Práce na knize se ujal básník a sběratel Ondřej Fibich spolu s fotografkou Ivanou Řandovou.

„Chceme podat obraz západní části Horažďovicka jako krajiny plné originálních příběhů, které jsou svázány s místy svého vzniku, jsou obrazem dlouhé historie osídlení rozloženého kolem nenápadného vrchu Slavník mezi Pačejovem a Břežany. Jméno Slavník je navýsost atraktivní a vede nás do hloubi tisíce let. Nejednoduchá a sporá krajina od Maňovic až po Sedlečko či od Malých Hydčic až po Velenovy v sobě tají krásu a tradice,” uvedl Fibich, který pověsti sbírá už třicet let a jehož sbírka už zahrnuje zhruba čtyři a půl tisíce záznamů. Část z nich byla zahrnuta například do Fibichovy trilogie prácheňských pověstí Prácheňský poklad I - III.

Při hledání pověstí spolupracuje Fibich s místními pamětníky, kronikáři i školami. „Prosím občany a rodáky ze zmíněné oblasti, aby zaslali pověsti, které znají, či jim je rodiče nebo prarodiče vyprávěli. Budou v knize uvedeni spolu s poděkováním,” žádá Fibich. Pověsti je možné zasílat na adresu Ondřej Fibich, Antikvariát, Hrad, Strakonice 386 01 či na mail: antikvariat@sendme.cz.

Dvě krátké ukázky z připravované knihy:

Pačívský stodolník

V časech, kdy se Pačejovu říkávalo Pačív, mezi sedláky a chalupníky panovala řevnivost. Jeden hospodář na velikém statku se vždy po sklizni naparoval, že má plnou stodolu. Jeho chudý soused si zase stýskal. Tu se v jeho malé stodůlce objevilo divné strašidlo. Šaty z povřísel, na hlavě slamák – byl to stodolník. Začal se zvětšovat, až zaplnil celou stodůlku. Pak povídá chalupníkovi, aby zašel za sedlákem a přivedl ho. Když po dlouhém přemlouvání pyšný hospodář přišel, nestačil se divit. Stodola byla až po střechu plná snopů ovázaných povřísly a úplně nahoře ležel opuštěný slaměný klobouk.

Dráb záchrance

Když ještě byla robota, u Mířenic pracovali místní na panském. Jedna selka měla s sebou dítě. Nechala jej na mezi a dala se do práce. Po chvíli se dítě dalo do křiku. Žena jej chtěla utišit, ale dráb, vysloužilý mušketýr, jí to nedovolil. Díval se divně a povídá: "Půjdeš, až ti řeknu!” Po chvíli, když pláč utichl, ji za dítětem poslal se slovy: "To křičelo dítě podvržené divoženkou. Kdybys tam šla a konejšila jej, už by ti zůstalo. Takhle máš opět své vlastní!”