Kolo, spacák, příroda. Jiří Dolejš ujel 3260 km za 18 dní, 5 hodin a 17 minut

Letos sice nebojácný čahoun nevyhrál, ale svůj výkon povýšil na zcela jiný level. Byl totiž jedním z několika borců, kteří si střihli závod 2020 mil. Před sebou měl Dolejš tedy 3260 kilometrů, převýšení okolo sedmdesáti tisíc metrů, bez pomoci, ve složitých podmínkách, na všechno sám. Nakonec Dolejš skončil na šestém místě, do cíle v Třebeni u Chebu dorazil v čase 18 dní, 5 hodin a 17 minut. A s tím vším byl usměvavý chlapík s titulem inženýra spokojený.

Dobrodružství proměnil v triumf. Morava byla za trest, líčil vítězný Dolejš

Ostatní sporty

18 dní, 5 hodin a 17 minut. Parádní čas, který znamenal celkové šesté místo. Jaké cíle jste si vlastně dával před samotným závodem a jste nakonec spokojený s výsledným časem a umístěním?
Před závodem jsem měl jediný cíl: s velkým respektem k přírodě a všem okolnostem, které můžou nastat, se pokusit tento nejextrémnější závod v Evropě dokončit. Žádné cíle, co se týče pořadí, jsem si tedy nedával. Ale tušil jsem i s ohledem na mé předchozí výsledky, že pokud závod dokončím, tak z toho asi nebude špatný výsledek (úsměv).

A to skutečně nebyl, naopak.
V průběhu závodu jsem se ani jednou nepodíval na průběžné výsledky, prostě jsem jel jen takový závod sám se sebou a celkové šesté místo, které jsem se dozvěděl až v cíli, pro mě bylo milým překvapením a velkým úspěchem. Samozřejmě i s ohledem na skutečnost, že tato extrémní dvojnásobná varianta přilákala na start kompletní českou bikepackingovou špičku, která v minulosti vyhrála nejen standardní ´Míle´, ale účastní se úspěšně i podobných závodů po Evropě či ve světě.

Fotogalerie: Jiří Dolejš ujel 3260 km za 18 dní, 5 hodin a 17 minut

gallery

15  fotografií

3260 kilometrů, 70 000 metrů převýšení. Tušil jste vůbec, do čeho jdete?
Jelikož jsem předtím jel klasické ´Míle´ už čtyřikrát, částečně jsem věděl, do čeho jdu. Ale dřív to bylo "jen" 1 600 km, tedy polovina, a tak jsem vůbec netušil, jak na takovou dvojitou porci extrémní zátěže zareaguje moje tělo, zejména, když jsem věděl, v jakém nepěkném stavu bylo vždycky po klasických ´Mílích´. Proto jsem od prvního dne zvolil volnější tempo a od první noci i větší odpočinek, na rozdíl od čela závodu, které jelo v podstatě první dva dny nonstop a bez spánku.

close info Zdroj: se svolením Jiřího Dolejše zoom_in Jiří Dolejš ujel 3260 km za 18 dní, 5 hodin a 17 minut.

A tato taktika se vám evidentně vyplatila…
Nakonec ano. A také s ohledem na relativně příznivé počasí jsem do cíle dojel v celkem dobrém stavu – bez zánětů, otoků či jiných vážnějších problémů.

Jak jste na tom byl fyzicky? Dá se vůbec na něco takového připravit?
Myslím si, že dá, ale určitě ne během pár týdnů, měsíců, nebo například během půl roku. Vyžaduje to dlouhodobou celkovou přípravu, a teď nemám na mysli jen jízdu na kole, ale třeba také posilovnu, vysokohorskou turistiku, běhy do kopce. Na trase je totiž spousta úseků, kde člověk musí kolo tlačit i vynášet mimo jakékoliv cesty do strání, v kopřivách, roští, po hraničních chodnících, na kořenech či v borůvčí. Člověk přenáší kolo přes popadané stromy nebo musí přebrodit několik řek, včetně slovenského Váhu či české Vltavy.

