V kategorii kajakářek do 23 let sahala po zlaté medaili dvaadvacetiletá Karolína Galušková. Do finále se sice kvalifikovala až z devátého místa, ale finálovou jízdu zajela o necelé čtyři sekundy rychleji než vítězná Viktoria Wolffhardtová z Rakouska. Nepohlídala si však dvě brány a kvůli dvěma dotekům, které znamenaly čtyřsekundovou penalizaci, skončila na druhém místě.
„Po prvním šťouchu na sedmé bráně jsem věděla, že do toho musím pořádně šlápnout, abych měla medaili. Pak jsem se ale dotkla podruhé a slyšela jsem komentátora, že hlásí, že jsem tu branku neprojela. To mě naštvalo, protože jsem si byla jistá, že jsem bránu projela jen s dotekem. Šla jsem pak do toho na hranu svých možností, protože jsem chtěla předvést jízdu, která bude aspoň nejrychlejší čistým časem dne. Po projetí cílem rozhodčí rychle změnili rozhodnutí a neprojetí branky ohodnotili jako pouhý dotek. Já pak nemohla uvěřit tomu, že jsem nakonec za zlatem zaostala jen o pár desetin sekundy. Jsem ale spokojená i za stříbro. Zlato jsem si za ty chyby nezasloužila,“ popsala svou finálovou jízdu stříbrná medailistka.
DALŠÍ CENNÉ KOVY
Mezi kajakářkami juniorkami ukázala čerstvá, teprve šestnáctiletá juniorská mistryně světa Antonie Galušková, že její výkon na MS, které se konalo v červenci v Bratislavě, nebyl náhoda. Na ME v Německu nestačila pouze na o dva roky starší Španělku Laiu Sorribesovou a potvrdila, že letos patří ke světové juniorské špičce. Finálovou jízdu zajela až na zaváhání ve spodní části tratě zcela bezchybně a získala stejně jako její starší sestra stříbrnou medaili.
„Nemám slov. Jsem hrozně ráda. Vůbec jsem nevěděla, jestli moje vítězství na mistrovství světa nebyla jen náhoda. Na mistrovství Evropy jsem se opět chtěla dostat do finále a tam to rozjet a čekat, jak to dopadne. Zase jsem vyhrála kvalifikaci, ale v semifinále jsem po velkých chybách byla třetí. Taťka za mnou přišel pár minut před startem s tím, že jestli chci medaili, budu to muset rozjet, protože holky ve finále přede mnou jely hodně rychle. Myslím, že jsem do toho dala vše, jen škoda té chyby na 19. bráně, která mě nejspíš připravila o zlato. Na druhou stranu jsem ráda, že vyhrála Laia, protože je neskutečně rychlá a je moje velká kamarádka,“ byla po závodě spokojená Antonie Galušková.
V závodě týmů do 18 let česká děvčata obhájila zlato z loňského roku. Dokonale sehranou jízdou se Antonie Galušková (KVS Sušice), Lucie Nesnídalová (Žatec) a Kateřina Beková (KK Opava) opět staly mistryněmi Evropy.
close
info
Zdroj: Vladislav Galuška
zoom_in
JEDNA LOĎ PRO OBĚ
„Obtížnost vodního terénu byla v porovnání s mistrovstvím světa na Slovensku podstatně lehčí, ale branky byly tak zamotané a trať tak dlouhá, že si spousty dobrých závodníků na těžkých kombinacích vylámaly zuby. Pro mě bylo toto mistrovství absolutně pohádkové. Mít dvě dcery na startu a získat tři medaile, co si přát víc? Kája udělala státnice, začala opět naplno trénovat a je teď tak „nařáchlá“, že klidně mohla vyhrát. U Toničky bych byl dopředu rád třeba jen za bramborovou medaili. Osmnáctileté holky jsou přeci jen fyzicky úplně jinde než 16leté a na téhle trati byla síla hodně potřeba,“ byl šťastný otec sušických závodnic a hlavní trenér KVS Sušice Vladislav Galuška, který vysvětlil i kuriozitu se společným kajakem: „Kája se dva dny před startem svezla na Toničky kajaku a řekla, že na tuhle trať je loď Toničky lepší než její loď. Holky jely vždy nějaké dvě hodiny po sobě a já musel s lodí přebíhat, přelepovat na kajaku jména holek a sponzorů, aby vše sedělo. Hýbalo se i s opěrkami v lodi. Sestry se pak musely vždy přesně dohodnout na časech rozježdění a předávání lodě, aby je to limitovalo co nejméně. Na první pohled trochu stres. Všichni se smáli, že tohle ještě na žádném mistrovství nezažili, aby jedna loď vyjela dvěma závodnicím tři medaile.“
