První kulturní překvapení je čekalo už po příletu ve tři hodiny ráno, když se vlakem vydali na hlavní nádraží. „Všechny východy i podchody byly zamčené, takže nebylo jak se z nádraží dostat ven. Naštěstí nám pomohl jediný cestující, který jel stejným vlakem. Ten nám ukázal cestu po nějaké lávce ven," říká jeden z účastníků výjezdu, fanoušek známý pod přezdívkou Lochotín.

Dalším šokem byl hotel. „Ten vůbec neodpovídal prezentaci na internetu, kde se tvrdilo, že je čtyřhvězdičkový a má k dispozici bazén a posilovnu. Nic takového tam nebylo. A v dvojpokoji, kde bydleli ti, kdo přiletěli o den dřív, byla na podlaze udusaná hlína," popisuje Lochotín.

Naopak si pochvaluje vstřícnost místních, kteří byli milí a vždy rádi poradili, i když domluva nebyly vždy jednoduchá. „Mluvili jsme směsicí angličtiny a ruštiny," popisuje Lochotín a přidává další komunikační nesnáz.: „V metru byly všechny nápisy jen v gruzínské abecedě, takže jsme museli poslouchat hlášení, což ne vždy šlo."

Plzeňští fanoušci také v Gruzii ochutnali místní piva, z nichž prý nejlepší bylo Mtieli a pochopitelně i proslavený gruzínský koňak.

Zajímavý je v Gruzii i přístup k hostujícím fanouškům. V sektoru pro ně totiž nebyla možnost občerstvení a dokonce ani toalety. „O přestávce jsme si šli odskočit do lesa za stadion," popisuje jediné řešení Lochotín, který se diví, jak se něco takového může stát, když UEFA tak trvá na komfortu stadionů.

Během zápasu se ke skupince fanoušků přidali i dva Češi, kteří v Tbilisi pracují, studentka z Olomouce a v druhém poločase i lidé, kteří přijeli s klubem. „Takže nás pak fandilo asi 15," dodává Lochotín

Fanoušci také vyvěsili transparent, kterým pozdravili bývalého hráče Plzně Tatanashviliho. Ten plzeňské fanoušky pozdravil už při rozvičce a pak je ještě překvapil gólem.