Více než čtyři tisíce tanečníků všeho věku a nepřeberné množství úspěchů nejen na domácích, ale i evropských a dokonce i světové scéně. To je stručná vizitka klatovské taneční skupiny, kterou v roce 1977 založili manželé Jan a Marie Sudovi. Po 32 letech je ale konec, na této klatovské sladkosti už si nikdo nepochutná. Bonbon měl ve čtvrtek večer v klatovském kulturním domě derniéru.

„Kdo uroní slzičku, toho necháme vyvést,“ prohlásil s úsměvem hned na úvod akce Jan Suda, a dal tak jasně najevo, že loučení by nemělo být lítostivé. Po celý večer se Družba skutečně otřásala smíchem a potleskem, ale někteří z přítomných se přece jen nedokázali zbavit dojetí. Dlouhá léta (ale někdy i jen měsíce) strávená v Bonbonu udělala své, a tak ukápla i nějaká ta slzička.

S nostalgií sledovala celý večer Olga Šmídová z Klatov, která byla jednou z prvních tanečnic souboru. „Já jsem tenkrát chodila do rytmiky, kterou vedla paní Sudová, a na ni poté navázal Bonbon. Bylo nás asi osm, deset párů, které jezdily po soutěžích. Dodnes na ta léta vzpomínám a manžele Sudovymám pořád ráda, proto jsem na dnešním večeru nemohla chybět,“ uvedla Šmídová, kterou potěšily úspěchy, kterých dosáhly její následovnice v Bonbonu.

Dlouhá léta v tomto souboru strávila i Alena Neuvirtová. „V Bonbonu jsem byla třináct let a mám z té doby krásné zážitky, které si ponesu po celý život. Strašně moc mě mrzí, že Bonbon končí, protože v něm začal tančit i můj syn, kterému bude pět let,“ řekla mladá maminka. „Je mi to moc líto,“ souhlasil i malý Milánek. Stejný názor měly i čtyřleté holčičky Jasmínka Steinerová a Rozárka Smělá. „Je to škoda,“ shodla se děvčátka, která se představila i na pódiu, stejně jako řada další tanečníků Bonbonu.

Nelitovali ale jen tanečníci z Bonbonu. „Vůbec si bez něj neumím představit Mogul Šumava Rallye Klatovy. Věřím, že tam mažoretky budou i příští rok,“ pronesl při děkování manželům Sudovým například ředitel Pošumavského auto moto klubu Pavel Babka.

Podle Sudových však bylo loučení nevyhnutelné. „On ten konec by stejně přišel - za rok, za dva. A my jsme nechtěli tančit do sedmdesáti a být pro smích. Teď se dá říct, že končíme v nejlepším a že je ta správná doba,“ vysvětlila Marie Sudová, která si s manželem nenechala trofeje, jež Bonbon za tři desítky let své existence získal, ale během večera je rozdali těm, kdo se o ně zasloužili. Ani Sudovi neodešli s prázdnou, jejich Bonbonci na ně také pamatovali.