Nápad se zrodil v hlavě klatovského sochaře Václava Fialy. Dominantou dvorku je taktéž zrestaurovaná socha Ilionea, která má pohnutou historii.

Z dvorečku na dvůr

„Rekonstrukce byla hrazena zčásti z rozpočtu města a zčásti z dotace. Celkové náklady činily 1,7 milionu korun, ale nešlo jen o rekonstrukci dvorku, ale i o statické zachránění sousední radniční budovy, která si na kompletní rekonstrukci musí ještě počkat,“ řekl Deníku na slavnostním zahájení, které svým zpěvem zpestřil KrisKrosKvintet, starosta Klatov Rudolf Salvetr. Investici rozhodně nepovažuje za vyhození peněz, které by se daly utratit účelněji. „V kontextu s tím, že byla zachráněna i budova, která by jinak nenávratně spadla, a náklady na ni tvořily polovinu rozpočtu, tak si myslím, že jde o adekvátní náklady. Je to jedna z nejstarších budov města a byla by škoda, kdyby nepřežila,“ je přesvědčen Salvetr.

Na otevření dvorku se přes velmi nepříznivé počasí sešlo poměrně početné publikum a nechyběl ani Olbram Zoubek. „Sochy, které tu vystavuji, jsme s panem Fialou vybírali z toho, co zbylo na dvorečku, neboť mám jednu velkou výstavu na Kozlu a další připravuji. Je to tedy spíše takový nádherný výběr,“ řekl Deníku známý sochař, podle něhož se rekonstrukce dvorku vydařila. „Je velmi krásný,“ chválil Zoubek.

Viktorovský dům

Dům č. 66 má velmi bohatou historii, s níž Deník seznámil Václav Fiala. „Byl postaven v první polovině 16. století a po starém klatovském rodu se nazýval Viktorovský. Před rokem 1600 přešel do majetku zámožného kupce Jana Košky z Libušína, který provedl náročnou přestavbu do podoby čistě renesanční. Měl dva štíty do ulice (Vídeňské), které se nezachovaly. Dům v rozsahu, jak jej dnes známe, vznikl připojením dalších dvou budov. Různá výška okenních otvorů připomíná, že jde o objekt složený ze tří celků. Měl tři sýpky a dvě sladovny,“ uvedl Fiala a dodal, že dům je jedním z nejtypičtějších příkladů renesančního měšťanského obydlí, které se v Klatovech zachovalo. V 16. století vznikaly na zámcích arkádové dvory a měšťané, ve snaze napodobit tento nový způsob bydlení, si začali i ve svých městských sídlech budovat miniaturní arkádové dvory.

„V té době bylo možné využívat schopnosti vlašských zedníků a stavitelů soustředěných okolo šlechtických staveb. Použití toskánských oblouků na dvoře domu čp. 66 s cílem prezentace aristokratické noblesy je toho dokladem,“ doplnil sochař. Díky důkladnosti, s jakou byl dům vystavěn, přečkal, jako jeden z mála v Klatovech, rozsáhlý požár v roce 1615. V roce 1922 byl objekt zásadně přestavěn pro účely okresní hospodářské záložny, dnes tu sídlí část odborů městského úřadu.

Klečící jinoch

Socha dominující dvorku představuje nejmladšího syna Niobé, Ilionea, zvedajícího paže proti letícímu Apollónovu šípu. „Klatovská socha Ilionea je litinovou kopií původní mramorové sochy. Originál pochází z konce 4. století př. n. l. První zmínka o torzu je z roku 1562, kdy se socha objevuje ve sbírce kardinála da Capri. Antické torzo z parského mramoru koupil v Římě v roce 1603 Hans von Aachen pro sbírku císaře Rudolfa II. Tak se socha dostala na naše území,“ informoval Fiala.

Klatovský Ilioneus se do města dostal, podle neověřené zprávy, po druhé světové válce ze zámecké zahrady v Mlázovech. Byl umístěn ve skleníku v Mercandinových sadech a koncem šedesátých let osazen na torzo dnes už neexistující kašny v parku. V roce 2008 byla socha Fialou restaurována a v listopadu roku 2009 osazena do renesančního dvorku.