Unikátní projekt, který pořádá občanské sdružení Klatovské katakomby, zaštítili místní politici, plzeňský biskup, starosta Klatov a provinciál Tovaryšstva Ježíšova (SJ). Třídenní akce se uskutečnila v prostorách klatovského gymnázia, městské knihovny a jezuitského kostela. Na programu konference byla série přednášek na téma “Klatovské gymnázium a jezuitské střední školství“, okořeněná vystoupením vzácného hosta z Říma, byl představen projekt nové expozice katakomb, v kostele znělo requiem a mše svaté. O zhodnocení třetího ročníku projektu jsem požádala předsedu sdružení Klatovské katakomby Václava Chrousta.

Můžete nám představit projekt Barokní jezuitské Klatovy a sdružení Klatovské katakomby?
Barokní jezuitské Klatovy jsou projektem, který pořádalo občanské sdružení Klatovské katakomby letos již potřetí. Členy sdružení jsou Město Klatovy reprezentované starostou, římskokatolická farnost Klatovy reprezentovaná klatovským děkanem a tři nezávislé osoby. Máme na starost významnou klatovskou památku - katakomby. A právě péče o katakomby nás přivedla na myšlenku zorganizovat Barokní jezuitské Klatovy. Proč? Mnoho turistů, kteří navštíví katakomby, tam vidí “nějaké pohřbené lidi“, ale už neví, kdo byli jezuité, v jaké době a jak žili, neví, co bylo baroko.

Proto jsme se rozhodli připravit projekt, který by rozšířil jejich představu o těchto věcech. A proč právě Barokní jezuitské Klatovy? Protože Klatovy v době baroka zažily zajímavé údobí svého rozkvětu. Hodně se zde stavělo a nejvýznamněji stavěli jezuité. Měli zajímavý, řekli bychom centralizovaný systém schvalování svých stavebních zakázek. Všechny plány zde připravené posílali do Prahy, poté do Říma a teprve po jejich schválení se stavělo. To je docela moderní přístup, proto dosáhli takové kvality, jakou dodnes obdivujeme! Protože se mnohé pozapomnělo, rozhodli jsme se přiblížit tu dobu, ducha, atmosféru a říct, co se zde dělo v době barokních jezuitských Klatov v 17. a 18. století.

Můžete nám tu dobu trochu přiblížit?
Historicky je to doba ovlivněná třicetiletou válkou, která byla pro Čechy velmi těžká. Po českém území pochodovaly cizí armády, byla zde bojiště, mnoho lidí zemřelo v důsledku různých nemocí, Klatovy lehly popelem… Uprostřed tohoto inferna, v roce 1636, do Klatov přišli jezuité. Založili rezidenci, téměř okamžitě i gymnázium a začali vyučovat.

Nabídli standardní středoškolské vyučování, opírající se o tzv. Ratio studiorum, což byly jakési osnovy a učební plány s mnoha dalšími pedagogickými a organizačními radami. Přinesli k nám to, co bylo běžné v nejvyspělejších částech tehdejší Evropy. Stejnou kulturu a úroveň promítli i do svých staveb – příkladem je jezuitský kostel či barokní lékárna. V jezuitském kostele máme skvělý příklad barokní iluzivní malby od Johana Hiebla, umělce, který se záhy dočká svého znovuobjevení. Mimochodem víte, že v jezuitském kostele leží i ostatky svatého Oenestina z římských katakomb? I ty sem s velkou slávou přibyly v době baroka.

To všechno jsou věci, které bychom chtěli postupně připomenout. Když přijdete do katakomb, díváte se do tváří lidí, kteří vytvořili dodnes viditelnou tvář našeho města. Jejich dílo hovoří o nich a jejich době a naší snahou je nyní představit to vše veřejnosti, klatovské i neklatovské. I proto pořádáme letos již třetí ročník Barokních jezuitských Klatov. Vše směřujeme k tomu, abychom mohli v příštím roce představit novou expozici klatovských katakomb, v roce, kdy Klatovy oslaví 750 let své existence. Věříme, že máme šanci oslovit mnohé turisty a zájemce, vždyť baroko a jeho doba jsou nyní zejména na Západě velmi populární.

Kde se jednotlivé akce třetího ročníku Barokní jezuitské Klatovy 2009 uskutečnily?
V letošním ročníku byla poprvé série přednášek zaměřena k ústřednímu tématu, jímž bylo ´Klatovské jezuitské gymnázium a jezuitské střední školství´. Jezuitské gymnázium je předchůdcem toho současného, proto se část programu uskutečnila přímo na klatovském gymnáziu. Věřím, že si studenti i profesoři se zájmem vyslechli historii jezuitského gymnázia a informace o organizaci středního a vysokého školství v Čechách v 17. a 18. století.

