Devětapadesátiletý člen Klubu českých turistů v Nýrsku se přihlásil na Plzeňský půlmaratón a v kategorii od 55 do 59 let ho v konkurenci 18 závodníků vyhrál.

„V příštím roce přejdu do kategorie nad 60 let, proto jsem si chtěl vyzkoušet, jaký čas dokážu zaběhnout,“ řekl Deníku běžec z Nýrska, kterého je pravidelně vidět na závodech okresní soutěže běhů mimo dráhu Husqvarna Cup, a na dalších prestižních bězích do vrchu.

Zdeněk Rus dříve běhal maratóny, má jich za sebou patnáct včetně maratónů, které se běhaly v Nýrsku, ale v pětatřiceti letech toho nechal. „Poznal jsem, že ze mě extramaratónec s první výkonnostní třídou nebude. Teď jsem si s odstupem, no, to už je dvacet pět let, chtěl zkusit půlmaratón. Potrénoval jsem a podle času jsem odhadoval, že bych mohl dosáhnout celkem slušného umístění. Ale popravdě o to umístění mi ani tak nešlo, spíš jsem si chtěl vyzkoušet, jestli dokážu dosáhnout plánovaného času,“ pokračoval Rus.

Při samém závodě bylo vše, jak si nýrský běžec představoval. „Čas, kterého jsem chtěl dosáhnout, se mi podařilo odhadnout dost přesně, při závodě jsem se neukvapil a běžel jsem stálé tempo. V této kategorii je to o aktuální výkonnosti a hlavně o tom, jak si kdo dokáže rozvrhnout trénink a nezranit se. Je všeobecně známé, že s věkem se ztrácí rychlost, ale vytrvalost zůstává,“ vysvětlil Rus.

„Je to asi můj největší úspěch, ale hodně si i cením, že jsem získal ve čtyřicítce první výkonnostní třídu v duatlonu, což je deset kilometrů běh, třicet kilometrů kolo a pět kilometrů běh. Také si cením řady druhých a třetích míst v bězích do vrchu v českém poháru nebo na mistrovství republiky ve veteránech,“ uvedl nýrský běžec.

Začínal ve 14 letech s cyklistikou, kterou provozoval závodně, ale z časových důvodů „přesedlal“ na běžky a na běhání. „Běhám denně, někdy dvoufázově, samozřejmě pokud počasí dovolí. V zimě jsem na běžkách, které jsou pro mě sportem číslo jedna. A moje manželka ví, že pokud nejdu běhat, jsem protivný a nevrlý, takže mě už posílá sama,“ usmíval se běžec.

„Jezdím s ním na závody, fandím, to musí být. V Plzni na půlmaratónu jsem byla samozřejmě také, ale jeho bednu jsem prošvihla, protože byla hrozná zima, tak jsme se šli schovat do tepla. Že vyhrál, jsem zjistila, až když jsem vyšla ven,“ vzpomínala Zdeňka Rusová na úspěch svého manžela na půlmaratónu.

Zdeněk Rus během roku naběhá během tréninku a závodů úctyhodných 2000 kilometrů. Stejnou porci zvládne i kole, přestože tvrdí, že je to málo. Věnuje se také běžkám, ale podle jeho slov ho mrzí, že na ně nemá víc času. V závodech preferuje běhy do vrchů. „Těchto závodů je v sezoně hodně. Třeba mistrovství Evropy veteránů bude ve stejném termínu jako dvojzávod v červenci na Čerchov a v Nýrsku na Hraničář, takže se zatím rozmýšlím, čemu dám přednost. A co plánuji na příští rok? No, v kategorii šedesátníků je plánování dost ošemetné, je to silná kategorie, ve které závodníci, protože jsou už v důchodu, mají moře času na trénink. Já času moc nemám, protože ještě pracuji, takže ještě nevím. Rozhodně bych se chtěl ale věnovat běhům do vrchu, chtěl bych zaběhnout co nejvíc závodů českého poháru, a když to dokážu časově skloubit, zkusil bych maratón. Taky bude záležet na zdraví, nemám ve zvyku jet na závod, když nemám formu,“ dodal Rus.