Kliknutím zvětšíteAle splní se mu až teď, na Silvestra se postaví na břehu Rudého moře na start již 45. ročníku populární pouštní soutěže, kterou pojede s vozem Ford F-150 EVO za zcela novou stáj Workoutland ACCR Czech Team, která vznikla teprve nedávno před letošní Rallye Dakar.
„Dlouho jsme o startu na Dakaru přemýšleli, koncipovali jsme to tak. Ale při vědomí, kolik to bude stát, už jsem tomu v téhle těžké době přestával věřit,“ přiznal Karel Trněný v exkluzivním rozhovoru pro Deník. „Ale povedlo se a vypadá to dobře,“ usmál se, když v jedné z domažlických kaváren usedl do pohodlné sedačky, aby vyprávěl, jak se to všechno seběhlo.
„Chceme se pokusit dojet a nasbírat zkušenosti, které bychom v dalších letech zužitkovali,“ odhalil svoje plány. Hned po rozhovoru šel do domažlického bazénu plavat, aby byl co nejlépe fyzicky připravený. „Jsem zvyklý se hýbat, ale teď je moje motivace ještě větší,“ dodal Karel Trněný s tím, že chodí i do posilovny.
Podle vašich slov v úvodu to znamená, že nejde o ojedinělou účast a na Dakar se plánujete vrátit?
To byla moje podmínka. Vždycky jsem říkal, že jestli mám jet Dakar, tak chci, aby to byl aspoň tříletý projekt. A já pevně věřím, že bude ještě delší.
To se povedlo, i když na všechno bylo podle prvotních zpráv minimum času…
(pousměje se) Pohybujeme se v rallyesportu dlouho a kromě závodění vlastníme tým, který pronajímá auta. Víme, jak to chodí, a to byla naše devíza, když jsme brutálně rychle letos zareagovali na nabídku jet Dakar. Pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že jsme auto do Marseille odvezli na přejímku.
Co si pod tím šibeničním termínem máme představit?
Auto jsme přivezli 18. října, včetně doprovodného kamionu, který byl vybavený jen zčásti. K tomu ještě vlek, kde jsme dělali vestavbu na bydlení, abychom měli týmové zázemí na úrovni. Jedeme v pěti lidech – já, spolujezdec a tři mechanici.
Karel Trněný představil v brněnské Zetor Gallery vůz, se kterým pojede Rallye Dakar 2023.
Bude to stačit?
Náklady na jednoho mechanika jsou obrovské. Museli jsme bedlivě zvažovat účast každé osoby. Tím, že tam jedeme poprvé, jsme si vyhodnotili, že tři mechanici budou stačit.
Váš spolujezdec Milan Horyl je poměrně neznámý. To proto, že nejste zvyklý mít stálého parťáka?
Není to, že bych nechtěl. Ale každý z nich má jinou představu, kolik chce a může rallye věnovat času. Velké podniky a zahraniční starty v mistrovství Evropy do vrchu absolvuji s Vencou Pritzlem. Sprinty a kratší závody pak jezdím s Christianem Doerrem, který v Německu vlastní rallye magazín. No a s Milanem (Horylem) nás spojila touha zkusit si dakarské dobrodružství. Jsme oba v tomhle směru nezkušení, on je v motorsportu úplným nováčkem.
Dokážete to nahradit vy svými zkušenostmi?
Já mám v rallye odježděná léta. Za 25 let jsem vystřídal snad třicet aut. Ale Dakar bude přece jen úplně něco jiného. Proto také tvrdíme a stojíme si za tím, že tam nejedeme nic předvádět. Chceme zkusit dojet a nasbírat zkušenosti do budoucna.
To je váš hlavní cíl?
Chceme si to užít, i když to může znít jako klišé. Oba víme, proč to děláme, chceme udržet emoce i v krizových situacích. A hlavně se tam chceme vrátit a zúročit zkušenosti.
Zbytek týmu je z Domažlicka?
Všichni. Kromě Milana jsme všichni z Domažlicka. Zajímavostí je, že šéfmechanika mi dělá Míra Svoboda, kterého jsem pět let půjčoval Aleši Lopraisovi. Právě s motivací, že by nasbírané zkušenosti mohl jednou využít pro mě. Musím se ale přiznat, že už jsem pomalu přestával věřit, že k tomu dojde.
Jak se vám povedlo dát tak rychle dohromady tým, který je předpokládám jiný než při sprintrallye, kterou běžně jezdíte.
Chtěl jsem mít tým osvědčených lidí, od kterých vím, co můžu čekat, dokonale je znám a můžu se na ně spolehnout. To je alfa a omega toho, aby mohla být naše dakarská mise úspěšná. Jestli je to něčím náročné, tak tím, jak se při té délce opotřebuje materiál, včetně toho personálního. Do bivaku dojíždíte nad ránem, kluci začnou dělat na autě ve chvílích, kdy si ostatní jdou lehnout. To samozřejmě generuje únavu všech. Jezdec jde pozdě spát, navigátor si musí dělat na svých věcech…
Karel Trněný představil v brněnské Zetor Gallery vůz, se kterým pojede Rallye Dakar 2023.
