Kliknutím zvětšíteSouboj titánů. Řecký bůh střelby přetlačil (v jeho případě doslova) českého boha přihrávek. V překladu do basketbalové řeči: Giannis Antetokounmpo vyzrál na Tomáše Satoranského. Přestože se na palubovce pohybuje pět chlapíků na každé straně, osmifinálový zápas mezi Řeckem a Českou republikou se smrskl na duel těchto dvou hlavních hvězd svých týmů.
Hráč s číslem 34 se rozjížděl pomaleji, lépe řečeno, obrana soupeře ho v první půli, kdy zaznamenal nicotných šest bodů nespustila z dozoru. Jenže řecká mašina po změně stran a hlavně v závěrečné čtvrtině zavelela ke zteči českého koše. Nakonec do něj vysázel sedmadvacet bodů. Tedy vyšplhal se na svůj turnajový průměr.
Nejmladší ze tří bratrů (všichni v reprezentaci) se postaral také o definitivní rozuzlení zápasu. V koncovce proměnil dvě tříbodové střely. Do té doby vyslal zpoza oblouku šest neúspěšných pokusů. Pro zajímavost: stejný počet trojek, které mu propadly síťkou dal v předchozích pěti zápasech ve skupině. Zdá se, že tvrzení o ubránění každého hráče v jeho případě neplatí…
„Byl to náš nejlepší zápas na EuroBasketu, měli jsme dobrou strategii i defenzivní nastavení po první tři čtvrtiny. Podle plánu jsme stavěli zeď proti Giannisovi, protože on je neskutečný atlet v přechodové fázi. Taky jsme museli něco riskovat, kdy jsme dávali otevřenější střely jiným hráčům, z nichž někteří byli schopní se trefovat,“ odhaluje taktiku český rozehrávač Tomáš Satoranský.
Rekord turnaje
Zatímco řeckou hru dělal Giannis Antetokounmpo, tak do českého útoku troubil právě on. V utkání „Saty“ stanovil historický rekord (překonal sám sebe z roku 2015) sedmnácti asistencí. Paradoxně on sám rozdal více přihrávek na koše spoluhráčů než celý řecký tým dohromady (16).
„To číslo je ale i důkazem toho, že pořád ještě nemůžu hrát svůj stoprocentní basket. Přeci jen bych trochu víc atakoval jejich obranu, kdybych na tom byl fyzicky lépe. Zároveň jsme ale věděli, že pokaždé, když napichujeme jejich defenzivu, tak se stahují dolů. Kredit patří mým spoluhráčům za jejich pohyb bez míče, uvolňování,“ vysekl poklonu kolegům Tomáš Satoranský.
Vůbec český tým podal daleko kolektivnější výkon než jejich protivník. V kolonce asistencí mu svítilo nadpozemské číslo 32! „V útoku to byl nejlepší výkon i po týmové stránce,” podotýká český lídr. „Nakonec jsme ale prohráli, takže tak spokojený být nemůžu.“
Češi splnili vstřelenými osmaosmdesáti body svoji normu proti Nizozemsku, Finsku, Izraeli a Řecku. Dvakrát na výhru stačila, dvakrát ne. A právě to druhé neje poslalo domů. „Řecko si postup zasloužilo, ale my jsme ho donutili bojovat až do závěrečného klaksonu. Na to můžeme být hrdí. Jistě by bylo lepší, pokud bychom dokázali hrát naši hru od začátku turnaje, ale ten je vždycky opravdu složitý, protože v současnosti každý tým hraje výborný basket,“ tvrdí Satoranský.
Sestřih osmifinále:
Čeští dlouháni po fantastickém šestém místě na mistrovství světa v Číně a senzačním postupu na olympijské hry z náročné kvalifikace, na z části domácím EuroBasketu už díru neudělali. Čáru přes rozpočet jim udělalo těžký výron v kotníku jejich hlavní hvězdy. Z tajných myšlenek na cenný kov museli ubrat a nakonec být rádi, že na šampionátu neskončili po týdnu.
„Na začátku léta, bych bral konec v osmifinále jako zklamání. Naše cíle byly daleko vyšší. Ale musíme zůstat na zemi a vnímat, jak se pro nás všechno vyvíjelo. Nevěděl jsem, jestli vůbec budu s týmem a měli jsme i další zranění. Pak přišla úvodní prohra s Polskem. Jsem rád, že jsme nakonec do Berlína postoupili a Řekům to jakožto jednomu z favoritů ztížili,” říká Tomáš Satoranský.
První mužský EuroBasket na české půdě v samostatné éře a po jednačtyřiceti letech, byl pro Tomáše Satoranského, jako kovaného Pražáka, velkou výzvou. Proto také usiloval o dotažení kotníku v nějaký provozuschopný stav.
„Praha byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem chtěl tak moc hrát. Covid nám turnaj o rok odložil, pořád se o něm mluvilo, mezitím jsme udělali úspěch v olympijské kvalifikaci. Toužili jsme vidět narvanou O2 arenu. Patnáct tisíc lidí přišlo na basket! Na to v Česku nejsme zvyklí. Něco takového si budeme pamatovat navždy, moc nás to nadchlo. Díky všem fanouškům, kteří nás podporovali. Už jen kvůli nim jsem měl další motivaci, proč se dát do začátku turnaje dohromady. Samozřejmě to nebylo na úvod ono, dva zápasy jsem si odpočinul, jsem ale vděčný, že naopak v těch posledních dvou utkáních už jsem byl schopný hrát aspoň trochu tak, jak dovedu. Třeba můj příklad přiměje nějaké děti, aby se daly na basket. Snad jsme ještě neřekli poslední slovo,” naznačuje, že ještě končit v reprezentaci nehodlá.
„Jsem ještě mladý, abych na tohle myslel. Basket už samozřejmě bolí víc a víc, zvlášť když máte rodinu, děti a chcete s nimi trávit čas. Navíc sezona bude dlouhá, čeká mě nové období v Barceloně, kde se snad budu prát o tituly až do konce června. Uvidíme, jaké budou naše šance, a jak se vyvine kvalifikace na mistrovství světa. Já ale určitě mám s reprezentací ještě spoustu plánů a ambicí,” prohlašuje třicetiletý vůdce národního týmu.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
