Kliknutím zvětšíteBlik Blik se letos koná posedmé, jakou si za tu dobu vydobyl pozici u umělců?
Festival roste, ale ne nijak dramaticky, pořád jsme jedním z nejmenších festivalů světla v Evropě, kterých je kolem stovky. I tak má ale Blik Blik už velmi dobrou pověst, jsou umělci, kteří se na něj vracejí, třeba ve dvouletých či tříletých cyklech. A jsou i umělci, kteří nás sami oslovují a hlásí se s nabídkou svých děl, nebo chtějí přijet na uměleckou rezidenci. Na nezájem si určitě nestěžujeme a jsme šťastní, že si festival našel svoje místo a je už vnímán jako zajímavá akce nejen v Plzni a v Čechách, ale i v Evropě.
Posunula se za tu dobu podoba instalací?
Významným způsobem to ovlivňuje pokrok technologií, což je vidět hlavně u projekcí, kdy se projektory zmenšují a jejich výkon se zvětšuje. Ke změně došlo i v ekologické náročnosti, kdy moderní LED světla zásadně snižují ekologickou stopu. A to je vlastně i jeden z motivů letošního ročníku.
Snižují se díky tomu nějak výrazně i náklady?
Vzhledem k tomu, že festival trvá poměrně krátce, se zkouškami tři dny, tak oproti dalším nákladům jsou ty energetické v podstatě zanedbatelné. Spíš jde o samotnou spotřebu a ekologicky zodpovědné chování. V tom bychom chtěli být mezi kulturními akcemi lídrem.
A letos na to kladete důraz. Čím se bude letošní ročník lišit od předchozích?
Jako každý rok si to děláme ještě složitější. Na rozdíl od jiných festivalů světla, které mají pevně ukotvenou trasu, my ji měníme, je to takové naše specifikum. Nová trasa tak bude i letos, kdy povede mezi Plzeňským Prazdrojem a DEPO2015 podél řeky Radbuzy s odbočením k lokalitě U Branky. Oproti loňsku, kdy jsme byli s velkým videomappingem v katedrále, budeme převážně v přírodě, což otvírá daleko větší možnosti pro práci s prostorem, ale zároveň chybí budovy, na které by se dalo promítat. Festival bude mít tedy trochu jinou atmosféru, ale věřím, že i tak bude zábavný a bude mít i uměleckou hodnotu.
Jak složité bylo dostat festival do Prazdroje, pro řadu Plzeňanů je to ikonické místo…
Měli jsme trochu obavy z odmítnutí, nakonec jsme byli přijati pozitivně, finančně náš podpořila i komise projektu Prazdroj lidem. Do exteriéru jsou připraveny projekce o ploše přes tisíc metrů čtverečních, kdy část pivovaru proměníme na malou džungli. Další částí bude interaktivní instalace Živý les pracující se světlem a velkými nafukovadly, kde budou mít návštěvníci možnost přispět na dobrovolný spolek, který se na Plzeňsku stará o ochranu přírody. Při dalších debatách jsme se s lidmi z Prazdroje bavili o možnosti udělat něco navíc, nejvíc nás zaujalo generální ředitelství pivovaru, které nebylo nikdy otevřeno veřejnosti. Snad důvěru s projekcí maďarských umělců Visual Fenyszóró nezklameme.
Součástí letošního ročníku bude poprvé Škola videomappingu. Jak tato myšlenka vznikla a co je jejím cílem?
V rámci letošního ročníku je to klíčový projekt. Plzeňané si užijí videomapping U Branky, kde nikdy taková projekce nebyla. Měl jsem možnost se podílet na podobném projektu v portugalském Aveiru, kde mě zaujal a to zadání je hodně podobné, a to namotivovat a stimulovat kreativní sektor na Plzeňsku. Chtěli jsme zapojit minimálně pět kreativců, aby si udělali první videomapping a následně tyto schopnosti rozvíjet i v dalších odvětvích jako výstavnictví nebo marketing. Mám velkou radost, že se přihlásilo patnáct zájemců, z nichž jsme vybrali dvanáct, kteří absolvují intenzivní výuku po vedením italského profesora Lucy Pulvirentiho. Věřím, že minimálně pět jich to dotáhne až do konce v první videomapping, který bude mít od 30 do 60 sekund a objeví se ve smyčce na velkém plátně.
Z jakých řad se zájemci o tento kurz rekrutují?
Přihlásili se fotografové, grafici, kteří se zabývají videem, dva lidi už měli i zkušenost s kombinací světla, grafiky a designu. Pět účastníků je ze Sutnarky z ateliéru multimédií. Pro všechny je to příležitost koukat pod ruce někomu, kdo dělá světově významné projekce od Ameriky, přes Evropu až po arabský svět na špičkové úrovni.
Jaké kroky jste tedy podnikli ke zmiňovanému snížení ekologické stopy?
Samozřejmě, je tam spousta kompromisů, protože zatím neumíme svítit bez elektřiny (úsměv). Během festivalu ale bude vypnuto padesát lamp veřejného osvětlení, místo 15 000 map jich tiskneme jen dva tisíce. Spustili jsme nový web blikblik.cz, který je plný informací k festivalu a je tam i mapa v on-line podobě. Tu si zájemci mohou stáhnout, případně doma vytisknout. U nás bude ke koupi za symbolických 30 korun. Máme tedy výrazné úspory v tisku a elektřině, u placených instalací nebudeme dávat pásky, ale razítka. Takže ušetříme i deset tisíc plastových náramků.
Jaká bývá návštěvnost festivalu?
K nejúspěšnějším ročníkům patřil ten loňský, kdy za oba večery přišlo 50 000 návštěvníků, na placené instalace to bylo 8000, což byla maximální kapacita. Největší festival byl v roce 2019, kdy bylo také kolem 50 000, na placené programy 12 000. Nikdy za dobu konání festivalu nespala návštěvnost pod 35 000 lidí, samozřejmě hodně záleží na počasí.
Není to tedy trochu risk pořádat venkovní festival v březnu?
To ano, ale nechceme konkurovat letním akcím, startujeme tak svým způsobem sezonu venkovních akcí a vyplňujeme i místo pro turistický ruch, protože na Blik Blik jezdí i lidé odjinud. Naše firma je dostatečně zkušená a odolná, aby vydržela i pár dní v chladnu. Všichni se na to zkusíme vyspat, obléknout, zatnout zuby a užít si to, protože ten festival máme rádi.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