Když už jsme u navigátora, i jeho role je na Dakaru asi odlišná od běžné rallye…
Zcela zásadně. Nebál bych se říct, že na Dakaru to je mnohem víc o spolujezdci než při klasické rallye.
Podle čeho jste volil vůz, se kterým pojedete?
To byla moje druhá podmínka. Chtěl jsem, aby odpovídalo mým představám, jak má technika vypadat. Aby byla opravdu na TOP úrovni. Za těch pětadvacet let, co jezdím rallye, jsem řídil snad třicet aut a tohle je jasně největší a nejtěžší, takže to je úplně nesrovnatelné.
Mluvíme o dakarské rallye, ale ta se teď jezdí v Saúdské Arábii. Ani to neubralo z vaší motivace zkusit ji?
Musím říct, že s Martinem Prokopem jsme jeli v Jižní Americe a od té doby jsem tam byl jako divák pokaždé. Do té doby jsem neměl tušení, jaký to je kontinent, přestože hodně cestuji, míjela mě. A když jsme ji projeli prakticky celou, s výjimkou Brazílie, uchvátila mě. Toužil jsem se tam vrátit, naopak Saúdská Arábie mě nelákala, i Míra Svoboda mi potvrdil, že divácká kulisa chybí. Lidi to tam nezajímá.
Změnil jste už názor?
I v tom nabitém programu jsme se tam vyrazili podívat. Mirek Zapletal (pravidelný účastník Dakaru – pozn. aut.) nás pozval na jeden závod, který tam jel. Tak jsme s Milanem letěli, abychom trochu přičichli. První zkušenost byla fajn, nic negativního nás tam nepotkalo.
V čem je podle vás Dakar nejvíc specifický?
Jeho délka je jedinečná. Jen si vezměte, že za jeden den ujedete takovou porci kilometrů, jako my ve sprint-rallye v Česku za celou sezonu (úsměv). Na Dakaru jsou etapy pět set kilometrů i víc dlouhé. Podmínky se mění každou chvíli. Poušť střídá úsek, kde jsou kameny, pak vás to hodí do řečiště. Reagovat na tohle všechno a zvolit správný kompromis mezi rychlostí a jistotou, rizikem defektů, je strašně složité. To z Dakaru dělá nejtěžší soutěž na světě. Jsou tam chvíle, kdy už nechcete ani sedět a přitom musíte jet úplně naplno.
Máte vymyšleno, co se spánkem? Na ten asi není moc prostoru. Dá se na to nějak připravit?
To se asi úplně naučit nedá, ale věřím, že adrenalin nás požene dopředu. Známe to trochu z jiných závodů. Ve spánku nevidím zásadní problém. Já jsem navíc člověk, který umí využít k odpočinku každou vteřinu. Moje životní nasazení je gigantické po všech stránkách, jsem trošku zvyklý. Ale tady to vše bude pod obrovským vyčerpáním.
A co jídlo a pití?
Přirovnal bych to k cyklistům při Tour de France. Ráno si dá každý něco podle potřeby, aby vydržel. Přes den se toho moc nestíhá, je třeba mít připravené energetické tyčinky a pití. Večer to doženeme, abychom byli v pohodě. Ale to všechno jsou otázky, na které teď úplně nedokážu přesně odpovědět. Teoreticky jsme připravení, ale až praxe všechno ukáže.
Posádka Karel Trněný a Václav Pritzl na archivním snímku z loňské Rallye Šumava Klatovy.
Jak jste na tom s tréninkem jízdy v písku?
V Česku jezdíme trénovat do pískovny. Ale byl jsem si to vyzkoušet v Dubaji. To mně pomohlo, respekt zůstal, ale ztratil jsem přehnaný strach. Za to bych chtěl moc poděkovat Honzovi Tománkovi, bývalému spolujezdci od Martina Prokopa, který se mi tam hodně věnoval. Strávili jsme tam čtyři dny a shodou okolností jsme tam v poušti potkali Martina Macíka s kamionem. To byl vtipný moment, protože mi vůbec nenapadlo, že tam na sebe natrefíme.
Kdy se teď vydáte do Saúdské Arábie na ostrý start Rallye Dakar?
Brzy ráno 28. prosince. Máme přímý let do místa, kde bude Sea Camp (asi 200 km od Džiddy – pozn. aut.). Už v poledne bychom měli vyzvednout techniku v přístavu a pojedeme za ostatními do kempu. Ušetříme tak spoustu času na cestách, to bude příjemné.
Takže Vánoce to u vás neovlivní?
Ne, kapra i salát si dopřeju (usmívá se).
60
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
