Ovšem flekovat je jednak možné i dál a flekovat se nemusí jen hra, ale i jakýkoli jiný závazek. Takže po prvním fleku může Adam, pokud si věří, základní sazbu hry podruhé zdvojnásobit a ohlásit „re“. Kdy tak učiní, záleží opět hodně na povaze hráče, ani re většinou neznamená naprostou jistotu výhry, ovšem proti prvnímu fleku je už třeba být opatrnější. Typický hráč, který není ani zbabělec, ani vyložený hazardér, většinou uvažuje ve smyslu „no pokud se proti mně všechno nespiklo, pak bych to měl vyhrát“, takže třeba nevidí-li do dvou dvacítek, vyjde z předpokladu, že jedna se v jedné ruce opravdu sejde ale obě už ne.

Následovat může další oponování „tutti“. Pokud dá tento flek opakovaně hráč, který dal i flek první, už by to mělo znamenat „na tebe stačím sám“, častější však je, kdy první flek dá jeden z protivníků a třetí jeho spoluhráč. V tomto případě platí proti prvnímu fleku úplně jiná pravidla především v tom, že zatímco dát první flek bez trumfa je kaskadérství, při třetím karta bez trumfa může být pro Adama velmi nebezpečná, zvláště jedná-li se o tzv. „dvojí lajer“ neboli kartu složenou jen ze dvou barev s větším počtem ostrých. Pokud je ještě obsazena dvacítkou, nemělo by se s třetím flekem váhat.
Případný čtvrtý flek „boty“ už by si měl Adam dobře rozmyslet a počítat i s nepravděpodobnými situacemi. Pokud v takovém případě prohraje více než o deset, byl flek nekorektní, prohra o deset může ještě znamenat velkou smůlu.

Pátý flek je už odůvodnitelný jen výjimečně, snad v situaci, kdy první i třetí dal Berta, takže Cyril se vyjádřit nemohl, ale něco v ruce typu jedné dvacítky má. Berta už velkou pomoc očekávat nemůže, při takto vzniklé situaci je celkem zřejmé, že Cyril má list slabý.
Nyní kdy flekovat sedmu. Celkem samozřejmý je flek při čtyřech trumfech v ruce, pokud má Berta či Cyril trumfy tři, pak záleží nejen na síle těchto trumfů, ale i na kartách okolo. Velkým problémem je, když hráči chybí jedna z cizích barev, neboť se pak dá očekávat, že Adam má tuto barvu naopak obsazenou silně a začne s ní sehrávku, takže se tři i silné trumfy mohou záhy vypařit. Na dva pak ve voleném mariáši je jediná logická již popsaná situace, kdy Berta nejprve dá flek na hru a Cyril přidá na sedmu.

Přijde-li od Adama na sedmu re, je třeba zbystřit zrak hlavně při čtyřech trumfech v ruce. Protože Adam je tím pádem má také pouze čtyři, a když si i na tak krátké trumfy věří a otočí sedmu, pak jeho zbylý list je určitě velmi silný a tudíž pokud řekněme Bertovy čtyři trumfy nejsou obsazeny esem a i zbylé karty za mnoho nestojí, je lepší mlčet. Na tři trumfy pak lze třetí flek dát, pokud dojdu k závěru, že Adam přecenil délku svých trumfů a jinak v kartě mnoho mít nemůže.

Zbývá tedy otázka, kdy flekovat stovku, vynecháme-li betla a durcha, kterým se budeme věnovat samostatně. Zde je nutno říci, že ve voleném mariáši je flek na stovku spíše ojedinělou záležitostí, na rozdíl od licitovaného mariáše zde není Adam k tomuto závazku nijak nucen a dá se předpokládat, že ví, co dělá. Takže třeba v licitovaném mariáši u některých hráčů běžné pravidlo, že pokud mám v ruce tři esa, mám flekovat, je zde třeba brát s velkou opatrností. Takže flek by se měl dát, pokud v trumfech je krytá desítka nebo eso a i v ostatních barvách mám zajištěn štych. Flek by měl znamenat zhruba, že tři desítky jsem schopen uhrát, i když mi spoluhráč nijak nepomůže. A závěrečná rada zní: Pokud flekuji s trhákem v ruce, pak jenom pokud jsem si víceméně jist, že se Adam přepočítal nebo fakt, že čtyřicítku nevlastní prostě přehlédl. Pokud hlásí stovku úmyslně jen s dvacítkou, pak je možné vzít jed na to, že má zbytek prakticky neprůstřelný.

Jan Brousek, Klatovy