Fotogalerie: Jiří Dolejš ujel 3260 km za 18 dní, 5 hodin a 17 minut

gallery

15  fotografií

A co psychika? Říká se, že ta dělá velkou část sportovního výkonu…
Ta je podle mého názoru úplně nejdůležitější. Jak už jsem zmínil, na trase je spousta velice náročných úseků, které prověří nejen fyzickou, ale zejména psychickou připravenost. Důležitým faktorem je nastavit hlavu na to, že bude nějakou dobu mimo svoji komfortní zónu. Člověk neví, kde bude večer spát, ví jen, že to bude venku a ráno bude vstávat a oblékat se zase do propocených a vlhkých věcí, bude muset sednout na kolo a jet dál, a vlastně ani neví, kdy bude moci doplnit zásoby jídla a pití. Jisté je pouze to, že od rána do večera bude na kole. Aby byla schopna moje hlava pobrat fakt, že bude minimálně 20 dnů, což byl můj počáteční předpoklad, na trati, nastavil jsem si to tak, že do poloviny závodu, tedy do slovenské Nové Sedlice na hranicích s Ukrajinou, kde bývá standartně cíl, jedu vlastně jen na start klasických ´Mílí´.

Takže psychická připravenost je důležitější než skvělá fyzička?
Fyzička, mít natrénováno, to je velmi důležité, ale rozhodující je opravdu spíš psychická připravenost na všechny nástrahy, nekomfortní zónu a vypětí, které tenhle typ závodu přináší, protože během této doby přijde spousta krizí a momentů, při kterých když člověk nebude mít správně nastavenou hlavu, tak jednoduše podlehne a vzdá to.

A na vás nějaká taková krize během více než tří tisíc kilometrů přišla? Situace, kdy jste chtěl prostě mrsknout kolo někam do řeky a domů jet vlakem.
Krizí člověk prožívá za tak dlouhou dobu a na takovém extrému spoustu, zejména při náročných úsecích, kdy třeba dvě hodiny tlačí a rve kolo někam do strání, nicméně většinou je pak toto úsilí odměněno krásnými výhledy do přírody a psychika se hned zlepší. Nebo když se nepodaří včas doplnit zásoby jídla a vody a pak třeba čtyři hodiny jede ve třiceti stupních bez vody.

close info Zdroj: se svolením Jiřího Dolejše zoom_in Kolo Jiřího Dolejše, na kterém ujel 3260 km.

Vy jste si s tím ale poradil…
Byly to pro mě vždycky jen takové chvilkové krize. Hlavu jsem měl nastavenou tak, že každý sebenáročnější metr trati mě posouvá k cíli a každý kopec jednou skončí, a tak myšlenka na to, že bych vzdal, nepřišla ani jednou. A pokud by přišla, využívám heslo Richarda Štěpánka: "vzdát můžeš zítra" a to opravdu funguje, neboť většinou stačí chvilka odpočinku, k tomu nějaké jídlo a je zase dobře.

close info Zdroj: se svolením Jiřího Dolejše zoom_in Jiří Dolejš na trase závodu 2020 mil.

Kde jste spal a čerpal síly na další kilometry?
Všechny noci jsem strávil v duchu závodu, tedy venku ve spacáku. Panovalo většinou teplé počasí, takže volba místa na spaní byla v Čechách jednoduchá. Prostě kam člověk ten den dojel, tam si lehnul (úsměv). Spím ideálně někde v lese, neboť je to z pohledu bezpečí nejlepší místo. Když je možnost, vybírám také turistické přístřešky, protože přináší alespoň částečný komfort – nejen, že je člověk chráněn před případným deštěm, ale může si tam také ráno alespoň sednout a v klidu se nasnídat.

