V konečném pořadí světového šampionátu jste skončil na 17. místě, což je váš nejlepší výsledek kariéry. Nemohu se ale zbavit dojmu, že jste s umístěním trošku zklamaný. Jak sezonu, která byla hodně divoká, hodnotíte nyní s odstupem?

Letošní závody byly roztroušené různě po světě a v průběhu sezony se toho spoustu měnilo, ať už kvůli počasí, pořadatelům, anebo teď na konci nám globální nepřítel číslo 1 (koronavirus) vzal dva pro mě bodově velmi důležité závody.

Takže…?

Bylo to zvláštní. Něco jsem si naplánoval a bum, změna. Pak jsem si věci přeplánoval a bum, další změna. Takhle se to opakovalo několikrát. Plány byly jiné, než jak to nakonec celé dopadlo. Podařilo se mi skvěle vstoupit do sezony a jedna chybička v Japonsku mi celkový výsledek značně pošramotila…

Spokojený tedy nejste?

Asi mi pořád nedochází to, že jsem se oproti loňsku posunul téměř o polovinu. Je to pro mě opravdu velký výsledkový skok. Největší změnu cítím asi v hlavě a také fyzicky jsem se cítil lépe díky spolupráci s kondičním trenérem Romanem Alexou. Našel jsem svůj styl a už mu stoprocentně věřím. Vím, že nejsem úplně nejrychlejší a ze startovní brány spíš vypadnu, než abych z ní vystřelil (směje se), ale přizpůsobil jsem tomu taktiku a funguje mi to. Spokojený jsem i nejsem. Přes léto mám stále na čem pracovat.

Životní výsledek. Asi mi to pořád nedochází, přemýšlí Kosnar.Zdroj: M. Kolesnikov, Sport Media team

Snímky ze sezony.
Myslím si, že Honza odvedl slušnou práci, hodnotil Šraila šéf týmu

Už jste to zmínil na začátku. Vstup do sezony vám vyšel na jedničku. V rakouském Judenburgu jste obsadil osmou příčku. Byla to předzvěst dobré sezony? Co vám tento závod ukázal?

Ano i ne. Hlavou mi problesklo i staré známé pořekadlo „první vyhrání z kapsy vyhání“, takže na další závod jsem se o to víc soustředil. V Rakousku se mi ukázalo, že není úplně podstatné vyhrát úvodní rozjížďky, ale stačí postoupit. I když vyhrát rozjížďku je vždycky výhoda, to určitě. A také, že závod se nerozhoduje hned na startu. Jsou to střípky pohybů, které se ukážou až v cíli, co kdo posbíral. Někdy se naopak vyplatí jet vzadu ve vzduchovém pytli a pak se dostat na větší topspeed. Některé tratě mají i paradox bruslení jedeme tak rychle, že samotný odraz je spíše na škodu a je lepší se nechat vézt, ideálně za někým schovaný. Tohle mi vyčítají doma, že to prý vypadá, že se flákám. A ono to tak vážně vypadá (usmívá se). Když jsem si to pak zpětně analyzoval, tak jsem si říkal, Václave, ty v…, vždyť vůbec nemakáš. Ale když se s tím dobře naloží, je to vlastně ku prospěchu.

Další výborný výsledek jste si přivezl z francouzského lyžařského střediska Pra-Loup, kde jste skončil desátý. Přitom tady se jelo vůbec poprvé v historii Ice Crossu…

Musím říct, že ve Francii byla nádherná trať. Stavěl ji francouzský jezdec a opravdu se mu povedla. Byla rychlá i technická a také jsme se pěkně proletěli. Akorát si myslím, že pořadatelé trošku podcenili přípravu ledu, tedy trochu víc. Místy v něm totiž byly pěkné díry na sníh, nebo v jedné pasáži byla dokonce celá stopa sněhová. Proběhly tak i nějaké úpravy a na jeden skok dávali i plastové desky, protože led zkrátka chyběl. Příroda nám ukazuje, že si nemůžeme dělat, co chceme. A vlastně do závodu šlo jen 32 jezdců místo původních čtyřiašedesáti. Jeden Kanaďan měl na 84 vteřin strávených na ledě asi 36 hodin cestování. To mě na Ice Crossu trochu mrzí, že se tenhle poměr nemůže jen tak srovnat. A o mém závodění ve Francii už bylo napsáno předtím celkem dost. Výsledek je celkem pěkný, ale mohlo to být určitě lepší. Asi prostě patřím k těm lidem, kteří i kdyby vyhráli, tak stejně budou hledat, co se mohlo udělat lépe. Uvidíme, jestli se mě na to jednou budete moct zeptat.

Jdeme k dalšímu závodu sezony, který se konal ve finském Rautalampi. Tam jste skončil pátý, což byl váš životní výsledek. Cítíte trošku satisfakci za loňský závod v Jyväskylä, kde jste byl za trošku podivných okolností nakonec diskvalifikován?

