V Galerii u Bílého jednorožce v Klatovech se slavnostně předávaly Zlatá, Stříbrná a Bronzová paleta malířky Vilmy Vrbové-Kotrbové, ceny za dětské práce ve výtvarné soutěži CESTA 2009. Šlo o 6. ročník přehlídky výtvarných prací žáků základních uměleckých škol Plzeňského kraje a Deník byl samozřejmě při tom.

Na začátku každé výstavní sezóny dává Galerie Klatovy/ Klenová prostor dětem představit své práce ve skutečné galerii. Kdo se byl podívat (od 5. dubna do 3. května) ve výstavní expozici Sýpka Klenová, s obdivem mohl zjišťovat, co děti vytvořily, i to, jak paní učitelky s dětmi pracují a co jsou “schopny z dětí dostat“. O ocenění z bezmála tisíce dětských prací rozhodla odborná porota, sestavená z historiků umění, výtvarníků a také sami návštěvníci, kteří během výstavy v Sýpce Klenová dávali hlas jednomu dílu.

Vítězem Zlaté palety se stal devítiletý Tomáš Sklenář ze ZUŠ Josefa Kličky v Klatovech, který zde pracuje pod vynikajícím vedením učitelky Zdeňky Dvořákové. Dodejme, že práce držitelů Zlatých palet z minulých let jsou natrvalo vystaveny ve stálé expozici na chodbě zámku Klenová. Po slavnostním předání cen, jehož se ujal Marcel Fišer, kurátor galerie Klatovy/Klenová, jsme letošního držitele Zlaté palety Tomáše Sklenáře a jeho rodiče, Zdeňku a Petra Sklenářových požádali o rozhovor.

Tomáši, jaký máš pocit z dnešního dne?
Tomáš: Hezký.

Čekal jsi první cenu? Doufal jsi, že vyhraješ Zlatou paletu malířky Vilmy Vrbové – Kotrbové?
Tomáš: Nečekal, a byl jsem hodně překvapený.

Co jsi ve výtvarné soutěži namaloval za dílo?
Tomáš: Čínskou babičku.

Jak jsi na to přišel? Inspirovala tě televize, nebo jsi snad o čínské babičce četl?
Tomáš: Paní učitelka nám řekla, co máme dělat, tak já už jsem potom jenom rozvíjel svou fantazii…

Co říkáte na úspěch vašeho syna?
Maminka: Z Tomášova vítězství máme s manželem velikou radost! Jsem ráda, že se syn věnuje výtvarné činnosti a že mu to jde. Ale největší zásluhu na všem má paní učitelka Zdeňka Dvořáková. Tomáš doma hodně kreslí, nejraději obyčejnou tužkou. Ve škole si třeba poznamená do notýsku domácí úkol, hned vedle si namaluje Caesara (čti Julius Cézar) s tím, že si doma musí vytvořit jeho masku. Takže on už většinou nějaké nápady má. Pak jdeme spolu ze školy a on mi na chodníku řekne: “Mami, pospíchej, ať jsme rychle doma, nebo ten můj nápad zapomenu…“

Paní Sklenářová, vzpomenete si, kdy vlastně začal Tomáš malovat?
Maminka Zdeňka: Tomáš začal malovat v první třídě v ZUŠ, ale úplně prvopočátek jeho výtvarné tvorby byl doma, hned jak udržel tužku v ruce. Následně ve čtyřech letech začal navštěvovat výtvarně-keramický kroužek v klatovském Domě dětí a mládeže. Jeden rok také maloval u Marie Kubalíkové, a teď už druhým rokem chodí k paní učitelce Dvořákové.

Řekla jste, že začínal ve čtyřech letech v DDM. To už takhle brzy může dítě s výtvarným kroužkem začínat?
Maminka Zdeňka: V podstatě ano. Tam původně začínal pod vedením paní učitelky Jarmily Javorské (známá klatovská textilní výtvarnice - pozn. autorky).

Po kom myslíte, že má váš syn geny? Zeptám se jinak, maloval už někdo ve vaší rodině?
Maminka Zdeňka: Tak já si myslím, že to má spíš po tatínkovi.
Otec Petr: No, to nevím, ale když si tak vzpomínám, velmi rád jsem jako dítě chodil do výtvarného kroužku paní Štěpánkové. Myslím, že geny budou ze strany mojí matky. Totiž otec mojí matky, můj dědeček, byl malíř. Ovšem ne uměleckej, byl malíř pokojů, ale určitě cit po barvu měl. Pamatuji si, že jsem za ním chodíval do vesnických kostelů, kde opravoval výzdobu a nástěnné malby. Jmenoval se Josef Koskuba. Jsem rád, že se v našem synovi nějaký talent projevil. Je to určitě lepší, než kdyby seděl jen u počítače.

Tomáši, máš ještě jiné koníčky než malování a výtvarnou tvorbu?
Tomáš: Já hrozně rád plavu, jezdím na kole, lyžuju a také hraju na kytaru.

Jaká je paní učitelka Dvořáková? Jak ji vnímáš?
Tomáš: Paní učitelka je hrozně fajn. Chodím k ní jednou týdně, a na její hodiny se vždycky těším, protože stále vymýšlí nějaké nové nápady jak malovat, často si s námi povídá…

Maminka Zdeňka: S paní učitelkou se setkávám pravidelně, každý týden, když Tomáše vyzvedávám v umělecké škole. Vždy si prohlédnu obrázky, vlastně vídám všechna dílka dětí vystavená v těch fázích, jak je vytváří; ne až konec ve finále, ale vidím je první týden, druhý týden, jak děti postupují.

Jak se projevuje Tomáš, když přijde z výtvarného kroužku?
Maminka Zdeňka: Je šťastný, má hlad a žízeň. Na čtvrteční odpoledne, kdy má tento kroužek, se vždy velice těší. Je to pro něj taková odpočinková doba.

Chcete, aby Tomáš u malování zůstal, aby se třeba jednou uměním živil?
Otec Petr: Určitě bych chtěl, aby mohl dělat, co ho baví.

Tome, tvoje vítězné dílo bylo zarámováno a obraz je nyní vystaven v Síni slávy ve vile Vilmy Vrbové-Kotrbové na Klenové. Ty teď vlastně budeš slavný. Uvědomuješ si to a těší tě to?
Tomáš: Jo, těší.

Měl jsi na výstavách už více vystavených prací?
Maminka Zdeňka: Na Klenové už byl letos potřetí. Každý rok ZUŠ v Klatovech pořádá velkou výstavu dětských obrazů, keramiky a jiných prací, nejenom na Klenové, ale i například v KD Družba, kde už měl také několik svých prací vystaveno.

Co obnáší mít dnes dítě ve výtvarném kroužku. Je to pro rodiče hodně finančně náročné?
Maminka Zdeňka: Každé dítě má svůj kufřík s malířskými potřebami, ale to byla taková zahajovací investice. Nyní už jen doplňujeme malířské potřeby, ale velmi málo. Základní umělecká škola v Klatovech dětem poskytuje i své pomůcky. Jsme velmi rádi za tento kroužek a paní učitelce Dvořákové moc děkujeme za vedení našeho syna.

Otec Petr: Já bych chtěl také poděkovat bývalému řediteli Galerie Klatovy/Klenová panu Marcelu Fišerovi, díky kterému se celý projekt CESTA realizoval.

Děkuji za rozhovor, Hana Sádlíková