Řeč je o Vladislavu Galuškovi, bývalém reprezentantu České republiky ve vodním slalomu na divoké vodě, dnes trenérovi mládeže sušického oddílu a hlavním trenérovi střediska juniorů pro jižní a západní Čechy.

VODA HO DOSLOVA OČAROVALA

Do 15 let to byl kluk ze stadionu. Dělal atletiku, miloval kopanou. To vše až do doby, než se poprvé svezl na loďce. Od tohoto okamžiku šly všechny sporty stranou a vyrazil do světa za vodou.Při každodenním tréninku se v Plzni vyučil jako automechanik a následně udělal strojní průmyslovku.

Logické pokračování viděl v české Mecce vodáckého sportu – v pražské Troji.

Při studiu na Fakultě stavební ČVUT pak zažil i to, co znamená opravdový vrcholový sport, a poznal, co je to obléci reprezentační dres. Po návratu ze studií v hlavním městě republiky se rozhodl v Sušici oživit skomírající mateřský oddíl. Začínal opět od píky s několika dětmi, se kterými byl denně na vodě. Ať už bylo vedro, z nebe se snášely provazy deště anebo padal sníh. Na vodu to nešlo, jen když zamrzla řeka Otava.

Jeho rukama prošly za 27 let desítky skvělých závodníků, posléze závodníků reprezentujících zemi ležící v samotném srdci Evropy. A oddíl KVS Sušice získal respekt mezi největšími oddíly v ČR. „Nevím, sám jsem začínal až v 15 letech, a to bylo asi dost pozdě. Dřel jsem jako kůň a své sny jsem si v podstatě splnil. Ale pořád mi velký kus k úplnému vrcholu chyběl. Mám hroznou radost, když se někomu z naší party podaří dojít o kousek dál, než jsem byl já. Bylo by fajn vidět někoho, kdo se vydrápal až na samotný Olymp,“ říká usměvavý chlapík.

Vítěz Lukáš Velek.
Mochtínský turnaj ve stolním tenise vyhrál Lukáš Velek

OBLÍBENÁ ŘEKA JE NA NOVÉM ZÉLANDU

Asi první šampion, který pod vedením Vladislava Galušky vyrostl, byl Jindřich Beneš, jenž získal v juniorské reprezentaci mnoho medailí a stal se i seniorským mistrem ČR. Spolu s ním i s jinými svěřenci si často stále hrají při velké vodě na Otavě. A díky mládeži dodnes Galuška pořád závodí.

Jeho oblíbená řeka je Kaituna na Novém Zélandu, kde po trénincích sjíždí s kamarády řeku s řadou vysokých skoků, kde největší je sedmimetrový vodopád.

„Když jedete na opravdu divoké vodě a přes vlny nevidíte, je to adrenalin a zábava. Chce to ale hodně umu, opatrnosti a být stále ve střehu. Když se chováte správně, s vodou se většinou domluvíte, ale nikdy ji nepřeperete,“ vypraví Galuška.

I RODINA VODÁCKÉMU SPORTU PODLEHLA

Samostatnou kapitolou jeho pestrého života je rodina. A ta je samozřejmě (jak jinak) kompletně vodácká. Manželka Anna se musela na vodě také učit. „Chvilku jsem ji z divoké vody lovil, ale za pár let si Anička dokonce vyjela právo účasti v nejvyšší české soutěži – Českém poháru ve vodním slalomu, a sjela v podstatě vše, co nehraničí s kaskadérským výkonem,“ culí se Vladislav Galuška.

NEJMLADŠÍ BÁRA BY MĚ PORAZILA, ŘÍKÁ

Galuška má kromě nadané manželky tři talentované dcery – Karolínu, Antonii a Báru. A jak sám otec říká, v podstatě neměly na výběr. „Co se pamatují, vždy se kolem nich valila velká voda,“ vzpomíná.

Nejstarší Karolína již v patnácti letech stála na stříbrném stupínku na MS juniorů, o dva roky později se stala mistryní Evropy a další roky sbírala medaile i ve starších kategoriích. Dcera Antonie rovněž ve svých patnácti letech byla na MS třetí a během dalších juniorských let se stala dvakrát světovou šampionkou. Nejmladší Bára je ještě v žákovském věku, ale v tuzemsku je ve své kategorii jedna z nejlepších. „Na závodech by mi nedala sebemenší šanci, abych ji porazil,“ míní pyšný Galuška.

Aby také ne, když si Bára sem tam zajezdí se Štěpánkou Hilgertovou, olympijskou vítězkou z roku 1996 v Atlantě a z roku 2000 v australském Sydney.

Ilustrační foto.
Na Sušicku vybuchlo auto, policie hledá pachatele

PRÁCE, KTERÁ BAVÍ OBA RODIČE

A také pracovní život rodiny Galuškových je s vodou úzce spjatý. Vladislav s manželkou Annou totiž pracují ve firmě, které vyrábí hlavně pádla, lodě a helmy pro kanoistiku. K technickým novinkám v jejich sportu tak mají velmi blízko. Celá rodina včetně babiček a dědečků a také kamarádů, samozřejmě jezdí pravidelně po soutěžích fandit úspěšným dcerám. „Všichni společně prožíváme výhry i prohry,“ přemítá Galuška.

„Často se stalo, že Karolína získala ve stejný den na Evropském či světovém šampionátu medaili v kategorii do 23 let a Antonie ve stejný den v juniorské kategorii do 18 let. Když se obě holky během jednoho mistrovství dostaly na bednu, byl to vždy pro rodinu a všechny kolem silný zážitek,“ dodává Galuška.