„Týjo, táto, oni tady mají fakt opravdickej kanón!“ vykřikl osmiletý kluk a vykulil oči. Chvíli poté vylétla z mohutné palné zbraně dělová koule a ohlušující rána zahájila 7. ročník setkání příznivců pošumavského umění s bohatým doprovodným programem. Hlavním dějištěm se v sobotu stala středověká tvrz Svojšice, na kterou se sjelo na tři stovky lidí. Většina z návštěvníků se sem již pravidelně vrací, což svědčí o tom, že se zdejší tvrz stává jakýmsi kulturním minicentrem malebného kraje pod Svatoborem. Iniciátorem akce je rodina Valentova.

„Na výstavě, která potrvá do 12. července, můžete zhlédnout díla vytvořená lidmi nejrůznějších profesí. Uvidíte zde olejomalby, dřevořezby, drátkování, keramiku, fotografie, perníky, kovářské práce, vyšívání, podmalby na skle, paličkování, měděné šperky a mnohé další,“ říká hlavní organizátorka Alena Valentová. Kromě výstavy a voňavého občerstvení si hosté mohli vychutnat i tříhodinový koncert Solovačky a od dvaceti hodin se mohla omladina vybláznit při večerní hudební produkci skupiny Odyssea revival.

Většina návštěvníků hodnotí to, že Valentovi každoročně při příležitosti poutě poskytnou středověkou tvrz široké veřejnosti a vlastně ji promění ve výstavní galerii. Díky nim dnes vodní tvrz ze 14. století žije.

Připomeňme, že první zmínky o svojšické tvrzi pochází z roku 1336. Posledním předtotalitním vlastníkem byla právě rodina Valentových. Po čtyřicet let, kdy zde vládl komunismus, svojšická tvrz postupně měnila podobu a bylo s ní velmi nešetrně zacházeno. Až konečně v restitučním řízení byly zámeček a tvrz vráceny v roce 1993 původním majitelům, ovšem v havarijním stavu.

„Pocity jsou nádherné. Chceme, aby si každý na výstavě vybral to, co se mu líbí. Mám však pocit, že už nám tvrz nestačí, že bychom ji měli nafouknout,“ říká s úsměvem Alena Valentová.

„Před instalací jsme tvrz uklízeli, mám tady takové dobré duše, které mně pomohly. Potom každý den někdo ze čtyřiceti vystavovatelů něco přivážel a pak jsme začali instalovat. Den před výstavou jsme tady byli do jedné hodiny v noci. Teď, když je výstava zahájena, to ze mě všechno spadlo. Určitě ten krásný pocit stojí za to,“ dodává paní Valentová a v náručí si odnáší dar od řezbáře Karla Tittla, který ji ohromně potěšil.

„Řekl jsem si, že Valentům udělám radost, když se tak hezky o tu památku starají. Tak jsem jim na jejich středověkou tvrz udělal světlo – vyřezal jsem pochodeň s rukou,“ říká Karel Tittl z Velhartic. Jak se mistr řezbář, který do loňského podzimu žil a tvořil na Horské Kvildě, dozvěděl o svojšické tvrzi? „S paní Valentovou jsou se seznámil teprve před měsícem. Přišla ze mnou, že vždy na pouť dělají na tvrzi výstavu, jestli bych tam nechtěl také něco dát. Tak jsem sem také něco vzal a něčím přispěl, protože kdo podporuje takovouhle věc jako Valentovi, dělá dobrou práci. Já osobně je hluboce obdivuji, protože jak na tvrzi, tak na statku kouká práce z každého rohu. To jsou lidi, kteří usínají v holínkách, ale dělají to asi srdcem a rádi. Díval jsem se paní Valentové do obličeje, jak byla šťastná, když viděla kolem sebe tolik lidiček, kteří ji fandí,“ dodává Karel Tittl.

Hana Sádlíková