové vlny. To bylo třeba minulou středu, čtvrtek a pátek. To už vás dostává do kolen, když je vám každou hodinu hlášena nová karanténa nebo pozitivita,“ řekl Deníku ředitel věznice Petr Vlk. Potvrdil, že situaci ještě více komplikuje fakt, že naplněnost věznice je 104 procent, což je pochopitelně znát.

„Je nás tu hodně na malém prostoru. Vezměte si, že bychom udělali chybu a špatně trasovali nebo si nechali problémy přerůst přes hlavu. Vždyť je tu 1230 vězněných osob a k tomu 540 zaměstnanců,“ řekl Vlk. Před svými kolegy za to, jaké odvádějí výkony, smeká. „Chci všem poděkovat. Vážím si každého jednoho zaměstnance věznice, protože to, jaká se zde v současné době projevuje sounáležitost, je opravdu výjimečné. Bez takového přístupu si nedokáži představit, že bychom tuto těžkou situaci zvládli. Jako borská věznice máme štěstí, že se tu sešla parta, která si vyjde vstříc, že pořád fungujeme jako dobře namazaný stroj. Výkony jsou neskutečné, protože lidé končí v pracovní neschopnosti, chodí se na směny za ty, kteří nemohou, a přitom vzhledem k tomu, že je nouzový stav, se neplatí v ozbrojených sborech přesčasová práce do 150 hodin. Příslušníci tak v mnohých případech chodí do práce zadarmo, do covidového prostředí a přitom odvádí skvělé výkony,“ uzavřel ředitel borské věznice.