I přesto, že na nebi v závodění bezmotorových letadel vybojoval mladík titul tuzemského vicemistra, před samotným šampionátem, který trval čtrnáct dní, si žádné přehnané (vlastně žádné) cíle nedával. „Osobně žádné ambice nikdy nemám. Jelikož je republikové mistrovství dvoutýdenní závod, musí být člověk co nejvíce koncentrován. A vydržet se maximálně soustředit dva týdny je někdy opravdu složité,“ vysvětluje Vladimír Hammer.

Létání? Svoboda a volnost, ale je to běh na celý život, říká juniorský vicemistr.Vladimír Hammer (vlevo), juniorský vicemistr ČR v plachtění.Zdroj: archiv V. Hammera

„V běžných sportech si člověk “odkroutí“ jeden zápas a má splněno. Jen pro příklad: běžná letová disciplína trvá v průměru něco mezi dvěma až čtyřmi hodinami. K tomu je nutné připočíst ranní přípravu kluzáku a večer letoun naopak zase umýt, nabít baterie a zařídit další věci. Minulý rok jsem skončil na třetím místě, takže jsem moc rád, že jsem i tento rok obhájil stupně vítězů,“ líčí mladík, jenž má z úspěchu velkou radost, ale nijak ho nepřeceňuje.

Fotbalista TJ Sokol Mochtín Matěj Kapusta (v modrém dresu).
Kdo se vrací, nevěří gólmanovi, směje se kanonýr Deníku Matěj Kapusta

„Své úspěchy nijak nepřirovnávám. Důležité je totiž vždyc doletět. Když se ale náhodou pokazí počasí, může to znamenat, že se musí přistát mimo letiště. Nejčastěji do pole na posekanou louku nebo obilí. Nejhorší je pak vždy čekat, než pro vás někdo přijede. Pak se větroň “rozebere“ do transportního vozíku a jede se “domů“,“ poznamenává s úsměvem.

Láska ke kluzákům? Může za to tak trochu i dědeček

Tento sport patří v Česku, ale i ve světě k méně známým a tradičním, ale Vladimír Hammer k němu má blízko už od útlého věku. „Již odmalička mě hrozně bavilo pozorovat letadla. Jednou mi dědeček pustil na internetu video o plachtění na kluzáku L-13 Blaník. To mi mohlo být tak třináct let. Od té doby jsem věděl, že prostě chci plachtit,“ vzpomíná na své první "krůčky ve vzduchu".

První výcvik absolvoval o rok později na klatovském letišti. „Někdo se může divit, ale opravdu lze začít takto brzy. Je to celkem paradox. Člověk má pak dříve pilotní průkaz než ten řidičský. Na prvních závodech jsem byl, když mi bylo osmnáct,“ vypraví Hammer v exkluzivním povídání pro Deník.

Létání? Svoboda a volnost, ale je to běh na celý život, říká juniorský vicemistr.Letoun Vladimíra Hammera.Zdroj: archiv V. Hammera

A co jej na plachtění nejvíce baví? „Na létání mě celkově baví svoboda a volnost v prostoru. Je to skvělé odreagování a člověk, jak se říká, vážně vypne a všechny problémy a negativní věci nechá dole na zemi,“ podotýká Vladimír Hammer, který tvrdí, že létání pro člověka není přirozenou událostí.

„Jsme na obloze pouze jejími hosty a člověk se létat učí celý život. S každým přeletem člověk nabírá nové zkušenosti, je to běh na celý život. Třeba se naučit správně odhadovat, číst počasí a podobně,“ konstatuje Hammer s tím, že ho velmi baví létat takzvané přelety.

„Pilot si ráno dle předpovědi počasí zvolí danou trať, kterou musí uletět, a když vše vyjde, tak se to občas i povede. Kluzáky takto bez použití motoru dokáží uletět až 1000 km,“ pokračuje Hammer, jehož dosavadní osobní rekord je 550 km na trase z Plzně do německého Heidenheimu u Stuttgartu a zpátky. „Tento let mi trval něco okolo sedmi hodin,“ přibližuje čtenářům.

Strach z výšek? Ano, ale jen, když není v kokpitu

Ačkoliv se Vladimír Hammer velmi často pohybuje daleko nad zemským povrchem, přiznává, že občas z výšek mívá strach. „To mě vždycky pobaví, protože strach z výšek opravdu mám. Ale jen v otevřeném prostoru, v letadle mi to vůbec nevadí,“ usmívá se člen Aeroklubu Plzeň-Letkov.

Létání? Svoboda a volnost, ale je to běh na celý život, říká juniorský vicemistr.Výhled z kabiny letadla…Zdroj: archiv V. Hammera

„Toto menší travnaté letiště poblíž Plzně má velmi dobrou flotilu letadel a skvělou partu lidí, kteří si navzájem pomáhají. Plachtění nelze provozovat jako individuální sport, takže mít kolem sebe dobrou společnost je opravdu potřeba. Pokud jste letečtí fandové a nemáte to na Letkov daleko, určitě se o víkendu přijďte podívat. Létá se tam opravdu hodně,“ zve dvadvacetiletý Vladimír Hammer, jehož cílem je se v řízení kluzáků neustále rozvíjet a zdokonalovat, všechny fanoušky adrenalinových sportů.

Práce, studium, fotografie, plachtění. Na víc koníčků už Hammerovi v jeho denním line-upu čas zkrátka nezbývá. „Ale amatérsky se věnuji ještě tenisu. A jelikož také velmi rád fotografuji krajinu, jezdím rád do hor – například do italských Dolomit,“ dodává na závěr povídání.