Milionáři nejsou šťastnější, nemají čas užít si své peníze, říká odbornice

Ptáte se, proč bychom měli chtít méně mít a více žít? „Možná je to pouze můj subjektivní názor, nebo řekněme úhel pohledu, ale podle mě máme věcí dost. Možná máme pořád pocit, že něco potřebujeme a spotřebiče už jsou zastaralé a ten nový iPhone je prostě nutnost, ale opravdu nás to činí šťastnějšími? Já bych řekla, že čím víc vlastníme, tím více se dostáváme do tlaku. Je to začarovaný kruh," odpovídá na zásadní otázku Klára Haunerová, autorka knihy Méně mít, více žít. 

Herečka Taťjana Medvecká: Mladší dcera mě vědomě zapírala

"Když chceme všechny ty věci do domácnosti, musíme přirozeně vydělávat více peněz, a tím se ubíráme o čas, který můžeme strávit s rodinou nebo přáteli. A pak jsme nešťastní z toho, že nemáme čas na své blízké. Já osobně upřednostňuji zážitky a chci si život užívat. Minimalismus je pro mě prostředek ke svobodě. Vlastním méně, víc nepotřebuji. A tím pádem nepotřebuji tolik peněz, a tak nemusím trávit v práci tolik času… A jsem, řekněme, šťastnější. Neznamená to, že minimalismus vás udělá šťastnějšími, každý máme tu svou cestu za spokojeným životem. Ale u mě to funguje,“ dodává. 

Základem její teorie je minimalismus, tedy život založený nikoliv na vlastnění věcí, ale na větší míře prožitku. Jistě byste i vy objevili doma pár věcí, bez kterých byste se klidně obešli. Ale každý to má jinak. Někdo potřebuje jezdit v drahém autě, žít v prostorném bytě nebo vlastnit nejnovější elektroniku. A když to mít nebude, bude možná nešťastný. Každý má své potřeby. „Já mám také své věci, bez kterých se neobejdu, a jiní potřebuji zase ty své. Ale rozdíl je v tom, že nepotřebuji další a další,“ říká Klára Haunerová.

Scarlett Johanssonová: Hollywood není žádný med, bojovat musím o každý dolar

Fakt, že dnes chce tolik lidí hlavně hodně mít, je podle ní dán hlavně nastavením společnosti, tím, jak funguje celý systém: „Podívejte se na Vánoce. Reklamní taháky na každém kroku. Stejně tomu propadneme. Ani já nejsem výjimkou, ale dělám si to po svém a nákupním centrům se vyhýbám.  Mám dojem, že čím více věcí máme, tím jsme méně spokojení a pak chceme víc a víc. Pozoruji to na svém okolí a hlavně – byla jsem stejná. I u mě to byl proces. Minimalistou se nenarodíte, ale stáváte.“

Luxus a soukromí. Harry a Meghan si již vybrali své nové sídlo:

Nedělejte, co se od vás očekává, žijte si po svém

Více věcí – více starostí. Hypotéky, úvěry a domácnosti plné předmětů, které se hromadí. Pro Kláru Haunerovou je to stres a ztráta svobody: „Musím na to vše přece vydělat, a to znamená více pracovat. Já svou práci miluji, ale vím, kde je hranice, aby mezi prací a osobním životem byla rovnováha. Tak to vyhovuje mně. Takže ano, pro mě je život bez množství věcí mnohem lepší,“ tvrdí. A co to tedy znamená „více žít“? „Je to o úhlu pohledu. Možná nedělat to, co se od nás očekává, žít si život po svém, tak aby nás to činilo šťastnějšími. Je na každém, jak si to nastaví…“ míní Klára Haunerová.

Antistresové desatero: Zdraví si lze zachránit i vlastními silami

Možná si teď řeknete: No jo, ale kdo mi řekne, co v životě chci, když to nevím ani já sám? Autorka knihy Méně mít, více žít radí pro začátek více vnímat sám sebe, co si přejete, co vám dělá a nedělá dobře. Mějte oči otevřené, pozorujte sebe i své okolí. „Je to prvotní krok k tomu, více žít na základě našich potřeb,“ doporučuje.

„Každý jsme měli zcela jinou výchovu a vyrůstali v jiném prostředí. S přibývajícím věkem můžeme zjistit, že to chceme jinak, a zaujmout odlišný postoj. Výchova a vliv rodinného prostředí nás podle psychologa Stevena Pinkera ovlivňuje z pouhých 10 procent, geny mají vliv až 50 procent. Ale pořád je zde prostor pro změnu.

Adina Mandlová. Vždy si šla tvrdě za svým, štěstí našla až po boku homosexuála

Rozhovor s Klárou Haunerovou, autorkou knihy Méně mít, více žít

Zdroj: Nakladatelství GradaZbavím-li se nepotřebných věcí a rozloučím se třeba i s některými lidmi, například se rozejdu s partnerem, a zjistím, že nejsem šťastnější, co mám dělat? Jak vlastně zjistím, co nepotřebuji?
Život je o volbě a kdo neriskuje, nic neztratí. Ale já nejsem vyznavačem sterilního života, mám ráda dynamiku, když se věci hýbou. I já udělala řadu rozhodnutí, kterých jsem zpočátku litovala, ale později jsem uznala, že to bylo správně, a posunula jsem se dál. Když nejste s partnerem šťastní, nevidím důvod vztah protahovat. Řekne se to jednoduše a hůře koná, ale nerada o problémech jen mluvím, ale nacházím řešení. Jednám. Možná některá rozhodnutí, která se zprvu zdají jako špatná, jsou nakonec ta nejlepší, to ukáže čas. 

