Kliknutím zvětšítePřekvapilo mě, že jste se jako známý milovník přírody rozhodl vysvětlit Čechům, jak fungují na internetu cookies. Čím to?
Ano, protože mám pocit, že je to velmi aktuální a závažné téma. Mám tři děti, tak mě tato problematika zajímá.
Rozumíte si s elektronickými přístroji?
Upřímně se přiznám, že mě osobně moderní technika tolik nebere, ale děti mi dorůstají, je jim osm, sedm a čtyři roky, a ne že by úplně trávily čas na počítači a telefonu, ale bohatě stačí, že sledují televizi, která je napojená na internet a přes YouTube si stahují věci. Pouštějí si různé pohádky, písničky… Tím, jak bydlíme na venkově, tak na televizi a počítač úplně čas nemají, běhají venku u koní, ale když je špatné počasí nebo jdou domů dřív, tak si občas televizi pustí, a je to asi pět měsíců zpátky, kdy jsme jim zakázali, aby si na YouTube cokoli pouštěli, a pouštím jim jen to, co mají od nás stažené na flashce.
Z jakého důvodu?
Protože mám dojem, že tímto způsobem můžu obsah, na který se dívají, alespoň trochu kontrolovat a filtrovat. Před tím se dost často proklikávaly na věci, které by úplně vidět nemusely. Krátce nato se mi ozval Avast s nabídkou udělat projekt, který mě zaujal, a je pravda, že to známe všichni. Když něco potřebujete na telefonu, sháníte vánoční dárky, koukáte do mapy, tak než se dostanete na to, co potřebujete, několikrát se vám objeví tabulka s dlouhým textem, ptá se vás, zda to chcete povolit, každý to bezmyšlenkovitě odkliká a někdy z toho může být problém.
A je pravda, že až díky téhle kampani jsem jako buran od koní, řečeno v dobrém smyslu, dostal určitou osvětu. Když všechno povolíte, bude vás nakonec hlídat, jak se říká, Velký bratr, a je to až nechutné.
Máte vy sám osobně nějakou špatnou zkušenost, že by se vám někdy někdo naboural do počítače nebo vám odcizil fotografie apod.?
Bohužel mám. Už je to tedy delší dobu, ale někdo se mi dostal na účet. Vybral mi nějaké peníze, přičemž jsem si toho hned nevšiml, protože šlo o menší částky, ale banka mě včas upozornila a kupodivu mi ty peníze i vrátila a všechno bylo v pohodě. Ale mám nepříjemnou zkušenost, je to opravdu nebezpečné.
Vím, že se hodně věnujete přírodě a koním… Kolik času trávíte na počítači?
Na počítači dělám jenom faktury. K práci ho nepotřebuju, ale hodí se. (smích) A je pravda, že internet také využívám na nákup, třeba náhradních dílů na auto apod. Tím, jak jsem dost v časovém presu, nákupy přes internet mi to dost usnadňují.
Řešíte víc věcí přes počítač, nebo přes mobil?
Nejvíc využívám telefon, protože jsem furt na cestách, takže když jedeme na zájezd a neřídím, mám v autě čas se mu věnovat. Řeším na něm různé věci.
Zmínil jste zájezdy, kde vás teď mohou příznivci vidět?
Dvacátého šestého ledna jsme na Národní třídě otevřeli novou scénu, Divadlo Metro, kde hrajeme s Martinem Zounarem, Danielou Šinkorovou a dalšími představení Dva nahatý chlapi, pak hraju opět s podobným složením ve hře Osm eur na hodinu a ještě v jedné věci – Už tě mám dost, kde blbnu třeba se Sašou Rašilovem nebo Martinem Písaříkem.
Dva nahatý chlapi… Nedá mi to se nezeptat, zda vás tam diváci vidí, jak vás pánbůh stvořil?
No jistěže jo. (smích) Máme tam jednu takovou choulostivou scénu, kde je toho opravdu hodně vidět. Ale ne zas až tak moc, aby se diváci báli. Ale je to divadlo a stát se může cokoli. (smích)
Nebál jste se do toho představení jít, když jste slyšel název?
Nebál, ale ze začátku jsem samozřejmě nevěděl, co mě čeká. Dozvěděl jsem se to až během zkoušení. A na premiéru vzpomínám moc rád, protože když stojíte v portálu úplně nazí a nevíte, jak to dopadne, měl jsem velikej strach, musím říct. (smích)
Jste trémista?
Jsem. Jsou věci, které hraju častěji, tam je to lepší, ale pak jsou věci, které hraju méně, a jsou navíc těžké, tam je to horší. Hraju například s Chantal Poullain v Divadle Bolka Polívky hru o tanečních hodinách, a to je opravdu dvě a půl hodiny textu o dvou lidech. Je tam spousta choreografie, tancování atd. A ten text je sice krásnej, ale těžkej. Nebojím se, že bych měl okno, ale bojím se, abych to nezkazil…
A stalo se vám někdy, že jste zapomněl text?
Jasně že jo, a jsou to chvíle, které nechcete zažít. Skoro bych řekl noční můra každého herce. Děje se to teď a tady a nemůžete utéct. Naštěstí musím zaklepat, že se mi to stává výjimečně.
