Jaké byly začátky jeho hudební kariéry a jak prožívá svůj operní sen, jsme si s hudebníkem povídali v následujícím rozhovoru.

Co vás přivedlo k hudbě?

Muzika se mnou cloumala od malička. Ve druhé třídě mě maminka vzala za ruku a řekla: Budeš hrát na housle jako pan Hudeček. Ze začátku jsem nesl hudebku těžce. Můj učitel, pan Novák, na kterého dodnes rád vzpomínám, byl spravedlivý, ale zároveň velmi přísný. Hodně jsem se od něj naučil, rozšířil si hraním vážné hudby hudební představivost, naučil se v hudbě vnímat věci, o kterých bych bez lidovky ani nevěděl. Možná do čtrnácti let jsem nevěděl nic o rockové muzice. Byl jsem skleníkové dítě, chráněné rodiči od veškeré politické situace. Po sedmi letech hry na housle jsem se zasekl, že už nechci. S přechodem na střední školu člověk začal vnímat i nahrávky metalových kapel ze zahraničí, které se sem ve stých kopiích postupně dostávaly a já začal poslouchat Black Sabath, Metallicu a další. To byla obrovská změna a tahle hudba mě doslova uhranula. Místo na maturitu jsem se v sedmnácti letech začal učit na kytaru.

Tím odstartovala i vaše touha po vlastní kapele?

Ve třeťáku na zemědělské škole jsem založil skupinu Massacr. Měla to být nejtvrdší kapela v Klatovech. (smích) Pak jsme to změnili podle piráta z Angeliky na Resscator a posléze na Attack. Jenže v té době vycházel protistátní punkový časopis, který se jmenoval stejně, a nám začaly problémy. I proto, že jsme pod tímto názvem absolvovali v roce 1988 Festival politické písně v Nýrsku a získali tam hlavní cenu za mírový text písně Destrukce, který pro nás napsal náš tehdejší zpěvák Petr Korál. Porota cenu udělila, aniž by kapelu předem slyšela. Spustili jsme, sál plný teenagerů bouřil, ale starým zarytým straníkům se v tu chvíli obrátily oči v sloup, zapnuli si saka a celá první řada, ve které seděli, byla v cuku letu prázdná. Od toho okamžiku jsme se stali zakázanou skupinou a byli zapsáni na tzv. černou listinu. To už pod současným názvem Asmodeus.

Ale vy jste to nevzdali a kariéru rozvíjeli i přes tenhle zákaz. Co jste museli udělat?

V Klatovech nebylo prakticky vůbec možné pokusit se o tehdejší nutné přehrávky. A tak jsme hledali vhodného zřizovatele jinde v republice. Povedlo se ve východočeském kraji v Kolíně, takže jsme měli činnost oficiálně schválenou. Pak už šlo vystupovat alespoň mimo klatovský okres. Pro mě bylo obrovským šokem absolvovat celé tohle martyrium. Poznání, že nám chce někdo něco zakazovat, posuzovat zda je naše hudba správná či ne a ponižujícím způsobem udělovat svolení, bylo strašné. V Kolíně byli na tehdejší dobu rozumnější lidé a my mohli začít datovat historii Asmodea. Po revoluci vše padlo a díky za to, jinak bychom asi skončili všichni za mřížemi.

S kapelou Asmodeus jste dosáhli velkých úspěchů…

V průběhu času se hodně měnila sestava a kvalita skupiny šla postupně nahoru. Ze začátku jsme prakticky neuměli hrát, ale postupně se vypracovali až na společná pódia s Arakainem. Náš hudební styl se stále vyvíjel, až jsme vytvořili vlastní rukopis. V roce 1992 přišel první velký úspěch. Deskou Prosincová noc blíže neurčeného roku jsme prolomili ledy a zabodovali u metalových fanoušků. Prodalo se jí tehdy tři tisíce kusů a stal se z ní kult. Touto událostí se Asmodeus definitivně zařadil do škatulky thrash metal a nastoupil cestu po boku velkých kapel typu Arakain, Debustrol, Krabathor nebo Root. Během naší historie jsme zkoušeli implementovat i jiné vlivy a prvky, po čase jsme se ale opět vrátili k tomu, co nám nejvíc sedí.

