A nutno dodat, že naprosto zaslouženě. Navzdory pandemii totiž vloni získala tři cenné kovy z evropských šampionátů, navíc si svými výkony poprvé řekla o seniorský reprezentační dres.

„Bylo to pro mě docela překvapení, neboť jsem ani netušila, že jsem nominovaná. Každopádně je to super a moc si toho vážím,“ řekla 19letá kajakářka a členka Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje.

Vloni jste si jako amatérská sportovkyně poprvé ve svém životě vyjela seniorský reprezentační dres. Jaký to byl pro vás pocit?
Měla jsem smíšené pocity. Nedělní finálová jízda totiž měla rozhodnout mezi mnou a Bárou Valíkovou z Dukly. Jízda byla rychlá, ale ztratila jsem něco v jedné protivodné brance. V cíli jsem si říkala, že to je škoda a že to asi neklapne, protože moje největší soupeřky čekaly stále na startu. Pak už ke mně jen přišli kamarádi s rodinou a gratulovali mi, a já tam stála a nemohla tomu stále uvěřit.

Na seniorském ME v Praze jste získala v týmech zlatou medaili. Jak vzpomínáte na tento krásný závod?
Byla to skvělá zkušenost, na kterou moc ráda vzpomínám. Jsem ráda, že se mistrovství Evropy konalo právě doma v Praze. Atmosféra tam byla neuvěřitelná. Ne nadarmo se říká, že čeští fanoušci jsou prostě nejlepší (úsměv). Týmová jízda nám s holkami vyšla, krásně jsme se střídaly a držely se při sobě. Já jsem akorát v poslední pasáži trati udělala chybu, trochu jsem ztratila, a tak jsem holky málem připravila o zlato. Jelikož jsme startovaly třetí od konce, v cíli při čekání to byly pěkné nervy (úsměv).

Antonie Galušková poskytla Deníku rozhovor.Antonie Galušková poskytla Deníku rozhovor.Zdroj: archiv rodiny

V individuální kategorii jste na stejné akci nakonec skončila na deváté příčce. Byla jste spokojená? Necílila jste se na lepší umístění?
Mým předzávodním cílem bylo si vyjet desetičlenné finále a zažít tu atmosféru, kde místo valící se vody slyšíte jen fanoušky. A já byla překvapená, že jsem jezdila v kvalifikaci i semifinále kolem pátého až sedmého místa. Šla jsem tedy do finále naplno, jenom mi ke konci došly síly. A pak jsem dostala spornou padesátivteřinovou penalizaci, bez které by to bylo o kousek lepší. I když to nevyšlo mně, měla jsem velkou radost, že si Amálka s Kačkou dojely pro medaile.

Náladu jste si spravila na evropském šampionátu do 23 let, který hostilo Polsko, konkrétně Krakov. K bronzové medaili z individuálního závodu jste přidala také kov stejné příchuti i ze závodu týmů. Jak vysoko řadíte tento velký úspěch ve své mladé, ale už poměrně dost bohaté kariéře?
V Krakově jsem byla v této kategorii vůbec nejmladší a mé největší favoritky jezdily běžně finále světových soutěží dospělých. Týmová jízda nám s holkami moc nesedla, ale to jsme příliš netrénovaly, a tak jsem byla spokojená. Loňská individuální medaile z ME U23 má pro mě vysokou cenu. V semifinále jsem si trochu pohnula s ramenem, ale nakonec díky pomoci fyzioterapeutky Marcely Prskavcové jsem byla schopná startovat ve finále. Mým úkolem bylo dojet zdravá do cíle, což se povedlo. Jízda byla dobrá, ale stále moc nechápu, jak je možné, že z toho klapl bronz. Ale jsem moc ráda.

Antonie Galušková poskytla Deníku rozhovor.Antonie Galušková poskytla Deníku rozhovor.Zdroj: archiv rodiny

I když ze světa stále nezmizela pandemie koronaviru a obzvlášť v České republice není situace sportování nakloněná, jistě se stále udržujete v kondici a trénujete. Momentálně pilujete formu ve Francii. Jaké jsou vaše plány a cíle do roku 2021?
Jsem ráda, že jsme teď z Česka vycestovali alespoň do Francie. Na kraťasy a tílko to tady sice není, ale je tu zase jiné prostředí, což je v tréninku také důležité. Kvůli lockdownu v ČR jsme si pobyt o týden prodloužili. Komu by se v tomhle taky chtělo domů… A pokud se letos vůbec nějaké závody pojedou, ráda bych se opět nominovala do reprezentace do 23 let a zkusila se přiblížit těm nejlepším v seniorech. Plány nemám, pojedu, jak nejlíp budu moct, a ono to nějak dopadne (úsměv).

V anketě Pošumavského sportovní sdružení se dařilo i dalším z KVS Sušice. Například vaše sestra Bára obsadila v kategorii mládežnických jednotlivců druhé místo. Co říkáte na její výkony v uplynulém roce? Očima pyšné a starší sestry…
Mám z ní radost a jsem ráda, že už ve čtrnácti letech prohání starší závodnice. Bára sice není žádný silák, ale na vodě je velký dravec a nebojí se. Jestli vydrží trénovat a poslouchat tatínka, určitě se bude zlepšovat a za pár let mi přibude hodně silná soupeřka (usmívá se).

Bára Galušková.
Kvůli covidu bez fanfár. I přesto Pošumavské sportovní sdružení ocenilo nejlepší