Když herec Karel Zima nabídl svému známému ledvinu, nikdo mu nevěřil. Teď už ledvinu, která později dostala jméno Jitka, nemá, a dokonce se kvůli tomu vzdal svého obrovského koníčka – závodů rallye. Nelituje, naopak říká, že je ještě bohatší než předtím.
 
S muzikantem Karlem Vaňkem ze skupiny 100 °C se Karel Zima několikrát viděl při natáčení. Pak se dozvěděl, že má polycystické onemocnění ledvin, kvůli tomu zkolaboval, téměř umřel a obden musel z Mariánských Lázní dojíždět do plzeňské nemocnice na dialýzu. Nijak blíž se ale neznali. „Asi dva tři týdny poté jsem natáčel v Plzni, se štábem jsme se bavili o nemocích a já zmínil Karla a jeho trable. A v tu chvíli mi došlo, že mu můžu jednu ledvinu dát. Poslal jsem mu zprávu a on mi odepsal, ať už nechlastám. Nevěřil tomu,“ směje se Zima, který hrál v desítkách filmů, pohádek a seriálů, točí také pořady pro dětskou televizi ČT Déčko.
 
Podobně reagovala i nemocnice, když jim Karel Vaněk oznámil, že má nepříbuzného dárce. „Prý si máme dělat srandu z někoho jiného a skrytou kameru jít točit jinam,“ dodal Zima. Jenže on to myslel vážně a rozjel se kolotoč vyšetření a pohovorů. Rentgeny, CT, odběry, kvůli tomu, že oba Karlové nejsou příbuzní, došlo i na etickou komisi, podrobné vyšetření u psychologa a podobně. Koncem dubna loňského roku přišel nápad na darování ledviny, 5. srpna lékaři potvrdili, že jsou oba tzv. kompatibilní a transplantace je možná. O měsíc později došlo na samotnou operaci.

Jak na Zimovo rozhodnutí reagovali nejbližší? „Mamka byla zaskočená, ale ne nemile. Řekla mi, ať si to dobře rozmyslím. Pak se odmlčela a řekla: My to v rodině takhle přece máme, Karlíku, tak čemu se divím.“ Obě děti i bývalá manželka mu fandily a transplantaci mu nevymlouvaly.
 
Poslední dny před operací trávili Karel Zima a Karel Vaněk na jednom nemocničním pokoji, po operaci už spolu být nesměli. Karel Vaněk byl v karanténě a dostával léky na potlačení imunity – to aby tělo cizí ledvinu přijalo. „Hned jak jsem se probral po operaci, ptal jsem se, jak to dopadlo. A Karel se prý zase ptal na mě. Pak už jsme si spolu psali. „Když mi po pár dnech přišla od Karla zpráva, že se byl poprvé vyčurat, bylo to neskutečný. Věděl jsem, že máme vyhráno, i když jeho tělo proti ledvině bojovalo,“ vzpomíná herec. Lékaři jim řekli, že jsou ideální pár – dárce a příjemce. „Zpětně nám dokonce řekli, že ještě nezažili, aby byla ledvina tak rychle úplně v pořádku.“ Orgán, díky němuž může Karel Vaněk znovu žít takřka plnohodnotný život, dostal jméno Jitka. Není k tomu žádný speciální důvod, Karla Zimu to jednou napadlo a ledvině už jméno zůstalo.

Už dva týdny po operaci Karel Zima znovu natáčel seriál, o den později stál na jevišti. Přiznává, že to bylo krušné, rána po transplantaci se hojí dlouho a hodně bolí.

Nyní už je naprosto fit, začátkem prosince se dokonce vrátil k závodění. Ovšem jen na jediný závod. „Půl roku jsme to plánovali. Poprvé po pěti letech, co jezdím rallye, jsem řídil, vždycky jsem byl navigátor. A byl jsem o půl vteřiny druhý. Samozřejmě mě přemlouvají, abych jezdil dál, ale asi ne. Doktoři nedoporučují nebezpečné aktivity, přece jen mám jen jednu ledvinu. Když se povedla operace, nechci to pokoušet. Nebýt transplantace, jezdil bych pořád, klidně až do smrti,“ vypráví milovník adrenalinu a také žen.

S Karlem Vaňkem se vídají, pouto, které darováním ledviny Jitky vzniklo, je zkrátka silné. Nejvíc ale Karla Zimu těší reakce lidí, které jejich příběh vyvolal. „Z nemocnice mi třeba napsali, že se jim před pár týdny přihlásil další nepříbuzný dárce pro jinou pacientku. Tohle je ta obrovská přidaná hodnota. Je to víc, než kdybych vyhrál deset aut v loterii. Jsem šťastný, že mi Karel přišel do cesty. Jsem díky tomu všemu mnohem bohatší,“ uzavírá herec.