To jste zúročili v hudebních cenách Anděl…

V roce 2006 jsme byli s deskou Řetěz kritických událostí nominovaní na cenu Anděl a prohráli o dva hlasy. Byla to dobrá zkušenost a moc jsme si toho vážili. Bylo třeba na sobě pracovat a především rozšířit naše nahrávky a povědomí o kapele směrem na východ. Bohužel v roce 2010 jsme se s tehdejší partou rozešli. Po dvou letech odpočinku jsem začal s novými lidmi. Na desce Past na Davida Kleinera z roku 2014, se v plné míře projevila naše snaha a zkušenosti skloubit hudbu, texty, zvuk a dostatečně silnou propagaci. V dubnu 2015 jsme s Pastí vyhráli Anděla. Pro nás neskutečný úspěch.

Nejste jen hudebník, ale i skladatel a producent. Máte při skládání rituál?

Považuji se spíše za písničkáře, který do písní přidává něco ze sebe. Za skladatele považuji velikány symfonické hudby typu Smetany, Dvořáka, Janáčka či Mozarta a k těm mám opravdu daleko. Podle mě je nejdůležitější, aby každý, kdo muziku skládá, měl vlastní rukopis, aby byl rozpoznatelný a čitelný. Dnes už bylo vše složeno, nejde napsat něco nového, jde to jen udělat jinak. Já si zpravidla vezmu kytaru a vím, že musím za víkend napsat písničku, tak hraji tak dlouho, až mě potřebný solidní motiv napadne. Většinou to přijde až ve chvíli, když už to chci zabalit. Nebo stačí jen procházka po lese a v hlavě mi začne dokola hrát melodie. Napískám si ji na mobil a je vyhráno. Druhý den si nápad pustím, a když funguje, je zpravidla hotovo.

Dá se říct, že je vaše rocková opera Kladivo na pýchu vrcholem vašeho skládání?

Když vezmu Anděla jako vrchol metalového snažení se skupinou Asmodeus, tak tohle je zatím opravdu můj životní kompoziční vrchol. Já už jsem snil o muzikálu někdy v roce 2005. Tehdy jsem cítil, že bych moc rád zkomponoval opus se středověkou tématikou, ale nebyl jsem na takové rozsáhlé dílo ještě dostatečně připravený. Chyběly zkušenosti. Jezdil jsem na muzikály, rockové opery, koncerty velkých kapel a poslouchal, jak se to či ono vlastně dělá. A dodnes zdaleka nevím vše. Jednou věcí jsem si byl ale jistý že nechci nechat diváka sedět v hledišti dvě a půl hodiny. Chtěl jsem, aby se lidé ani na minutu nenudili, aby ani jedna písnička nebyla jen nutnou výplní.

O čem opera je?

Odehrává se v ní temný příběh o lásce, pýše a nakonec i zradě kolem roku 1540, který má své prameny v Běšinech a Čachrově nedaleko Klatov. Scénář vznikl na motivy pověsti O jedné pošetilé lásce a jejím tragickém konci. Opera ztvárňuje příběh rytíře Jana Běšína, kuchařky a později kořenářky a léčitelky Hetly a guvernantky Marie.

Opera vyšla již na CD, jaké máte ohlasy?

Dvojcédéčko se prodává nadstandardně zcela určitě i proto, že zasáhlo široké posluchačské spektrum. Je tam hudba od popu až po metal. Lidé nás zatím chválí za ucelený pěkný příběh i jeho hudební gradaci. Libreto složil vynikající textař Jan Petričko, se kterým spolupracuji dlouhá léta u Asmodea.

Už 5. a 6. března mohou lidé operu vidět v klatovském divadle ve scénickém provedení na živo. Jak se těšíte?

Těšíme se všichni moc, i když je před námi ještě pořád hodně práce. Někdy mi přijde, že je mnohem náročnější operu dotáhnout po režijní a divadelní stránce, za což ze srdce děkuji mému kamarádovi a dřívějšímu spoluhráči Jindrovi Gregorovi, než celé dílo složit. (úsměv) Jsem moc zvědavý, jak se bude lidem opera líbit a s jakými pocity budou z divadla odcházet. Dopoledne sehrajeme představení i pro střední školy.

Kde ještě vaše opera zazní?

Vystoupíme 26. března v kině v Sušici, poté 5. června stylově na akci uspořádané obcemi Běšiny a Čachrov v Eurokempu v Běšinech a následně 26. června na Švihově. Máme rozjednaná i další místa, takže bude dost příležitostí vidět operu naživo.