S Jyväskylä jsem to ani moc nespojoval, v Rautalampi jsem závodil už podruhé a klima tohoto městečka mi očividně svědčí. Pokud chci vylepšit své maximum, tak musím sem (usmívá se). Spíš když jsem dojel pátý, tak jsem cítil velikánskou úlevu, že předchozí výsledky nebyly pouhou náhodou. Byl to nejlepší pocit za letošní sezonu. Ten, kvůli kterému sport dělám…

Do dalšího závodu, který se uskutečnil v únoru v Japonsku, jste jel i přesto, že se světem začal šířit koronavirus. Už tehdy jste říkal, že si blízcí nepřáli, abyste tam jel. Ale co vy? Vy jste strach neměl?

Riziku se umím podívat do očí, ale nejdu bezhlavě do zbytečného risku. Nebál jsem se tolik o sebe, ale spíš o druhé, abych jim z cest nepřivezl nechtěný suvenýr. Dostali jsme informaci, že Japonsko má situaci pod kontrolou, a tak mě rodiče vybavili respirátory a mohlo se cestovat. Tedy nemohlo. Málem jsem kvůli větrné bouři neodcestoval. Nakonec jsem odletěl o den déle. Původně jsem se tam chtěl trochu porozhlédnout a odfrknout si po dlouhé cestě, ale příroda mi to (opět) naplánovala trochu jinak. Takže v MHD jsem jel jen z a na letiště a jinak jsem si držel odstup od ostatních lidí.

Japonci jsou pověstní svou precizností. Jaká byla trať?

Sice bylo teplo, ale pořadatelé se z loňska celkem poučili a teď měli situaci pod kontrolou. Led byl skvělý. Jen ten můj zbytečný pád, ještě v zatáčce… Já jezdec, který si zrovna v zatáčkách libuje. Ale stalo se a nějak jsem se s tím smířil.

Domov pro seniory Clementas v Janovicích nad Úhlavou.
Na karanténu jsou domovy připraveny, chybí ale ochranné pomůcky

V pátém a posledním závodě v Rusku jste skončil čtrnáctý. Podle vašich slov se tam ale závod vzhledem k podmínkám vůbec jet neměl..

No (přemýšlí), neměl. Kdyby se nejel, tak jsem celkově v šampionátu jedenáctý. A za druhé…, nepanovaly tam ideální podmínky pro férový závod. Faktor štěstíčka jsme tu museli mít hodně vysoko, aby nás nesežrala nějaká díra na trati. Do závodu pustili jen šestnáct jezdců. Na trati ani nemohli udělat pořádně led. Bylo teplo a příroda nám zase tiše dávala najevo, že asi není něco v pořádku. Kde jinde bychom snad měli závodit, než v ruské mrazivé zimě?

Byl jste ze závodu zklamaný?

Nakonec ani ne, v rozjížďce jsem své soupeře na konci dotáhl a proskočil, bohužel mě nepodržel led a sežral mi nože, ale já odcházel šťastný. Jsem pyšný, že jsem zvládl tak těžký průskok. S tím ostatním, že se nemělo závodit, jsem stejně nemohl nic udělat a v závodě jsem taky zkusil udělat to nejlepší, co jsem svedl. A o pódium v celkovém pořadí jsem nebojoval, takže jsem to pustil z hlavy. Byla to loterie.

Který závod sezony byl po organizační stránce připravený nejlépe?

Z těch ,,menších“ závodů rozhodně Finsko. Tam si pořadatelé zaslouží velkou pochvalu, mají tam oddaný organizační tým a vážně jim to šlape. I počasí jim nahrálo do karet. Být to o týden později, tak tam můžeme jezdit na nafukovačkách jako v tobogánu (směje se). A pak ATSX 1000 v Japonsku. Tam ale jinou možnost neměli, kdyžse tam konal největší závod sezony. Každopádně každý organizátor si zaslouží poděkování.

Co vás teď vlastně čeká? Kdy se začnete připravovat na novou sezonu? I s ohledem na současná omezení…

Mám po sezoně. Fyzicky se nějakým způsobem udržuji. Hlavně pro radost z pohybu. Myslím si, že i v současných podmínkách je důležité se jít vyvětrat. Ale zodpovědně. Jít si zaběhat na místa, kde nejsou lidé nebo jich tam je co nejméně. A když už mezi lidi, tak je chránit. Protože moje rouška chrání tebe a na oplátku chci jediný, abys ty chránil mě. Na kondiční plán bych chtěl najet někdy v květnu a těším se i na Krále Šumavy na konci prázdnin. Jinak mám také na čase pohnout s bakalářkou a pořádně se připravit na státnice, i když teď moc nevíme, jak to s nimi nakonec bude…

Sjezdařská sezona skončila také nejmladším lyžařům. Ale byla úspěšná.
Sjezdařská sezona skončila také nejmladším lyžařům. Ale byla úspěšná