Byla to doba půstu, nekonaly se taneční zábavy ani svatby. V kostelech byla každodenně sloužena mše svatá k poctě Panny Marie – roráty.
Tyto bohoslužby se konávaly ještě za tmy, velmi brzy ráno, o půl páté nebo kolem šesté hodiny ranní. Doprovázely je typické zpěvy, které mají svůj zdroj v duchovních písních 15. a 16. století. Večer se rodiny i s čeledí scházely u hromničky nebo u zvláštní svíce – sloupku ke společné modlitbě růžence.

Drsné noci

Předvánočnímu a vánočnímu období od svátku sv. Ondřeje 30. listopadu až ke svátku sv. Tří králů – Zjevení Páně 6. ledna, kdy noci jsou dlouhé a nevlídné, lidé na Šumavě říkali Losnächte nebo Rauhnächte – drsné noci. Byla rozšířena představa, že o dlouhých zimních nocích se přírodní síly dostávají do divokého zápasu. Svět je naplněn jakýmsi divokým vojskem, démonickými bytostmi, které usilují zastřít Slunce.

Dlouhé večery byly příležitostí pro dračky, přástky a zároveň hrátky. Ožívaly tak staré pověsti a pohádky, hodně se zpívalo. S vidinou alespoň skromného výdělku se rodiny v zimním období věnovaly zejména podomácké výrobě ze dřeva. Nejčastěji se doma ručně zhotovovaly dřeváky, šindele, cvočky, zátky, loubky, soustružená pouzdra, také hrábě, kosišťata nebo březová košťata. V některých místech byla tradiční výroba hraček, napilno v adventu měli řezbáři – betlémáři.

Barbora

Osobitý charakter adventu vtiskovaly i svátky světců předvánočního času. O svátku sv. Barbory 4. prosince lidé dodnes lámou třešňové větvičky, aby pak ve váze rozkvetly o Vánocích a přinesly radost zejména neprovdaným dívkám. Na Sušicku v předvečer svátku chodívala „Barbora“ – bíle oblečené děvče s metlou, s kterou hrozívalo dětem a vybízelo je „Modli se!“ V okolí Strašína přicházela Barbora za dětmi a podělila je křížalami. Doprovázela ji koza a čert.

Mikuláš

Svátek sv. Mikuláše je dodnes jedním z nejtypičtějších dnů předvánoční doby. Mikulášem se ohlašovaly blížící se Vánoce. Proto šestého prosince se konávaly v městech a městečkách známé mikulášské trhy, kde bylo možné nakoupit různé potraviny i dárkové zboží. Od nejstarších dob byl svatý Mikuláš uctíván také v našich zemích. Řadu jeho kostelů najdeme rovněž na Šumavě – v Boleticích u Českého Krumlova, Lažišti, Vacově nebo v Kašperských Horách. Zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je, prý vznikl už v 10. století v Německu, kde se vyvinul z tzv. biskupské hry v klášterních školách. Od nepaměti je živá mikulášská obchůzka na Šumavě.

V některých oblastech, zejména na Krumlovsku, v Horní Plané a Želnavě kromě anděla a čerta chodíval také „Klebergoas – Mousgas“ – bahenní duch s kozí hlavou na dlouhém kymácivém krku. Této maškary se děti bály víc než všech čertů dohromady a proto v pozdějších dobách se v mikulášských průvodech již neobjevovala.

Lucie

Naléhavou předzvěstí Vánoc byl také svátek sv. Lucie. Lidé ji oslavovali také s ohledem na její jméno, které znamená „plná světla“. Poměrně originálně probíhal svátek sv. Lucie na horní Šumavě. Domy tu obcházela maškara, na Kašperskohorsku zvaná „Lutzl“. Přestrojený muž, omotaný hrachovinou, měl u sebe veliký nůž a ptal se, zda toho dne byly snězeny všechny knedlíky. Ohrožoval pak každého, kdo odpověděl záporně. Podle starého obyčeje byly však téměř všude o tomto dni pojídány knedlíky, a tak zůstávala hrozba bez zlých následků.

Něco odlišného od strašidelné Lutzl zaznamenal řídící učitel Josef Hozman počátkem 20. století v podhůří – v Čermné, Nezamyslicích, Žihobcích, Chmelné, Tejmlově i jinde na Sušicku. „Večer před svatou Lucií zde chodí Lucie čili Lucky. Jsou to děvčata škole odrostlá, bíle oblečená, s věnečky na hlavách a dlouhým závojem. Jedna je oblečena černě, má korunku na hlavě. Zpívají: „My k vám přicházíme se svatou Lucií…“. Černá klekne, druhá jí korunku srazí. Rozběhnou se, každá dělá nějakou práci: Přendavá hrnce na plotně, „šumuje“ v troubě, rozhází peřiny na posteli, rozsype popel, přehází nejšle, tváře mužských mydlí bramborem atd. Po takovém „úklidu“ zpívají ve Chmelné: „Chleba nechceme bráti, nakrmila nás máti, rač krejcárky neb dukáty hleďte nám dáti!“ Podobnou zprávu o Luciích, ale z novější doby, z roku 1976, máme ze Strašína u Sušice. Stavení tam obcházely především vdané ženy. Lidé očekávali, že po svátku sv. Lucie bude den už přibývat.

Vladimír Horpeniak