play_fill
play_fill
Frontman kapely Petr Janda i ve svých jednaosmdesáti letech srší neuvěřitelnou energií. A i na to, jak to dělá, se ho Deník zeptal před koncertem.
Kapela slaví neuvěřitelných šedesát let, jaké byly ty roky?
Nemohu si stěžovat. Je to úspěch v každém případě. Byl jsem u toho, přesně v polovině jsme to zabalili, když nám bylo třicet. Znovu jsme to za necelé dva roky nastartovali, zaplať bůh, a užíváme si to. Slíbili jsme šedesát koncertů do závěrečného, který se uskuteční 18. prosince v O2 aréně, a téměř se nám to vyplní.
Čekali jste na začátku, že budete mít takový úspěch a budete jednou slavit takové jubileum?
To rozhodně ne. Já když jsem odcházel z práce, tak jsem si myslel, že za pět let se budu vracet.
Na co se na vašem výročním koncertě mohou fanoušci těšit?
Koncert je nabitý známými písničkami, připravena je úžasná scéna, kostýmy, velká pastva pro oči i uši. Koncert je nesmírně úspěšný, za což jsme velmi rádi.
Co chystáte dalšího pro své fanoušky?
V pátek jsme měli zkoušku na tour, kterou začneme jezdit v dubnu. Půjde o trilogii. Vypadá to senzačně, bude to velká show, měla by to být fakt bomba.
Co byste vy popřál kapele do dalších let?
Aby ještě vydržela. Mě to baví, naplňuje mě. Mám rád tenhle muzikantský kočovný život, vůbec mi nevadí, když jedeme do Košic nebo kamkoliv jinam. Poslušně sedím v autě a čekám, až tam dojedeme. Zdravíčko mi zatím slouží, nic mě netrápí, muziku si užívám.
Máte nějaký recept, jak být stále takto fit?
Asi na to žádný recept není. To je zřejmě dané v genech, které jsem po rodičích získal. Rodiče byli muzikanti, teta také, a celý život jsem se tak pohyboval v muzice. Takže semínko bylo zaseto tam. Že mě baví muzika i po osmdesátce, je zvláštní, ale já to mám jako drogu. I dneska jsem byl ještě minimálně tři čtyři hodiny v pracovně, hrál jsem na kytaru, skládal nové písničky. Já ale vlastně ani nic jiného neumím. Ale neumím se ani zastavit, ani na televizi se nedokážu dlouho dívat.
