Další sezonu v ledovém korytě má za sebou mladý klatovský závodník v ice cross downhillu Václav Kosnar, který v konečném pořadí seriálu obsadil čtyřiatřicátou příčku.

Letos jste se zúčastnil celkem šesti závodů, ve kterých jste získal 673,5 bodů a skončil na konečném 34. místě. Jak byste zhodnotil své letošním účinkování v ledovém korytě?

S výsledkem spokojený úplně nejsem, ale s věcmi, na kterých jsem v sezoně pracoval, už ano. V prvním závodě v Japonsku jsem byl na startu přemotivovaný. Navázal jsem spolupráci se sportovní psycholožkou, protože tohle se mi už párkrát stalo, a zbytek sezony se mi už celkem dařilo jít na start v optimálním rozpoložení. Závod v Japonsku jsem chtěl smáznout pěkným výsledkem ve Finsku (počítají se dva lepší výsledky z ATSX 1000 – Red Bull Crashed Ice – pozn. autora). Celkem jsem na tento závod spoléhal, že z něho nějaké body vytěžím. Dále jsem šťastný za 11. místo z Rakouska i výsledky z USA. Dostal jsem se letos do spousty vyrovnaných rozjížděk a teď je na mně, abych se přes léto posunul o kus dál a zkušenosti z rozjížděk zúročil v příští sezoně.

Byl jste spokojený s tím, kolik jste toho v letošní sezoně odjezdil? I vzhledem ke školním povinnostem a nemoci v závěru sezony…

Lidem na ZČU chci poděkovat za jejich vstřícnost a vlastně i podporu v mém závodění. Kalendář byl hodně nabitý a každý víkend se něco jelo. Před sezonou jsem si udělal plán, jaké závody je minimálně nutné odjet. Chtěl jsem se zúčastnit i jednoho závodu ATSX250 (Riders Cup – pozn. autora). A ten se v rakouském Judenburgu povedl, i když pak bylo těžké sledovat další závod z domova a vědět, že tam ten výsledek nijak neovlivníte. Chyběl mi ještě jeden velký závod ATSX1000 (Red Bull Crashed Ice), abych mohl napravit výsledky z Finska a Japonska. Jinak závody o pět set bodů se mi celkem povedly. Možná to 27. místo z Ruska by se dalo vylepšit, ale musel bych být zcela fit.

Jaký závod byl váš nejpovedenější? Nabízí se právě již zmiňovaný Riders Cup v Judenburgu, ale tam byla přeci jen nejmenší konkurence…

Přesně tak. Výsledek super, ale i ta trať nebyla úplně typická pro náš sport. Vyzdvihl bych Boston. Už jen startovat na nejstarším baseballovém stadionu je velký zážitek. Ta show kolem, postup z první rozjížďky a má další rozjížďka v TOP32, která zase patřila k těm těžkým a vyrovnaným. Byl jsem hrozně šťastný, že jsem tam vybojoval 20. místo. Paradoxně mám radost i z výkonu z Finska, ale diskvalifikace pořád mrzí.

Václav Kosnar.

Právě do Finska do Jyvaskylä jste jel i se svým bratrem Martinem. Ve vlastním závodě jste byl ale po protestu soupeřů diskvalifikován. Jak berete tohle rozhodnutí s odstupem času a jaký pocit ve vás převládá?

Pořád se mě na to někdo ptá (směje se), takže je to ve mně ještě celkem živé a nejvíc mě mrzí, že doteď mi nikdo nebyl schopný pořádně říct, za co jsem byl vlastně diskvalifikován. V cíli mi řekli za strčení nebo zatáhnutí a to je celkem rozdíl. Cítím se nevinný a verdikt mě mrzí i teď, s odstupem času. Ale stalo se a stejně už to nezměním, takže nemá cenu se v tom patlat…

Letos jste se díky závodění podíval do Japonska či Spojených států. Co vám daly kromě závodění návštěvy těchto zemí?

Spoustu zážitků, nových míst, zajímavých lidí. O tom bychom si mohli povídat celkem dlouho. V Japonsku jsem potkal Číňana, který připomínal i chováním pana Čoa z filmu Pařba ve Vegas. Zvládl jsem s ním jen jedno odpoledne. V USA nás vezl temperamentní černoch z New Yorku, který když začal popisovat a vyprávět, tak byl k nezastavení a úžasně se jeho příběhy poslouchaly. V Rusku byl zase řidič Uberu, který zastavil hned za letištěm a chtěl hotovost (jízda placena předem kartou). Měl nás odvézt 100 km někam do resortu do lesa a my dva s juniorem z USA netušili, jestli nás veze správně. Naštěstí odvezl, ale o ceně chtěl pořád vyjednávat a zkoušel to na nás i nadále.

Z Čechů byl v konečném rankingu letošního ročníku lepší než vy jen Michael Urban. Potvrdil jste tedy pozici české dvojky, to není úplně špatné, ne?

Urbi (Michael Urban – pozn. autora) letos odvedl pěknou práci. Hlavně v Rusku. Letos mám radost z věcí, na kterých jsem pracoval. Míval jsem těžký los, snad nikdo mi nedaroval své postupové místo tím, že by spadl nebo byl diskvalifikován. Výsledkově to trochu zavádí, alespoň tak to cítím. Věřím, že je na lepší umístění, a doufám, že smolíčka jsem si vybral už dost v letošní sezoně a přijdou lepší časy i s výsledky.

Ročník vyhrál Cameron Naasz z USA. A to celkem s velkým náskokem (450 bodů). Zaslouženě? V čem je podle vás síla tohoto závodníka?

Určitě zaslouženě. Cameron je férový jezdec a prý než začal jezdit ice cross, tak už vynikal v hokeji svou rychlostí. Nevím, jakou má vůbec práci a jestli vůbec nějakou má. Podle jeho sociálních sítí bylo znát, že má spoustu času na pořádnou přípravu a následné závody.

Jak hodláte trávit svůj čas v nejbližší době? Kdy se zase začnete pomalu připravovat na novou sezonu, ve které budete mít jistě vyšší cíle?

Chtěl bych dotáhnout všechny resty ve škole, abych pak mohl začít jezdit víc na kole a zkrátit si tím tak závodní pauzu. Ze sportu tedy nevypadnu a od konce léta se už budu intenzivněji připravovat na nový ročník. V dubnu mě čeká také povinný školní kurz na lyžích v Alpách, pak pomáhám na Easter Cupu tady v Klatovech a hned po něm je tu rallye, kde taky přiložím ruku k dílu.

Chtěl byste na závěr někomu poděkovat?

Určitě rodině, přátelům a fanouškům za podporu. A také svým sponzorům, bez kterých bych se těchto závodů nezúčastnil.