Na horském kole se na závodě Evropského poháru ve sjezdu spustil z vrcholu Špičáku a v cíli mohl slavit třetí místo v juniorské kategorii. Takovým úspěchem v jediném závodě, který se jel letos v České republice, se může chlubit osmnáctiletý Tomáš Thürl z Neznašov. Na otázky o tom, jaké je to jezdit po sjezdovkách na kole, o odvaze i pádech Tomáš odpovídal Deníku.

Třetí místo – jaký je to pro vás úspěch?

Je to pro mne zatím nejlepší umístění v takovém závodě, i když nás bylo v kategorii jen šestnáct. Celkově jsem skončil na 124. místě z 319 závodníků, mohlo to být ale lepší. Evropský pohár jsem jel podruhé. Vloni jsem se také zúčastnil sjezdu na Špičáku, ale to jsem moc dobře nedopadl, měl jsem potíže s kolem. Jinak se snažím objíždět české závody.

Jak jste se dostal k tomuto druhu sportu, sjezdu na horském kole?

Jezdil jsem na horském kole crosscountry, ale nebavilo mě jezdit do kopce, to bylo pro mě trápení. Tak jsem si zjistil, že se dá dělat něco, kde nahoru jezdí lanovka, a toho jsem se chytl (smích).

Jak dlouho už jezdíte sjezd?

Závodně asi dva roky, jinak už „sjezduji“ čtvrtý rok. Registrovaný jsem u jednoho pražského týmu, ale v podstatě jezdím sám za sebe. Sjezd mě baví, neříkám, že bych nechtěl dosáhnout nějakých velkých úspěchů, ale zatím se tím hlavně bavím, a to je důležité.

Určitě trénujete. Jak vaše tréninky vypadají?

Trénuji hlavně v Bikeparku na Špičáku. Pak dvakrát týdně kolo, v zimě bazén a nějaká fyzická příprava. Nechci říkat posilovna, tam jsem moc času nestrávil. Na trať se snažím vyjet tak dvakrát týdně, samozřejmě to záleží i na počasí. Dám si asi osm jízd denně, mně to stačí. Na kole trénuji a jezdím na závody hlavně s kamarádem ze Strakonic Richardem Jozou, který mě hodně „posouvá“ dopředu. Na Špičáku byl samozřejmě také a v kategorii Elite skončil na 66. místě, je hodně dobrý.

Kdo se vám stará o kolo?

Od letošního roku se o kolo starám sám, ale ono to není nic složitého.

Co vás na sjezdu nejvíc baví?

Baví mě skoky, zvlášť když jsou pěkně dlouhé. A na Špičáku v závodě byl perfektní cílový skok, vážně jsem si ho užíval.

Jaké vlastnosti nebo talent člověk potřebuje, aby sjížděl kopce?

Talent, to bych zrovna neřekl, jistá šikovnost by asi bylo lepší pojmenování. Ale není to nic, co by se nedalo získat. V podstatě s lehkým tréninkem to může dělat kdokoliv, kdo se kolu věnuje. Naučit se dá hlavně technika. Kudy projíždět, vybrat si správnou stopu, jestli kameny objet zleva, nebo zprava, aby to bylo rychlejší. Čím víc je naježděno, tím je to snazší.

Ale hlavní je asi odvaha…

To ano. Nad tímto sportem se nesmí přemýšlet, je to občas buď a nebo.

Jako všem, kteří sedli na horské kolo, se ani vám určitě nevyhnuly pády…

Samozřejmě, že ne. Naštěstí se mi vyhnuly zlomeniny, ale naražené lokte, žebra, kolena – to je pořád.

Chodíte ještě do školy, na klatovské gymnázium. Co finanční stránka závodů?

Ve sportu mě podporují rodiče, finančně i morálně. Za to jsem jim hrozně vděčný, protože bez nich bych závodit nemohl. Je fakt, že občas nadávají, když přijdu domů potlučený, ale stejně mi fandí. Teď se mnou byli i na Špičáku, líbil se jim můj výkon i čas, byli moc spokojení. Já moc ne.

Jak to, vždyť jste stál na „bedně“?

To ano, ale dobře vím, že jsem udělal spoustu chyb. Navíc jsem startoval do finále po vyřazovacích jízdách z druhého místa, takže jedno jsem po dojezdu ztratil.

Říkal jste, že na Špičáku trénujete. Takže trať pro vás nebyla novinkou?

Trénuji na stejné trati, kde se konal závod, jen podmínky byly trochu horší, pršelo a byla spousta bahna. To jsem tam ještě asi nezažil. Ale je pravda, že mě to na bahně bavilo, trochu víc to klouže, byla to legrace.

Sledoval jste při trénincích a závodech ostatní jezdce?

V naší kategorii ani ne, ale kluci, co jezdili Elite, to byla fakt třída. Kochal jsem se tak intenzivně, že jsem šlápl do vosího hnízda (smích). Fakt, byli tam opravdu špičkoví jezdci, vždyť vítěz mi „nadělil“ třičtvrtě minuty, což už je opravdu hodně.

Budete dál pokračovat v závodění?

Určitě. Příští rok bych chtěl objet víc závodů Evropského poháru, ale uvidíme, jak se to podaří. Nejdál jsem zatím byl v Rakousku na trati, kde se jezdí Světový pohár. Fakt super trať. Ale špičácká trať je podle mě hodně kvalitní a pořadatelům se ji podařilo hodně dobře postavit.

Je vám osmnáct let. To znamená, že příští rok vás už čeká kategorie Elite?

Ano, příští rok na Špičáku už pojedu v této kategorii. Mým cílem asi bude hlavně dojet (smích), protože budu mít určitě trému. Ale chtěl bych dojet tak v půlce startovního pole, tak uvidíme. Mám lidi, kteří mi fandí a pomáhají mi, a to je hodně důležité. Chtěl bych za podporu poděkovat hlavně rodičům, kamarádům a klatovské prodejně kol, která mi také hodně pomáhá.

Děkuji za rozhovor.