Kliknutím zvětšíteOválné koprolitové kuličky třetihorních červů měřily každá asi 2,5 milimetru na délku a červi je vylučovali ze svého těla v řetězovitých shlucích, zatímco si pochutnávali na hnijícím rybím mase. Když se vyprázdnili, nechali za sebou stovky granulí výkalů, což bylo dost na to, aby to zcela vyplnilo mozkovou dutinu ryby.
Vědci našli tuto pozoruhodnou fosilii v Calvert Cliffs, což jsou pobřežní útesy v jižním Marylandu na severovýchodě Spojených států, představující bohaté naleziště fosilií z celého období miocénu, tedy z doby před asi 18 miliony let až osmi miliony let.
Lebka původně patřila rybě Astroscopus countermani, což byl druh dravé ryby zdržující se u dna (často zavrtané do písečného podkladu) a napadající kořist ze zálohy. Další druhy tohoto rodu, běžně známého jako hvězdáři, žijí na dně moří dodnes.
Fosilizovaný trus stokrát jinak
Kromě lebky vyplněné červími výkaly zkoumali vědci ve ztvrdlých sedimentech také další shluky fosilizovaných výkalů, jež se přilepily ke zkamenělým lasturám hlemýžďů a mlžů nebo k dochovaným tělesným schránkám přisedle žijících korýšů svijonožců.
Další pozoruhodnou fosilií byl mnohem větší koprolit, měřící na délku 18 centimetrů, který ze svého těla kdysi dávno vyloučil nějaký velký obratlovec, pravděpodobně pravěký krokodýl. Celý tento výkal byl provrtán hlubokými tunely, vyhloubenými neznámými zvířaty, pro něž výkal představoval buď potravu, nebo si v něm hloubila domov. Přičemž v úvahu připadají obě varianty, jak vědci zmínili ve studii přijaté odborným titulem Rivista Italiana di Paleontologia e Stratigrafia (Výzkum v paleontologii a stratigrafii).
Podle této studie se díky fosiliím z Calvert Cliffs podařilo již dříve popsat řadu mořských živočichů z období miocénu, včetně pravěkých žraloků, krokodýlů, mořských želv, tuleňů i mořských ptáků. Poblíž útesů se také našly nejrůznější koprolity, ale mikrokoprolity, produkované bezobratlými živočichy (podobného typu, jaké se nyní našly ve zkamenělé rybí lebce) jsou přece jenom vzácnější a prozkoumané méně než fosilizované výkaly dávných obratlovců.
Že se v lebce opravdu našly shluky drobného trusu, určili vědci „na základě jejich velmi charakteristické velikosti, tvaru a chemického složení“, jak pro titul Live Science uvedl hlavní autor studie Stephen Godfrey, kurátor paleontologie z Calvertova námořního muzea ve městě Solomons v Marylandu.
Nedestruktivní rentgenová spektroskopie podle něj odhalila, že tyto mikrokoprolity měly relativně vysokou koncentraci vápníku a fosfátu, které se běžně vyskytují ve zkamenělých výkalech. Zda je vyloučili mrchožrouti živící se rybími mozky, se podle Godfreye s jistotou určit nedá, je to ale pravděpodobné vzhledem k tomu, že se trus našel právě v mozkové schránce.
Kdo si ulevoval v rybí lebce?
A o jaké živočichy mohlo jít? Ani to nebylo úplně jednoduché určit. „Mrtvola uhynulého živočicha přitahuje celou řadu mrchožroutů, a mezi nimi i mnoho takových, kteří budou bez sebe štěstím, když vám budou moci sežrat mozek a vyplnit uvolněný prostor ve vaší lebce výkaly,“ podotkl s nadsázkou Godfrey.
Podle něj produkují podobné fekální mikropelety například červi, hmyz, sumky, což jsou mořští živočichové z podkmene pláštěnců, plži a škeble. Z tohoto výběru lze podle Godfreye bezpečně vyloučit suchozemský hmyz a pravděpodobně také mořské sumky, protože ty tráví většinu svého dospělého života přichycené k podmořským útesům. Z mořských červů vědci vyloučili také žaludovce, bezobratlé živočichy z kmene polostrunatců, protože ti vykonávají potřebu mimo své nory.
Dále vědci zavrhli mořské šneky a škeble, protože pelety se našly v nejvnitřnějších částech rybí lebky, která jako celek neměřila na šířku více než pět centimetrů - takže je tam pravděpodobně zanechal bezobratlý živočich postrádající ulitu, který byl schopen vmáčknout své měkké tělo do těsných prostor. „Nejpravděpodobnějšími kandidáty se tak jeví mnohoštětinatci a další druhy červů,“ sdělil Godfrey titulu Live Science.
Vědce také mimořádně zaujalo, že všechny drobounké pelety měly velmi podobnou velikost i tvar. „Uniformita těchto koprolitů mě překvapila vůbec nejvíc. Zvláště ve srovnání s nekonzistentně tvarovaným trusem většiny obratlovců byla ohromující. Opravdu by mě zajímalo, jak a proč je možné, že nějaký červ dokáže vylučovat tak jednotně vypadající, a přitom tak úžasně tvarované výkaly,“ uzavřel Godfrey.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
