Přitom 37letý cyklista ze Stříbra, jenž z cyklokrosu přešel v roce 2011 na silniční závody, zvažoval účast na mistrovství světa v terénu i letos. Především proto, že dějiště šampionátu, šestitisícová nizozemská obec, kterou však zná kvůli cyklokrosu téměř každý, se nachází nedaleko jeho domova v Belgii.

Ale nakonec dostal přednost pětietapový závod Kolem Saúdské Arábie. A tam o sobě dal Štybar nejvíc vědět ve středeční 3. etapě (152 km), kdy byl v sólovém úniku a peloton ho dostihl až 1,4 kilometru před cílem v Abú Rakah.

V závěrečném spurtu pak obsadil Štybar osmnácté místo. V celkovém pořadí skončil na 25. příčce, jako nejlepší z trojice českých cyklistů. Pavel Bittner (Team DSM) byl na 66. místě a Karel Vacek (Team Corratec) skončil ještě o sedm příček za ním.

Cyklokros jel naposledy v půlce ledna v Benidormu, kam si odskočil ze soustředění svojí australské stáje ve Španělsku, byl třiadvacátý, jedinou příčku za současnou českou jedničkou v terénu Michaelem Borošem. Ten se představí i na mistrovství světa v Nizozemsku. To Štybar směřuje v terénu svoje plány až k tomu dalšímu šampionátu, který bude hostit za rok jihočeský Tábor. Tam získal v roce 2010 svůj první titul mezi cyklokrosovou elitou, o rok později triumfoval i v Sankt Wendelu a zatím naposledy se stal mistrem světa před devíti lety právě v Hoogerheide.

ZDENĚK ŠTYBAR při cyklistické Ilsano Cupu v roce 2020 na plzeňském velodromu Lopatárna.
Quick Step byl jako moje rodina, vyznal se Štybar. Teď se vydá jinam

To už si do terénu odskočil ze silničních závodů, které mají u elitního českého cyklisty přednost dosud. Už zná i nejbližší program, na konci února pojede jednorázové závody Omloop Het Nieuwsblad (25. 2.) a Kuurne - Brusel – Kuurne (26. 2.). Pak by měl pokračovat na Strade Bianche, Tirreno - Adriatico a další klasiky až do Amstel Gold Race.