Dnes je Otakarovi 24 let a už pátým rokem za volantem svého závodního Fordu Focusu ERC dokazuje, že rozhodně nebude stát ve stínu svých starších a zkušenějších soupeřů. Hovoří se o něm jako o jednom z nejtalentovanějších jezdů nejsilnější divize u nás. To potvrdil vloni, když získal titul Mistra České republiky pro rok 2006. Jeho cíl pro rok letošní je tedy jasný: titul obhájit.

Jaké byly vaše závodní začátky?

Protože táta patřil k aktivním závodníkům, brával mě s sebou. Jakmile jsem slyšel motor auta, musel jsem jet. Lákalo mě to. V 15 letech jsem jel svůj první závod a láska k autům už mi zůstala.

Kdy přišly první úspěchy?

Asi rok poté,co jsem začal, jsem v kategorii divize – junior vyhrál Český pohár. Tehdy to ale bylo v jezdecké kategorii Hobby, teprve později jsem začal jezdit v kategorii Profi (licenční).

Jaký zásadní rozdíl je mezi kategoriemi Hobby a Profi?

U veškerého vybavení, které k tomuto sportu potřebujete, jako je nehořlavá kombinéza, sedačka v autě, pásy, hasicí systém, a spousta ostatních záležitostí existuje homologace. Ta může být v kategorii Hobby propadlá. Naopak v kategorii Profi to nelze. Homologace musí odpovídat danému předpisu a nesmí být propadlá. Totéž platí u technických parametrů vozidla, které jsou u Profi kategorie přesně dány a často i přísně hlídány. Z toho logicky vyplývá, že kategorie Profi je mnohem finančně náročnější. Co závod, to 120 až 150 tisíc korun.

Kolik závodů absolvujete za rok?

Osm, někdy deset. To je málo. Říká se, že stejně jako fotbalisti musí trénovat, my musíme jezdit. Ovšem můj trénink je stejně jako vlastní závod hodně finančně náročný, to znamená, že většinu natrénujeme až před vlastními závody nebo během nich.

Nakolik je nabitá letošní sezona?

Stejně jako v předchozích letech se jezdí od dubna zhruba do konce října. Samozřejmě to jsou závody v České republice, jako například předminulý víkend to byl už podruhé závod mezinárodního mistrovství republiky v Sosnové, kde jsem vyhrál divizi 1. Veřejnost jistě zná i závod v Sedlčanech, ten se pojede v druhé polovině srpna. Samozřejmě se hodně závodů jezdí v zahraničí, aktuální je víkendový závod v Maďarsku, jezdí se ale v Portugalsku, Švédsku. Každá sezona pak končí setkáním mistrů, to je rovněž v Sosnové. Je to takové úspěšné zakončení sezony, rozloučení s diváky, poděkování sponzorům.

Jak vypadají závody v rallycrossu?

Ve vozidle sedím sám, bez spolujezdce. Tréninky jsou rozděleny na volné, při nich si většinou projede závodník trať, seznámí se s ní; pak následují oficiální, které se jezdí na čas. Následují tři rozjížďky, z nichž se započítávají dvě nejlepší, a z tohoto součtu pak vzejde umístění závodníka na startu závodu.

Jaký závod patří k vašim nejoblíbenějším?

Když jezdím s rychlým vozem, to znamená s Fordem Focusem ERC, pak mám rád závod v Sosnové, tam je hodně rychlá trať. Také mám rád Sedlčany, tam je trať pro změnu technická, ale také rychlá. Vyžaduje určitou dávku zkušeností a člověk u ní musí hodně přemýšlet. Nádherné jsou ale i evropské tratě, například ve Švédsku, tam neustále lítáte s vozem ve vzduchu, to je paráda. Ve Švédsku je pokaždé i nádherná divácká kulisa – 40 tisíc diváků, něco jako když se u nás hraje mistrovství Evropy v ledním hokeji.

Představte nám podrobněji váš vůz.

Ford Focus ERC má pohon na všechna čtyři kola, motor Cosworth, s výkonem 548 koní, krouticí moment je 700 nm, zrychlení je z nuly na 100km/h od 2,4s, což se dá přirovnat k Formuli 1. Tohle auto už mám druhou sezonu, ale jel jsem s ním jen pár vybraných závodů. Člověk se musí trochu uskromnit, protože co si budeme nalhávat, sponzoři se v dnešní době shánějí obtížně. Rallycross je sice méně známý, než rally, ale je pro změnu divácky atraktivnější. Při rallycrossu se jezdí na uzavřeném okruhu, to znamená, že si stoupnete na tribunu a celý den nic jiného neděláte, než jen sledujete zajímavé a napínavé souboje. Ale musím říci, že tento druh sportu nabývá na intenzitě a povědomí, ze závodů jsou i televizní přenosy.

Závodní jezdce si veřejnost automaticky spojuje s tím, že stejně rychle jezdí i na silnicích při běžném provozu. Platí totéž i o vás?

Mám sice rád svižnou jízdu, ale nepřeháním to. Vyblbnu se na závodech.

Jaké rychlosti obvykle při rallycrossu závodník dosahuje?

Například v Sosnové do zatáčky je spočítána rychlost na 200 km/hod. Já tomu říkám paráda – jedete do zatáčky smykem rychlostí 160 km/hod., zkrátka adrenalin.

Vyzkoušel jste i jiný druh sportu?

Když se chce člověk věnovat něčemu naplno, obětuje do toho všechno. Úsilí, veškerý volný čas a nakonec i peníze.

Jak se vám daří skloubit sport a práci?

Zatím to jde, hodně mi pomáhá táta. Ví, co tenhle sport obnáší a žije tím.

Jakých úspěchů si nejvíc ceníte?

Samozřejmě je to titul Mistr České republiky pro rok 2006. Nejčerstvějším úspěchem je vítězství na závodě v Sosnové, který se jel 20. až 22. července. To bylo o fous, protože při posledním kole před cílem začal hořet motor a já se musel rozhodnout, zda dojedu. Riskl jsem to, ale přes cílovou čáru jsem projel jen setrvačností. Už mi byl v patách můj týmový kolega Marek Zeman. Byl jsem také dvakrát reprezentantem České republiky, protože jsem jel mistrovství Evropy.