Slavnostní zahájení akce proběhlo v sobotu dopoledne ve společenském sále městské knihovny. Ihned poté byla zahájena historická konference, na které vystoupili historikové Ivana Čornejová, Kateřina Valentová, Karel Černý a Vít Aschenbrenner a P. Thomas Roach, sekretář generála jezuitského řádu pro vzdělání, který k nám zavítal až z Říma. Odpoledne jsme v knihovně představili projekt nové expozice Klatovské katakomby 2010.

V podvečer český jezuitský provinciál P. František Hylmar celebroval requiem za doprovodu hudby Kolegia pro duchovní hudbu, zaznělo requiem od Václava Adama Michny z Otradovic. Spojení slova, liturgie, hudby a genia loci jezuitského kostela určitě oslovilo nejen věřící. V neděli dopoledne nás navštívil František Radkovský, biskup plzeňský, který v jezuitském kostele sloužil mši svatou, opět za doprovodu Kolegia pro duchovní hudbu. Dočkali jsme se i skvělé homilie.

Součástí projektu Barokní jezuitské Klatovy jsou vždy mše v doprovodu krásné hudby. Můžete o nich, prosím, pohovořit?
V názvu projektu stojí “barokní“, a baroko je poslední komplexní umělecký styl, který má jak malbu, sochy, hudbu, architekturu, tak i slovo. A my jsme se chtěli malinko tomuto přiblížit. Krásné slovo je v projektu prezentováno ve dvou rovinách. Jednak jako slovo vědy při historické či filozofické konferenci, jednak jako slovo víry v homiliích. Na každý ročník se nám podaří získat zajímavé přednášející a zároveň výtečné lidi, kteří mají nejen Klatovům, ale i světu co říci.

A hudba? Ta je zakomponovaná do requiem (i to je mší) a mše. Místní Kolegium pro duchovní hudbu pod vedením Víta Aschenbrennera na každý ročník připraví nějaký bonbonek. Snaží se připravovat skladby, které se běžně nedávají, které si nemůžete koupit na CD. Letos zazněl v jejich úchvatném provedení Václav Adam Michna z Otradovic, jak tedy requiem tak mše sv., a to bylo prostě úžasné.

Organizátoři připravili i několik novinek. V čem se ten letošní ročník lišil od předchozích?
My se snažíme, aby každý rok byl čímsi zajímavý a takříkajíc nezapomenutelný. V prvním ročníku jsme uspořádali historickou konferenci, ve druhém jsme do Klatov pozvali významné filozofy a duchovní, kteří diskutovali na téma ´Víra a moderní člověk´. A zajímavosti třetího ročníku byly dvě. Tou první bylo, že poprvé přijel přednášet zahraniční účastník a část přednášek byla v angličtině. Byl jím páter Roach, pedagog a středoškolský ředitel z USA, člověk s velkým rozhledem, který působí v Římě jako sekretář jezuitského generálního představeného zodpovědný za jezuitské školství na celém světě.

Druhá zajímavost byla, že při letošním ročníku jsme veřejnosti představili novou expozici katakomb. Expozice bude větší a zajímavější, postavena moderním způsobem, na jejímž konceptu se podíleli lidé, kteří připravovali příběh Pražského hradu. Z hlediska historického na ní bude pracovat např. docentka Čornejová, ale i P. Herold, který v současné době v Římě dokončuje licenciát a záhy bude vysokoškolským učitelem na Římské gregoriánské univerzitě. To je pro nás velká výhoda. Budeme mít otevřené některé unikátní informace z římských jezuitských archivů…

Slyšela jsem, že by nová expozice klatovských katakomb měla být oživena o nový obraz…
Budeme rádi, když součástí expozice bude i obraz – portrét Alberta Chanovského, zakladatele klatovské koleje. Protože v Klatovech žije a pracuje výborný malíř, portrétista Jindřich Bílek, dali jsme mu informace a vzor rytiny ze 17. století a poprosili ho, aby se pokusil namalovat svoji představu, jak mohl Albert Chanovský vypadat. A aby jej namaloval tak, jak se v 17. století v baroku malovalo. Viděl jsem již jakousi předfinální verzi obrazu… Je hezký, velmi hezký. Proto doufám, že se vše povede a budeme moci Alberta Chanovského jako jednoho z lidí, kteří přivedli Jezuity do Klatov i tímto způsobem představit.