A na Slovensku?
Na Slovensku byl bohužel s ohledem na rizika spojená s napadením medvědem stanoven absolutní noční zákaz pohybu mimo obydlená území od 21 do 6 hodin. Muselo se tedy povinně nocovat v obydlených oblastech. Volil jsem pouze malé vesničky, kde se mi dařilo najít zejména obecní pergoly či autobusové zastávky. V malých vesničkách navíc byli lidé velice vstřícní a člověk se tam cítil v bezpečí, na rozdíl od větších měst. V jedné vesničce mi dokonce starosta nabízel nocování na obecním úřadě a moc nechápal, že odmítám a vystačím si se spánkem v obecní pergole, asi jazyková bariéra (úsměv).

Fotogalerie: Jiří Dolejš ujel 3260 km za 18 dní, 5 hodin a 17 minut

gallery

15  fotografií

Přepadla vás během osmnácti nocí bouřka či liják?
Ano. Bylo několik nocí, kdy přišly přeháňky či bouřky, ale ty jsem strávil většinou v turistických přístřešcích, protože člověk se bez vymožeností moderního světa naučí více vnímat přírodu, a tak pokud vidí k večeru zataženější oblohu, raději volí bezpečí nocování v přístřešku. Pokud má tedy štěstí a večer na něj narazí.

Kolik kilogramů vážily věci, které jste s sebou na kole měl? Vím, že v loňských ročnících se váha zavazadel pohybovala okolo 24 až 25 kilogramů.
Výbava byla v podstatě stejná jako v minulosti, člověk stejně už víc na kolo nedá a neuveze. Jezdím bez batohu a vše vezu na kole, které tak opět vážilo mezi čtyřiadvaceti až pětadvaceti kily. Mám podsedlovou brašnu, kde mám povinou výbavu, včetně lékárničky, nářadí a náhradní díly na kolo a dále pak oblečení a jídlo. Potom mám dvě malé brašničky na rámové trubce, ve kterých mám zejména hygienické potřeby, náhradní baterie do navigace, powerbanku, peníze, doklady a nějaké tyčinky k jídlu. A poslední brašna je na řídítkách, ta je nepromokavá a obsahuje pouze věci na spaní, které musí za každou cenu zůstat suché, tedy ždárák, nafukovací karimatku, spacák, nafukovací polštářek, triko, kraťasy a ponožky.

Šumavský vlk to dokázal! Fotbalový trenér vyhrál jižní trasu brutálního závodu

Ostatní sporty

Odkud kam jste vlastně celý závod jel, prozraďte…
Start byl na západě Čech: Hranice u Aše. Jelo se přes severní české hory a střed Moravy na Slovensko, zde horní částí středního Slovenska do nejvýchodnější obce na hranicích s Ukrajinou Nová Sedlica, a zpět jižním Slovenskem a jižní Moravou přes Šumavu a Český les do cíle v Třebeni u Chebu.

close info Zdroj: se svolením Jiřího Dolejše zoom_in Trasa závodu 2020 mil.

Co vám proběhlo hlavou, když jste dorazil do cíle?
Přímo v cíli jsem byl vlastně bez výraznějších pocitů, člověk dorazí tak trochu s prázdnou hlavou… Ono totiž má spoustu času všechny ty pocity, myšlenky a vjemy vstřebat a prožít sám v sobě ještě na trati, když se blíží cíl. V něm se pak člověk těší vlastně jen na svou postel a pořádné jídlo, včetně domácí snídaně - teplého čaje a spoustou rohlíků s máslem (úsměv). Ale na druhou je člověk v cíli také trochu smutný, že to dobrodružství už končí a nechce se mu ani moc vrátit do reality všedních dní našeho uspěchaného blahobytního života…

Tento extrémní závod jistě nezůstal bez úbytku na váze. Kolik jste zhubnul?
Vážíme se oficiálně na startu i v cíli, jen je problém, že vždy tam je jiná váha, na jiném podkladu a člověk se váží v různých úborech. Takže oficiálně dle pořadatelů jsem zhubl pouze 1,5 kg. Já se však vážil i doma a ve skutečnosti jsem zhubl čtyři kila, což je docela dost a na těle to je velice znát.

Tisíc mil na kole za deset dní? Jiří Dolejš to dokázal

Ostatní sporty