Pomáhají vám v takové situaci kolegové, nebo se smějí a nechávají vás v tom vykoupat?
Záleží na situaci a okolnostech. Občas to hodí do vtipu, smějí se a nechají mě v tom vykoupat. Čekají, až se z toho dostanu. Ale musím říct, že jsem docela pohotovej a že umím naštěstí v podobných si tuacích rychle reagovat, takže z toho vždycky nějakým způsobem vybruslím tak, abych to kolegům nezkazil. Ale stává se to.
Ve vašem případě se hodně objevuje spojení „český Belmondo“. Co na to říkáte?
Upřímně, jsem Belmondův obrovský fanda. I když už bohužel nežije, mám ho pořád strašně rád, vážím si ho a je pravda, že jsem ho začal sledovat už na základní škole. Znám všechny jeho filmy. Takže když to vezmu jako jeho fanoušek, tak mě spíš uráží, že si vůbec někdo troufá říct, že jsem český Belmondo, to je blbost. Ale jako herci Martinu Krausovi mi to samozřejmě lichotí.
Pomohlo vám někdy v kariéře, že jste mu podobný?
Spíš myslím, že naopak. Už na škole jsem s tím hodně zápasil a často mi říkali, ať už se na Belmonda vyprdnu a hraju jako Martin Kraus. Mám dojem, že i v herecké profesi je potřeba zestárnout, abych se podobných přezdívek zbavil. Bylo by fajn, kdyby mě lidi vnímali jako Martina Krause. To je můj sen.
Narodil jste se v Praze, žijete ve středních Čechách, vystudoval jste JAMU v Brně. Máte poměrně velký republikový rozptyl…
Je to tak, že moje maminka pochází z Prahy, tatínek z Příbramska. A když ho pustili z vojny, tak se k němu maminka přestěhovala na statek. A JAMU v Brně jsem studoval proto, že mě na DAMU nevzali. (smích) Ale vůbec to nevadí, protože je to perfektní škola a já jsem nesmírně rád, že jsem ji vystudoval. Mám dojem, že spousta dobrých herců je z JAMU.
Na Moravě jste nikdy zůstat nechtěl?
Hned po škole jsem dostal pracovní nabídku v Šumperku, ale jsem tak strašně zakořeněný na statku u koní, že bych to tam neopustil. Ještě dnes, když se mě kdokoli zeptá, zda bych si vybral herectví, nebo koně, volím koně. Ale samozřejmě by to bylo těžké, kdybych se musel rozhodovat. Baví mě ty dva životy kloubit. Každý je úplně jiný. Už jsem to několikrát říkal, že umělecký svět nechávám u Cukráku, kde si dám klobásu a dvě housky a jedu domů jako kluk od koní. Mám dojem, že nejen koně, ale i fyzická práce okolo nich je pro mě určitou terapií, aby mi z toho všeho nehráblo.
Nikdy jste nebyl večírkový typ?
Ale jo, také to mám rád, ale už mi není dvacet. Mám rodinu a dávám přednost pohodě, klídečku… Dám si víno raději doma se ženou.
Máte tři děti, kdyby se rozhodly jít ve vašich stopách, byl byste pro?
Víte co, asi bych si netroufal jim v tomhle směru radit. Naši třeba byli strašně proti, že je to nesmysl a blbost. Táta mi říkal, že jsem se zbláznil. Neměli jsme v této branži nikoho známého, ale ve finále jsem jim dokázal, že mě to baví a nějakým způsobem mi to i jde. Živím se tím už poměrně dlouho. Nebyla to úplně špatná volba, ale musím říct, že nejen mým dětem, ale všem bych přál, aby v životě dělali to, co je opravdu naplňuje a baví.
Trávíte jako herec čas i na sociálních sítích?
V tomto ohledu jsem na tom špatně. (smích) Pro mě jsou Instagram, Facebook apod. úplně španělská vesnice. Svým způsobem mám pocit, že už některým lidem až hráblo. Jdeme na oběd, přinesou nám ho, já sáhnu po příboru a většina lidí si ho fotí. To už je na mě fakt moc. Bohužel co se týče naší profese, začínám chápat, že je to potřeba. Dnes už se spousta seriálů obsazuje i podle toho, jakou máte sledovanost na sociálních sítích. Je to trochu zoufalé, ale je to tak. Sociální sítě tedy úplně nevyhledávám, ale možná je to jen otázka času a budu se jim muset věnovat.
Setkal jste s tím, že po vás někdo chtěl propagovat projekt na sociálních sítích?
Několikrát, ale brzy pochopili, že je to se mnou komplikovaný. (smích) Udělali jsme to tím způsobem, že mě dali na Instagram daného projektu.
Předpokládám, že vaše děti ale brzy na sociálních sítích budou…
No právě. Proto je třeba mít určitou ochranu. Až během natáčení s Avastem jsem zjistil, co všechno se může stát, jak jsou cookies nebezpečné a jak je možné se nebezpečí na internetu vyvarovat. Jsem rád, že jsem do té kampaně šel, protože mám pocit, že když mě děti uvidí, budou opatrnější, protože mi důvěřují.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
