Vše začalo na jaře 2014, kdy žena zjistila, že špatně slyší na jedno ucho. Zašla na ušní, kde jí udělali vyšetření s tím, že má přijít za měsíc na kontrolu. Tam zjistili, že ucho je v pořádku, což jí ale připadalo zvláštní, protože ji neposlali ani na žádné další vyšetření. Po čase se o tom zmínila před sestrou, která je shodou okolností fyzioterapeut. V té době už ale přestala cítit pravou tvář, necítila dotyk, chlad, teplo, nic. Na magnetické rezonanci se pak prokázalo, že má v hlavě za pravým uchem nezhoubný nádor o průměru 2,5 cm. „Nádor, takovou diagnózu nikdo nechce slyšet. Ale uklidňovaly mě prognózy, které říkaly, že když mít nádor, tak tenhle. I doktoři zněli pozitivně. Výsledkem operace měla být jednostranná hluchota, s tím se dá žít, s tím jsem se smířila. Jenže to dopadlo jinak a mně a všem kolem mě se obrátil život vzhůru nohama,“ popsala začátky všeho mladá žena.

„Nádor, takovou diagnózu nikdo nechce slyšet. Ale uklidňovaly mě prognózy, které říkaly, že když mít nádor, tak tenhle. I doktoři zněli pozitivně."
Operace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutOperace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutZdroj: Jana Bendová

Nádor musel tehdy rychle ven, doktoři zařídili operaci na neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice v Plzni. Do nemocnice ji přijali a druhý den šla na operaci. To bylo v tu chvíli vše, co si pamatovala. „Více si nepamatuji, a to celé dva měsíce. Temné prostředí jednotky intenzivní péče, sestry, doktory, každodenní návštěvy někoho z rodiny, bazální stimulace, protahování nohou, zápal plic, sepse organismu, neveselé Vánoce, to vše znám jen z vyprávění. Operace se bohužel nezdařila, došlo ke krvácení do mozkového kmene, což bývá většinou fatální. Zůstala jsem v umělém spánku. Doktoři mi nedávali moc nadějí, ale moji nejbližší dělali vše pro to, abych se zas vrátila. Střídali se u mě každý den, pouštěli mi oblíbené písničky, pořád mi něco vyprávěli, nechtěli uvěřit slovům lékařů,“ popsala Bendová.

"Temné prostředí jednotky intenzivní péče, sestry, doktory, každodenní návštěvy někoho z rodiny, bazální stimulace, protahování nohou, zápal plic, sepse organismu, neveselé Vánoce, to vše znám jen z vyprávění."
Operace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutOperace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutZdroj: Jana Bendová

Snaha rodiny se podařila, maminka dvou dětí se probrala. Když ale přišla k sobě, hýbala jen hlavou. Cítila strach a beznaděj. Tělo odmítlo poslouchat mozek, který naštěstí zůstal nepostižen. Tedy jen vědomí a její já, mozek jako takový byl bohužel masivně poškozen. Velkou motivací vše zvrátit pro ni byly děti a ona je nehodlala zklamat, chtěla být opět s nimi. Začala bojovat. S péčí a pomocí rodiny postupně rozhýbala nohy a levou ruku. Pravé se moc nechtělo.

Rodina zařídila její přeložení na jednotku dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče v Plzni na Borech. „Můj psychický stav se velmi zlepšil a najednou jsem se zotavovala mnohem rychleji, začala jsem znovu dýchat bez potřeby přístrojů, polykání se zlepšovalo, začínala jsem znovu mluvit. A i pravá ruka si nakonec dala říct. Po třech měsících jsem zase mohla vidět mé děti. Nemoc a pobyt v nemocnici mě ale tak změnily, že mě nepoznaly,“ vzpomíná na smutný okamžik maminka.

