Stejně tak je jiná praxe uplatňování svobody, která je přímým dúsledkem demokracie Demokracie první republiky důsledně respektovala svobodu projevu, svobodu shromažďovací, právo petiční a další lidské svobody a občanská práva, ale existovaly i jisté meze, které i svoboda projevu nesměla překročit. I v prvorepublikové demokracii existoval jistý druh cenzury.
Ve filmech nesměly být pronášeny vulgární výrazy a zobrazovány sexuální a násilnické scény. Na novinových stáncích se nesměly objevovat pornografické časopisy. Na to byl zákon. Tak tomu bylo ostatně i v jiných demokratických zemích té doby. Tehdejší demokracie uplatňovaly ještě to, čemu se říká etický princip.

Slovo etika čili mravnost pochází z řeckého slova ethos, což ve starořeckém smyslu znamenalo vlast, ale také zvyklosti, obvyklé chování člověka a mravní vědomí. Staří Řekové přikládali etickému chování velký význam, považovali je za základ dobře fungujícího státního organismu, kterému říkali polis čili obec. Podle nich mravní ideje vyplývají z lidské přirozenosti, jejich projevem je ctnost, moudrost, rozvážnost, statečnost. Na těchto základech fungovaly ještě předválečné demokracie včetně té naší, která si ukládala vždy určitá omezení, aby tyto etické principy nebyly porušovány.

Dnešní svobodné společnosti mají mnohem širší mantinely, mají-li vůbec nějaké. Dospěly ke svobodě, ve které je už téměř vše dovoleno. To, co dnes divák a posluchač může vidět a slyšet ve filmu a v televizi a číst na stránkách některých časopisů, by bylo v dřívějších demokraciích nemyslitelné. Zdá se, jako by tato bezbřehá svoboda bez zábran a hranic lákala k sobě i zcela nové fenomeny, dříve naprosto neznámé. Šílení střelci, žáci napadající učitele, studenti v odvetu za špatnou známku si střelnou zbraní vyřizují ve škole své účty. Čím víc manželských poraden, tím víc rozvodů, čím víc diskuzí o problémové mládeži, tím víc kriminality mladých.

Obávejme se, že demokracie, která má tak široké a neomezené pole svobody bude přitahovat další podobné negativní jevy. Naše dnešní demokracie a svoboda, ve které je téměř všechno dovoleno, rozhodně není tou demokracií, o které jsme snili, když jsme v listopadu 1989 zvonili klíči na Václavském náměstí.

Jiří Kolář, spolupracovník redakce