Dovolíte jednu osobní otázku? Co pro vás znamená projekt Barokní jezuitské Klatovy?
Pro mě osobně je to “hobby“, které mohu dělat bohužel jen po večerech a ve volném čase, jehož není nazbyt. Nicméně zatím mě to těší. Díky projektu jsem potkal mnoho zajímavých lidí, kteří byli ochotni udělat pro naše sdružení věci tzv. nad rámec běžných povinností; např. byli ochotni přijet zadarmo do Klatov a pohovořit zde. Těší nás jejich velká radost z přijetí, kterého se jim tady dostalo.

Vzpomenu Tomáše Halíka, Jana Sokola, Ivanu Čornejovou, kteří říkali: „Víte, ono se tady, tzv. na venkově, lépe hovoří než v Praze, protože je tu skvělé a vděčné publikum, které přijde, se zájmem poslouchá, které se ptá a o věcech přemýšlí.“ Přednášející jsou často překvapeni, když se nemůžeme do sálu městské knihovny vejít. Minulý rok na přednášky přišlo 120 posluchačů a dalších 80 nadšenců sledovalo v přísálí dvě velké obrazovky, na requiem přišlo 600 lidí. Je samozřejmé, že nás všechny těší úspěch naší “nekomerční akce v komerční době“.

Kdy jste se vůbec o klatovské katakomby začal zajímat?
Mám rád historii, byla mi vždy blízká. Po absolvování zdejšího gymnázia jsem vystudoval ekonomii, a historie, filozofie, literatura jsou pro mě velmi příjemnou relaxací. Líbí se mi baroko, jež je svým způsobem výjimečné. Mám rád Klatovy a Pošumaví a často je srovnávám s tím, co vidím jinde. Díky svobodě, která je nám dána, můžeme volně cestovat, poznávat a srovnávat. Když jsem se dostal ke klatovským katakombám, položil jsem si otázku: Není trochu málo, co tady ukazujeme? Nejsou to opravdu jen “sušení jezuité“, jak nám napsal jeden čtrnáctiletý školák na internetu?

Začal jsem si více všímat, jak jsou “ošetřeny“ památky v Itálii, Španělsku, Francii a uvědomil si, že často právě toto “ošetření“ – jejich prezentace jsou tím základním, co je pro mnohé lidi činí zajímavým. A protože jsem nalezl pochopení v občanském sdružení, u představitelů našeho města i církve, a zde se sluší jmenovat pány starosty Salvetra, Mráze, paní místostarostku Tomaierovu, plzeňského biskupa Radkovského i jezuitského provinciála P. Hylmara, pustili jsme se do prvních Barokních jezuitských Klatov. Velké pochopení jsme nalezl ve své rodině. Těší mě, že i oni berou vše okolo projektu za své, to mi dává prostor i radost věci organizovat.

A co ještě bylo hlavní myšlenkou rozdýchat unikátní projekt Barokní jezuitské Klatovy?
Byla jí již zmíněná snaha ukázat, že v Klatovech máme cosi historicky a duchovně unikátního a že to nejsou pouze ty “mumifikované kosti“. Že Klatovy jsou dlouhodobě centrem, byť dnes relativně malým, zajímavého kraje, a že se tu vždy život žil naplno a s inspirací vpravdě evropskou. Barokní doba je toho jasným důkazem. Je škoda, že to mnoho z nás již neví. A proto jsme se rozhodli připomenout si to. Možná tím pomůžeme některým lidem najít i to, čemu se říká hrdost. Na město, kde žijí, na sebe sama, když si uvědomí, z jakých kořenů vyrostli.

Navíc – doba baroka je v Čechách tradičně vykládána jako doba temna, jezuité jako tmáři. Ale bylo to skutečně tak? Není nám ona doba bližší, než tušíme? I proto opakovaně zveme historiky a filozofy, ne proto, abychom černé přemalovali na bílé, ale proto, abychom se poučili a dozvěděli něco o své minulosti a vlastně o sobě samých. Nechtěli bychom se totiž dostat do role oné slečny, která na otázku : “Co je horšího, neznalost nebo nezájem ?“ odpověděla: “Nevím, a je mi to jedno !“

V této chvíli již můžeme bilancovat. Třetí ročník projektu Barokní jezuitské Klatovy 2009 se, soudě podle značných ohlasů, povedly. Koho byste rád pozval na ten další ročník?
Rád bych pozval všechny, kdo mají rádi Klatovy, zajímají se o historii, mají rádi hudbu, rádi přemýšlí o životě, o světě a svém postavení v něm, protože se nebudeme bavit jen suše historicky. Chtěl bych připomenout, že součástí akce jsou vždy mše v hudebním provedení Kolegia pro duchovní hudbu pod vedením Víta Aschenbrennera. Pan Aschenbrenner je specialista na tuto dobu a styl hudby, proto věřím, že se i příští rok máme na co těšit.

Hana Sádlíková