Dá se říct, jací lidé obecně touží po hromadění věcí a kdo se bez nich naopak obejde?
Souvisí to především s konkrétní generací. V knize se tomuto tématu věnuji velmi podrobně, ale pravdou je, že více hromadí válečná a poválečná generace a lidé, kteří měli málo a nyní si můžou dovolit více. Naopak současná generace ypsilon nebo miléniálové mají opačný přístup a více upřednostňují zážitky a méně hromadí.

Mám tři děti. Poradíte mi, jak to udělat, aby netrpěly hlady, nebo tím, že mají horší oblečení nebo mobil než jejich spolužáci?
Nastavte si vlastní pravidla minimalismu. Vy sami si rozhodněte o tom, co je pro vás a vaši rodinu důležité, co rádi děláte, jak tráví děti volný čas. A podporujte je ve všem, co je baví. Na tom není důvod šetřit. Hladovět taky nemusí. Já sama jím dost, ale vybírám si kvalitní potraviny a více o nákupu všeobecně přemýšlím. I to je přístup k minimalismu. Učím se chovat více ekologicky, nakupuji s rozmyslem, nevyhazuji zbytky potravin a nejsem ovlivněna okolními taháky. Ale když potřebuji mobil, tak si ho prostě pořídím. Ušetřím pak na něčem jiném, co zas tolik nutné není. Minimalismus neznamená šetřit a ubírat si od pusy… A to, že méně vlastníte a více žijete, je přece lepší. Nebo ne?

Tereza Pergnerová: Nežiji hvězdným životem. A byla to skvělá volba

Není náhodou touha více žít, tedy hromadění prožitků, jen paralelou k hromadění věcí, na kterém se vlastně mohu také stát závislým?
Tak všeho moc škodí. I já to zažila. Procestovala jsem řadu zemí a v posledních letech hodně času strávila na cestách. Ano, stala jsem se na tomhle životním stylu a absolutní svobodě závislá. Nedokázala jsem se zpátky vrátit do běžného života doma v Praze a byla nešťastná. Tak jsem zase plánovala, kam dál. Pak jsem si ale na jedné z cest uvědomila, že už tohle stačilo. Byla jsem přesycená. Stejně jako hromadění věcí, já hromadila cestovatelské zážitky a bylo na čase to změnit. Všeho se člověk přesytí.

Jsou milionáři nešťastní štvanci svého majetku?
Znám takové, tedy ano, jsou. Málokdy se setkávám s milionáři, kteří díky svému majetku žijí šťastné životy. Většinou nemají čas na to si ty peníze užít. Chybí tomu rovnováha.

Radíte žít každý den, jako by byl poslední, a dělat to, co nám dělá radost. Do takového vzorce mi příliš nezapadají otravné povinnosti jako nákup, třídní schůzky, porady v práci a podobně.
Já jsem si vybrala práci, která mě naplňuje a baví, a tak nemusím trávit hodiny na otravných poradách. Nemůžu chodit do nákupních center a obchodů s potravinami, mívám z toho úzkost, a tak upřednostňuji dovoz potravin domů. Když už jdu do obchodu, mám seznam a snažím se nakupovat efektivně a systematicky a zpříjemnit si nákup něčím, co mě následně odmění. Třeba, že si pak zajdu na víno s kamarádkou, anebo doma sním ten dortík, který jsem si koupila. Vždy se na něco těším. A všechny ostatní povinnosti řeším tak, abych měla ten den motivaci či odměnu za to, že jsem dělala něco, co nemám ráda. Nerada žehlím, ale tak si u toho pustím můj oblíbený seriál. I já mám povinnosti a nástrahy života, ale snažím se k nim přistupovat pozitivně.

Tragická smrt Kobeho Bryanta: Za havárii vrtulníku mohlo nejspíš špatné počasí

Nepramení náhodou vaše štěstí z toho, že jste pouze přenastavila svůj postoj k nezábavným a otravným věcem a děláte je stejně jako všichni ostatní, jen z nich máte „dobrý pocit“?
Ano, je to o přenastavení mysli. Už dávno vím, že velmi záleží na tom, jaký postoj k situaci mám. Když jsem v pohodě a mám dobrou náladu, umím řešit mnohem lépe a s lehkostí krizové situace, než když jsem vystresovaná a rozčílená. Je to o postoji k dané situaci.

Abych zjistil, co vlastně v životě chci, abych byl šťastný a více žil, neměl bych tak trochu přestat brát ohledy na ostatní?
Ano i ne. Není to o tom být sobecký a bezohledný k okolí, ale spíše znát určitou míru. Umět se rozhodnout za sebe a naučit se odmítat a nedělat činnosti, které děláme jenom proto, že bychom měli. Jednejme tak, abychom jednali sami za sebe s ohledem na ostatní a ke vztahu k naší planetě.