Jana Plodková: Můj život není tak divoký, aby stál za sledování

Chataření je v Česku velmi populární. Zachycuje podle vás, Jano, seriál Osada tuto tradici věrně?
Věrně, ačkoli s nadsázkou. O to víc vylezou naše duhy i neduhy. V každé postavě může divák najít něco svého, nebo to, co už zažil, viděl. Soužití v Osadě Radek Bajgar a Petr Kolečko zachytili z mého pohledu velmi přesně.

Olga Šípková: Skončila jsem na psychiatrii. Přišel rozvod, nový partner a svatba

Společnost

Máte pochopení pro to, že přesně takové chataření, které známe ze seriálu Osada, může někoho přitahovat?
Vždy je potřeba se domluvit, ať jsme jací jsme. To je podstata Osady. Člověk má sám o sobě potřebu být s ostatními. A já nejen že si to představit dokážu, v mnoha směrech to i žiju.

Seriál Osada se přehoupl do své druhé půlky:

Pro někoho může být Osada lehce nekorektní. Zvedla vaše seriálová židovská rodina nějaké diváky ze židle?
Ne. Žádnou takovou reakci jsem neměla a nemám. Naopak, chodí mi pozitivní zprávy i otázky typu: „Je to košer?“ Jak už jsem zmínila, Osada pracuje s velkou nadsázkou, kterou diváci přijali. To mě těší.

V seriálu téměř nepustíte lahev vína z ruky. Baví vás hrát protiúkoly?
Ano. Každý kontrast, který mi práce přinese, je zábavný. Hrát alkoholičky je jeden z nich. Být jakoukoli postavou, která je ode mě odkloněná, je výzva. Výzva ke zkoumání, hledání. To mě na herectví baví nejvíc.

close info Zdroj: se souhlasem Terezy Suchánkové zoom_in „Mohu říct, že rekvizitáři měli v tomto směru s postavou Dagmar mnohem více práce. Ve druhé sérii museli neustále dohlížet, aby měla dolito,“ prozradila něco ze zákulisí herečka.

Váš seriálový manžel si prošel kdečím, než se našel v židovství. Měla jste také období hledání?
Myslím, že to je naše přirozenost, hledat místo v životě, kde se budeme cítit dobře. Ať se to týká čehokoli. Hledala jsem a objevuju neustále. Tam, kde jsem teď, mi je víc než dobře. Jsem zvědavá, kam se posunu třeba za dalších deset let.

S kterou postavou z Osady byste si přála strávit víkend na chalupě?
To je těžká otázka. Záleží, v jakém duchu by se víkend měl nést. O zábavu by se jistě postarali Rubalovi. Klid by přinesly postavy Ivanky Chýlkové a Šárky Krausové. Ale vlastně bych je sezvala všechny. Byl by to nezapomenutelný víkend.

Ivana Chýlková: Se Standou Majerem jde v Osadě o skvělé partnerství

Film a televize

Kdybyste znala svoji seriálovou postavu v reálném životě, měla byste chuť jí poradit?
Nemám potřebu radit. Nevyžádaná rada nikdy nikomu nepomohla. Navíc mám dojem, že Dagmar je natolik zakotvená a je jí v tom dobře, že by radu nepotřebovala.

Co vás na scénáři nejvíce upoutalo? Proč jste na roli v Osadě kývla?
Za mým rozhodnutím točit Osadu nestál scénář, ale režisér Radek Bajgar a herecké obsazení. Chtěla jsem s těmito lidmi strávit léto. Když jsem si pak scénář přečetla, bylo jasné, že intuice zafungovala. Mé rozhodnutí nebylo ukvapené.

close info Zdroj: Deník/Radek Cihla zoom_in S hereckými kolegy si během natáčení seriálu „sedli“. S radostí proto všichni uvítali natáčení druhé série. 

Myslíte, že soužití na malém prostoru, což Osada je, vede k tomu, že si lidé více „koukají do talíře“?
Určitě. Když je blízkost nevyhnutelná, i do talíře vleze. Dveře jsou jen kulisa.

V jakých situacích považujete koukání do talíře za nepřijatelné?
Pokaždé, jakmile si to jedna strana nepřeje. Jsou-li dveře zavřené, znamená to klepat a čekat na vyzvání. Když zmizí respekt a na řadu přijde „co je tvoje, je i moje“. Ale to jsou dost vykloubené situace. Mnozí, nejen v Osadě, vědí, co znamená soukromí.

Máte s tím osobní zkušenost? Snažila se média dostat dál, než je vkusné?
Tuto zkušenost nemám. Můj život není tak divoký, aby stál za sledování.