Myslív – Už více než stoletou tradici má obchod se smíšeným zbožím U Úblů v Myslívě na Klatovsku. O tom, jak a jestli vůbec se může v dnešní době uživit takový obchod v obci se zhruba čtyřmi stovkami obyvatel, jsme si povídali s Květou Kohoutovou, která v tradici pokračuje od začátku letošního roku.

Jak jste se dostala k vedení obchodu v Myslívě? Máte s obchodem už nějaké zkušenosti?

V obchodě už jsem pracovala i dříve, takže vím, co to obnáší. V tomto oboru jsem asi osm let, už jsem v něm i podnikala, prodávala jsem nábytek. Jinak jsem měla různá zaměstnání, vařila jsem třeba v hospodě. Do Myslíva jsem se dostala vlastně náhodou. V té době jsem sháněla práci a tady jsem se zastavila něco koupit. V té době obchod provozovala majitelka domu a byla tady ještě zaměstnankyně na půl úvazku. Dala jsem se s ní do řeči a ona, že bude končit. Tak jsem se s paní majitelkou domluvila na brigádě. Vloni jsme pomalu začaly rozšiřovat nabídku, původně tady byl obchod s textilem. Paní majitelka pak musela kvůli věku skončit a nechtěla, aby obchod, který má už takovou tradici, zanikl. Mně se to hodilo i kvůli dojíždění, bydlím totiž v Polánce, což je od Myslíva jen dva kilometry, tak jsem si řekla, že to zkusím, a od nového roku mám obchod na sebe.

Co si u vás mohou zákazníci koupit?

Dalo by se říci, že nabízíme takovou všehochuť. Textil a oblečení se prodávají všude, s tím bych nevystačila. Musím tedy mít ještě další praktické věci pro místní, takže v podstatě mám všechno kromě potravin. Zákazníci si tady kromě textilu mohou pořídit zahrádkářské potřeby, dárkové zboží, koženou galanterii, drobnou galanterii, jako jsou jehly, nitě, knoflíky a podobně, drogerii i papírenské zboží.

O jaké zboží je největší zájem?

Nejvíce se teď prodává zahrádkářské zboží, začala jsem nakupovat i sazenice zeleniny a květin. Hodně se žádá i textil, na který už tady jsou lidé zvyklí. Velký zájem je hlavně o české zboží, kterého tady mám většinu. Prodávají se lůžkoviny, ručníky, utěrky, kapesníky, ponožky, dětské a kojenecké oblečení, zájem je o českou koženou galanterii, například kabelky.

Lze se takovýmto obchodem na vesnici se zhruba čtyřmi sty obyvateli uživit? Jaký máte příjem?

Teď ze začátku to na uživení není, je to spíše na přežívání. Myslím, že se to časem ještě „rozhýbe“. První dva měsíce byly prodělečné, březen a duben už jsou trochu lepší. Po〜dle zkušeností z loňska se třeba před Vánoci hodně prodávají lůžkoviny, zájem je na podzim i o dušičkové zboží, tak uvidíme. Je třeba také nabízet stále nové věci, aby měli zákazníci důvod se vrátit. Pokud jde o příjem, zbude mi zhruba pět tisíc měsíčně. Manžel má invalidní důchod, který také není velký, ale jsme sami, tak z toho nějak přežíváme. Ale je to lepší než nedělat nic, baví mě to, jinak bych to nedělala.

Pro většinu obyvatel Myslíva je nevýhodou poměrně velká vzdálenost od větších měst, pro obchod to ale může být spíše výhodou…

To se projevuje hlavně u starších lidí, kteří nemají možnost nebo se jim nechce jezdit pro každou hloupost. Takže si třeba pytel zeminy koupí radši tady, kde jsou hned doma, než aby si pro něj jeli třeba do Horažďovic. Zvykli si tady nakupovat už i lidé z okolí, hlavně ve čtvrtek, když je tady mše, to mám otevřeno až do večera. Jezdí lidé ze Štipoklas, z Pohoří, z Polánky, z Pačejova. Lidé z okolních obcí se často zastaví, když si přijedou nakoupit do potravin. Projevuje se prostě to, že kolem jsou také samé malé obce, kde ani žádný obchod není, a do města je to daleko. O víkendu pak nakupují hodně chataři a chalupáři, hlavně zahrádkářské potřeby.

Kolik času podnikání věnujete?

Prakticky všechen. Tři dny v týdnu mám „krátkou“, kdy je otevřeno jen půl dne, druhou půlku dne ale jezdím pro zboží. Sama si nakupuju většinu věcí, krmení pro zvířata, zahradní zboží, dárkové zboží, drogerii, papírnické potřeby, pouze asi tři výrobci mě zavážejí, některé věci objednávám také poštou. Pokud jde o volný čas, toho mám opravdu minimálně. Když skončím, jedu pro zboží nebo je skládám, pak přijedu domů a to je honem uvařit na druhý den, postarat se o zahrádku. Maximálně si na té zahradě na půl hodiny sednu.

Jak se k podnikání staví vaše rodina?

Manžel se snaží pomáhat, jezdí se mnou třeba pro zboží, pomáhat se snaží i dcery. Jedna je také prodavačka, takže jsem ráda, že mám i nějaké zastoupení.

Co vás v podnikání nejvíc trápí a těší?

Velkou radost mám z toho, že lidé mají zájem, že chodí. Trápí mě naopak, že podmínky pro podnikatele se stále zhoršují. Rostou odvody, tady je problém i vydělat na sociální a zdravotní pojištění, všude jezdím autem, ale to si do nákladů nemůžu dát, rozhodně by se mi nevyplatilo platit silniční daň. Nejhorší je, že kdo začíná s podnikáním znovu, třeba po několika letech, nemá nárok na žádnou podporu nebo úlevy do začátku.