Možnost zabojovat o postup do TOP 32, kam se v této sezoně v RBCI už dvakrát probojoval, mu překazila změna v organizaci závodu. „V kvalifikaci jsem skončil na 35. místě, takže mě čekal páteční předzávod. V něm jsem se dostal až do finále, kde jsem dojel třetí, takže jsem vlastně potvrdil 35. místo z kvalifikace. Byl to pro mě kvalitní trénink v závodním tempu. Vyzkoušel jsem si pár předjížděcích manévrů, po jednom na mě dokonce poprvé podal soupeř protest, ale rozhodčí mu ho neuznali. Dokázal jsem si také, že ani po pádu nemusí být na téhle trati ještě nic ztraceno. Na sobotu jsem se tak hodně těšil, ale těsně před závodem nám oznámili, že pojede jen prvních 32 jezdců z kvalifikace, podle pravidel jich normálně jezdí 64. Bylo to pro mě obrovské zklamání. Těžko pro to hledám slova, ale takový je někdy sport,“ řekl k závodu klatovský závodník, který si ale jinak edmontonské klání pochvaloval: „Trať byla skvělá – rychlá, technická a na fyzičku. Nejvíce jsem si užíval první sekci až za zatáčku kolem boxovacího pytle. Byla neskutečně rychlá a do zmiňované zatáčky se naskakovalo ve vysoké rychlosti. Byl tam i slibovaný rekordní skok. Někteří tam létali pěkně. Výhodnější ale bylo let trochu tlumit. Závod byl navíc dramatický v tom, že se v něm rozhodovalo o celkovém světovém šampionovi, takže každý kromě svého soupeření sledoval i tuto velkou bitvu na špičce. Fanoušci navíc vytvořili úžasnou atmosféru.“

TŘICÍTKA BYLA BLÍZKO

Ve světovém šampionátu, do kterého se započítávají tři nejlepší umístění ze závodů RBCI a tři nejlepší výsledky ze závodů Riders Cupu, vybojoval Kosnar 34. místo. „Sezonu jsem rozjel celkem dobře, 23. a pak parádním 6. místem, na které jsem chtěl navázat v Saint Paul. Bohužel jsem do USA odjel nemocný s vysokými teplotami. Když už jsem tam ale byl, tak jsem závod odjel, i když jsem uvažoval i o tom, že nenastoupím. Kvůli nemoci jsem musel vynechat další závod v Rusku. Pak přišly dva závody ve Finsku, v Red Bull Crashed Ice jsem neměl daleko mezi 16 nejlepších, na Riders Cupu v Saariselce jsem měl tvrdý pád, po kterém mě trochu opustil ten „pocit nesmrtelnosti“. V Marseille byla hodně nebezpečná trať a byl jsem rád, že jsem se z Francie nevrátil zraněný, jako někteří. Zámořské závody Riders Cupu jsem vynechal a sezonu jsem zakončil v Edmontonu. Úplně spokojený se sezonou nejsem. Bylo tam pořád hrozně věcí, na kterých musím zapracovat. Progres v mém projevu ale vidět je, a to je pro mě hnací síla do další sezony. Oproti minulé sezoně jsem se zase o několik pozic posunul, a je čím dál tím těžší prokousávat se na lepší pozice. Ale nechci za tou třicítkou zůstat dlouho,“ zhodnotila sezonu česká dvojka, která za nejlepším z Čechů, Michaelem Urbanem, zaostala o devět pozic. Světovým šampionem se stal Scott Croxall z Kanady před druhým Američanem Cameronem Naaszem a třetím Lucou Dallagem z Rakouska.

PŘEDJEL ŠAMPIONA

A právě ke světovému šampionu Croxallovi se váže nejradostnější Kosnarova vzpomínka. „V Jyväskylä se mi podařilo v jedné jízdě Scotta předjet. V cíli pak s respektem uznal, že se mi to povedlo. To byl pro mě parádní pocit. Nikdy také nezapomenu, jak jsme v Saariselce uspořádali večerní závod na bobech na zamrzlé silnici. Největším zklamáním pro mě naopak byl ten Edmonton, kde jsem nemohl nastoupit do hlavního závodu,“ řekl mladý Klatovan, který už se v Ice Cross Downhill plně zařadil do světového závodního pole. „Rád bych pokračoval i v příští sezoně a věřím, že se mi podaří na ni sehnat peníze. Cíle ohledně umístění bych si nechal zatím pro sebe, ale hrozně rád bych už prolomil smůlu a dostal se v závodě RBCI do vytoužené TOP 16. Před sezonou jsem si dal za úkol pracovat hlavně na hlavě. Být více v klidu a zahodit zbytečnou nervozitu. To se zlepšilo, ale někdy se ještě nechám strhnout atmosférou závodu. Přes léto chci zapracovat na skocích a práci ve vzduchu, jenže pořád hledám nějakou blízkou lokalitu, kde by se dalo trénovat. Zatím se skoky učím vlastně jen v závodech, v tom mám oproti konkurenci nevýhodu. Na závěr bych chtěl poděkovat mým partnerům, fanouškům a v neposlední řadě samozřejmě také rodině a přítelkyni. Bez nich by to nešlo,“ uzavřel Kosnar.