„Můj psychický stav se velmi zlepšil a najednou jsem se zotavovala mnohem rychleji, začala jsem znovu dýchat bez potřeby přístrojů, polykání se zlepšovalo, začínala jsem znovu mluvit."
Operace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutOperace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutZdroj: Jana Bendová

Z nemocnice v Plzni pak jela rovnou na rehabilitaci do Kladrub, na dvanáct týdnů. Začal koloběh rehabilitačních pobytů po celé republice. Byla více pryč než doma, ale bojovala a cvičila, aby se mohla co nejdříve vrátit domů ke své rodině. „Vystřídala jsem řadu zařízení, propotila jsem spoustu triček. Byla jsem v Konstantinových Lázních, několikrát v Adeli v Piešťanech, v Motole, dojížděla jsem na rehabilitaci do Klatovské nemocnice a každý rok absolvuji měsíční pobyt také v Klimkovicích. Všude mi něco dali, všude jsem se trochu zlepšila. Ale najít ztracenou rovnováhu je běh na dlouhou trať,“ poznamenala Bendová, která ale neztrácí naději a bojuje ze všech sil.

Bohužel se ale ve svém životě nepotýkala jen se zdravotními obtížemi, ale přišly i srdeční rodinné problémy. Před dvěma lety si myslela, že se jí život stabilizoval. Ale ne. Dostala další ránu osudu, která ji opět srazila psychicky. „Můj rodinný život se zhroutil. Zažila jsem psychické dno. Ale i z toho jsem se za pomoci rodiny zase vyhrabala. Rozvedla jsem se a přestěhovala jsem se do bezbariérového bytu. A už je mi zase líp. Dál rehabilituji, denně cvičím a žiji pro své děti a hlavně se nevzdávám svého snu. Jednou nechám vozík v koutě a budu zase chodit,“ svěřila se se svým přáním žena.

„Můj rodinný život se zhroutil. Zažila jsem psychické dno. Ale i z toho jsem se za pomoci rodiny zase vyhrabala. Rozvedla jsem se a přestěhovala jsem se do bezbariérového bytu. A už je mi zase líp."
Operace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutOperace ji usadila na vozík, ona se však chce opět rozběhnoutZdroj: Jana Bendová

Její sen však není jen o její silné motivaci, ale je také velmi nákladný, protože na to, aby se mohla znovu rozejít po svých nohou, musí jezdit dále rehabilitovat, a to není právě nejlevnější záležitost. Není na to ale sama. Ze všech sil jí pomáhá rodina, ale také není příběh maminky lhostejný ani lidem, kteří její osud znají z facebookové stránky Pomůžeme Janině do života, kde informuje o svých pokrocích a životních strastech, nebo také z článků, které uveřejnil Klatovský deník. Rodina otevřela transparentní účet, kam mohli lidé nemocné ženě posílat příspěvky na léčbu. Důkazem toho, že stále existují lidé, kteří dokáží pomoci, byl i loňský předvánoční čas. Tehdy se rozjela vlna pomoci a lidé jí posílali peníze, aby si svůj sen mohla splnit a mohla pokračovat i nadále s rehabilitacemi. „Prý je dnešní svět a lidé v něm zkažení a všímají si jen sebe a svých problémů. Já si to nemyslím. Mně hodně lidí pomohlo, známých i neznámých. A za to všem moc děkuji. Každý rok se snažím jezdit na rehabilitační pobyt dvakrát. Všichni, kdo mi přispěli, i třeba tou nejmenší částkou, mi ulehčili od spousty starostí. Díky nim mohu být dva roky v klidu. Ještě jednou díky moc,“ vzkázala Bendová, kterou čekaly další rehabilitace v Klimkovicích, kde bude opět dělat další pokroky.

Pokud byste chtěli Janu Bendovou podpořit, můžete ji zaslat jakoukoli částku na její transparentní účet: 2800823004/2010, aby mohla i nadále intenzivně cvičit a rehabilitovat. Určitě ji to potěší a posune zas o malý krůček blíž k vysněnému cíli.