Jak jste se dostal k big-beatové hudbě?

Začal jsem chodit do „hudebky" na housle a už tam jsem koukal po kytaře, která tam stála Začal jsem hrát první akordy, protože jsem znal noty, harmonii a instrumentace, tak jsem si i na kytaru leccos odehrál. Chytal jsem si písničky ze Svobodné Evropy nebo Radia Luxembourg, napsal jsem si akordy do not, i texty, trochu už jsem dělal i do angličtiny. Byly to hodně rokenroly, Chuck Berry, Elvis Presley a další. Hodně také Shadows, od těch jsem hrál na kytaru instrumentální věcí, odehrál jsem jich možná padesát a umím je dodnes.

Pak přišla první kapela…

Už v roce 1961 jsme se začali scházet ve dvou, hráli jsme u kašny nebo na kolonádě, i různě po hospodách nebo poutích. Pak jsme šli jednou z Kolonády a jeden kluk, Václav Vorel, začal zpívat rokenroly. Já mu řekl: „Václave, pojď s námi zpívat." A už jsme byli tři. Pak se přidal další kytarista Zdeněk Zapletal, který tady studoval, ke kašně k nám pak přišel Jirka Nový, říká, že má doma basu, tedy kontrabas, a jestli nechceme doprovodit. A už byl basista, později si koupil baskytaru. A Jirka Kodýdek na B tenor saxofon, Pavel Ausperger od vojenské hudby se k nám přidal na bicí a už byla kapela. Nemohli jsme ovšem hrát bez přehrávek. Ty jsme pak dělali v roce 1963, to už s námi zpívala Anička Mertlová, na bicí hrál Václav Krauz, na piáno Josef Aschenbrenner.

Celý rozhovor si přečtete v sobotním Klatovském deníku

David Kojan