Maďarští vědci umístili v laboratorních podmínkách samčí sperma veslonosa amerického poblíž jiker jesetera ruského. Jejich záměrem bylo, aby se jikry ohroženého druhu jesetera asexuálně reprodukovaly samy procesem zvaným gynogeneze, což je vývoj zárodku je ze samičí pohlavní buňky. Samčí sperma je sice nezbytné, protože jeho přítomnost spouští vývoj vajíčka, ale se samičí buňkou se nespojuje, takže nedochází ani k přenosu DNA.

Jesenos a vesloter

Právě to byl záměr celého experimentu, jenže věci zjevně nešly podle plánu. Přestože vědci předpokládali, že se oba rybí druhy spolu nespáří, zmýlili se. K přenosu DNA podle všeho přece jen došlo a výsledkem byl vznik několikera rozmanitých typů hybridních ryb, jimž se začalo přezdívat "sturddlefish", tedy zhruba "jesenos" (pojem vznikl spojením první slabiky slova sturgeon, tedy jeseter, a koncových slabik sousloví paddle fish, což je označení pro veslonosa).

Tato hybridní stvoření jsou přitom bizarní směsí dvou zcela odlišných druhů, které by se bez lidského zásahu nikdy nemohly dostat do kontaktu, protože žijí po stovky tisíc let každý v úplně jiném prostředí.

Ruští jeseteři obývají dna moří, jezer a řek ve východní Evropě, v Srbsku a na Středním východě. Ve Spojených státech se nevyskytují, a to ani jako zavlečený druh.

Naopak veslonos americký, jenž získal své jméno podle neobvykle protaženého rypce připomínajícího pádlo, je obyvatelem amerických řek. Dlouhý rypec využívá k brázdění bahna na jejich dně, v němž hledá potravu. 

Potomci obou druhů ovšem působí ještě bizarněji než jejich "rodiče", pokud je to vůbec možné. Někteří toho podědili více po matce a připomínají tedy jesetera, jiní se naopak "potatili" a zdědili klasický protáhlý rypec veslonosů, ovšem v kombinaci s klasickými jeseteřími ploutvemi (dalo by se jim tedy přezdívat také "vesloter").

"Když jsem to viděl, musel jsem se štípnout, že se mi to nezdá. Prostě jsem tomu nevěřil. Říkal jsem si, jak mohlo dojít k hybridizaci mezi jeseterem a veslonosem? To přece není možné," řekl deníku The New York Times ekolog Solomon David.

Předek byl společný

Jak ale podotýká web Science Alert, byť se podobná věc jeví nereálná, nelze zapomínat ani na to, že oba druhy ryb si jsou v některých ohledech navzdory vzájemným odlišnostem pozoruhodně podobné. Oba druhy jsou známé jako tzv. žijící fosilie, protože se během své evoluce oproti svým pravěkým předkům jen málo měnily. A oba druhy měly v dobách, kdy po zemi běhali dinosauři, společného předka. Ten se sice jeví jako hodně vzdálený, ale v rybím světě to tak dávno není.

"Tyto skutečnosti mohly vést k větší podobnosti, kompatibilitě a flexibilitě genomů jeseterovitých ryb a umožnit hybridizaci mezi jeseterem ruským a veslonosem americkým i přes velkou geografickou vzdálenost a fyziologické i morfologické rozdíly," tvrdí autoři studie o nových hybridech, která vyšla v odborném titulu Genes.

Nově vzniklé ryby jsou pravděpodobně sterilní podobně jako jiné hybridy, ale zdá se, že žijí srovnatelně dlouho s veslonosem. Některé jsou dodnes naživu a plavou. 

Vědci jejich další produkci neplánují, ale otázce rozmnožování amerického veslonosa a ruského jesetera se chtějí věnovat i nadále v naději, že to pomůže odvrátit hrozbu jejich vyhynutí. Oba druhy jsou totiž v současnosti vážně ohroženy. Právě v letošním roce byl bohužel prohlášen za vyhynulého veslonos čínský a jeseter je podle Mezinárodního svazu ochrany přírody kriticky ohrožený, a to víc, než jakákoli jiná skupina druhů.