Nutno ovšem podotknout, že i u mariáše se o karetní hru prostě jedná a náhoda tu hraje roli. I když určitě méně než třeba v populárním „prší“, ale absolutně neplatí prakticky nic a postup, který v jisté sestavě karet může být nejlepším řešením, v jiné může hru naprosto zkazit.

Také je třeba rozlišit hru Adama, který hraje sám a je si za své činy plně odpovědný, od Berty a Cyrila, kteří se musí nějak telepaticky domluvit. Obecně platí pouze to, že dobrý mariášník pečlivě sleduje průběh sehrávky a počítá, kolik karet které barvy už je odehraných. Minimálně registrovat, kolik je ještě ve hře trumfů, patří k naprostým základům správné hry a také, kolik je již odehráno es a především desítek. Většina her je totiž bojem ani ne o esa, i když ani to neplatí absolutně, ale o desítky.

Co odhodit

Na začátku má ovšem první problém Adam, který má v ruce dvanáct karet a dvě musí odhodit, a jde o to, které. Pravidlem bývá zbavit se některé barvy, je-li to samozřejmě možné, s tím, že ostré si pak doberu trumfy. Podobnou logiku má ponechat si v barvě plonkové eso a desítku zase vzít trumfem. Problém je, co s barvou, ve které mám desítku. Zde záleží na tom, čím je krytá. Je-li desítka podpořená králem, pak výnosem krále vyháním eso a desítka se stává nejvyšší kartou dané barvy, ale pokud je desítka krytá jen třeba sedmou či osmou, pak naděje na její uhrání se blíží nule a zvláště nemám-li jiný dobrý odhoz, může být lepší ji dopředu „pohřbít“ a nechat si ji plonk než kvůli nepatrné naději obětovat odhozem třeba trumfa.
Na jednu situaci ovšem upozorníme konkrétně. Adam má v ruce čtyři trumfy, celkem jedno jaké, v další barvě eso s hláškou, pak krále s desítkou a nakonec tři malé. Jiný odhoz než od tří malých možný v podstatě není. Pak by měl Adam odhodit dvě nejvyšší z dané barvy. Když mu zbyde jedna, pak král je stejně bezcenný jako sedma, navíc někdo z protihráčů může jít na betla a proč mu ho posilovat odhozem nízké karty. Dobrým vtípkem bývá tuto malou plonkovou kartu nést hned do prvního štychu.

Kdy flekovat

Zde je nutno mít na zřeteli, že bez fleku se prostě nehraje, tudíž první flek rozhodně neznamená, že hra je stoprocentně vyhraná. Kdy dát a kdy nedat flek záleží hodně na povaze hráče, existuje mnoho složení karet, kdy vám hráč zvaný zedník řekne, že to na flek není, kdežto hráč zvaný střelec, že ano. Obecně však se dá říci, že Berta může dát flek i na relativně slabé karty, především při hlášené sedmě flek na hru, což signalizuje Cyrilovi „no něco tu mám, ale zázrak to není“, Cyril se při prvním fleku musí spolehnout sám na sebe, ovšem zmiňovaná situace je jasný signál, že pokud má v ruce dva trumfy, má po fleku na hru oflekovat i sedmu.

Je třeba připomenout starý mariášnický předsudek říkající, že pokud mám v trumfech filka či krále, musím dát flek, jelikož Adam nemůže mít čtyřicítku a nedat flek „není hráčské“. To není pravda, na jediný trumf, pokud v kartě jinak nic není, skutečně flek smysl nemá. Ovšem pokud je král podpořen desítkou či esem, minimálně z místa Berty už by flek přijít měl a je-li v ruce ještě další trumf, pak neflekují jen skuteční zedníci, se kterými hra většinou velká zábava není. Se třemi trumfy s oběma ostrými a dobrým listem okolo je pak možné dát flek i s vědomím, že Adam může čtyřicítku v ruce mít, je to většinou velká výhoda, ale rozhodující být zdaleka nemusí.

Naopak především z Bertova místa může přijít i divoký flek, kdy hráč třeba nemá trumfy vůbec, ale okolo mimořádně silnou kartu podloženou řekněme dvěma dvacítkami. Tady zase záleží na nervech dotyčného, nutno ovšem podotknout, že v tomto případě mohu splést vlastního spoluhráče. O tom, kdy flekovat sedmu či stovku a kdy dát vyšší flek, zase v dalším díle.

Jan Brousek, Klatovy