Vzpomínal jsem, jak jsi chodil na tyhle mé výstavy, díval ses, pozoroval, a moc nemluvil. Potom už jsi na ně přestal chodit, ale v posledních letech jsi zase začal. Víš, že to byl fajn pocit, že jsi tam se mnou? A já vím, že kdybys nebyl v nemocnici, jistě bys zase přišel, abys moje obrazy posoudil, i když jsi nikdy nemaloval. Ale který syn by nechtěl, aby se tátovi líbilo, co dělá?

A když už jsem u toho vzpomínání, tak jsem si vzpomněl, jak jsme jeli 2000 kilometrů na Ukrajinu, odkud pocházíš, protože ses chtěl podívat domů. A zase 2000 kilometrů zpátky do Čech. A to ti bylo v tu chvíli 90 let! Vím, že ta cesta pro Tebe znamenala strašně moc. Ale i pro mne, protože jsem Tě zase viděl jinýma očima.

Bylo mi tak nějak divně smutno, a tak jsem si řekl, že bys měl tohle vědět. Chtěl bych Ti poděkovat. Výčet důvodů by byl dlouhý. A tak jen děkuju!

Tvůj Valentin

close info Zdroj: Deník zoom_in Vzpomínáte na své prarodiče? Co by asi řekl děda na vaše podnikání, na to, že jste postavili dům nebo že máte spokojenou rodinu? Zapomněli jste si říct babičce o recept na ty nejlepší koláče? Možná je ještě čas. Napište otci, matce, prarodičům.

Dopisy posílejte, prosím, na e-mail: dopisyrodina@denik.cz nebo na adresu: VLTAVA LABE MEDIA a.s., Deník – dopisy, U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5.