Řeč je o kickboxerce Kláře Strnadové, rodačce z Klatov, která pod vedením Jana Kalaše a Martiny Jindrová dře v plzeňském AtomGymu, aby dosáhla svého velkého snu. „Doufám, že dostanu šanci si zaboxovat o profi titul v K1 a mým snem je také zvítězit na MS mezi amatéry,“ svěřila se v rozhovoru Deníku čtyřiadvacetiletá fighterka.

Jak jste se vlastně dostala k bojovým sportům?

Táhlo mě to k nim už od mala. Koukala jsem na filmy s Brucem Lee i dalšími a velmi se mi to líbilo. Dělám to dohromady už 12 let. Začínala jsem s karate u Petry Levé Strnadové. Po šesti letech jsem s karate skončila a vyzkoušela si ještě Aikido a kung-fu. Pak jsem jednou přišla na kickboxerský trénink v Klatovech k Václavu Tomanovi, a to se mi zalíbilo tak moc, že to dělám až do teď.

Na jaké disciplíny se specializujete?

Zápasím v disciplíně K1, ale občas si střihnu i pár zápasů v Muay Thai, kde se mohou používat i lokty.

Pro čtenáře, kteří nevědí, o co přesně jde. Jak byste charakterizovala K1?

Je to plnokontaktní sport, ve kterém se smí používat všechny údery, kopy a jedno koleno v klinči.

Co pro vás kickbox vlastně znamená?

Odpoutání se od všech starostí a zároveň je to moje láska na celý život (usmívá se).

Kdo vás v tomto sportu nejvíce podporuje?

Nejvíce moje rodina, bez které bych nebyla tam, kde jsem teď. Mám obrovské štěstí, že mi vždycky pomohou, když je potřeba. Moc si toho vážím.

K bojovým sportům patří často i velmi nepříjemná zranění. Přihodilo se vám někdy něco vážného?

Ze zápasu ani z tréninku jsem nikdy žádný úraz neměla. A když už, tak se jednalo jen o naraženiny nebo vymknutý kotník. To je ale vše.

Kolikrát týdně trénujete?

Trénuji šestkrát týdně, v přípravě na zápasy mám také dvojfázové tréninky. Jeden den v týdnu mám vždy odpočinkový, regenerace je totiž důležitá. V týdnu nejvíce času věnuji kickboxu, ale dostane se také na běžecké a kondiční tréninky.

Liší se v něčem tréninky během „suchého“ období a období, ve kterém se připravujete na zápas?

Dalo by se říct, že jsem v přípravě celoročně. Nikdy nevíte, kdy vám přijde nabídka na zápas, a proto je dobré být vždycky připravený.

Zápasíte ve váhové kategorii do 48 kg. Jak těžké je dostat se na požadovanou hmotnost?

Do zápasu většinou musím shodit čtyři až pět kilogramů. V mém případě už to není tolik o stravě, ale jde o to, odvodnit tělo, co nejvíce. Je pro mě velmi těžké dostat se na potřebnou váhu a ještě těžší ji udržet třeba celý týden. 24 hodin před vážením už skoro nepiji a těsně před vážením se snažím dopotit zbývající gramy třeba v sauně, na páse či horké vaně.

Ve své kariéře jste vyhrála řadu turnajů. Kterého úspěchu si nejvíce vážíte?

Určitě druhého místa v disciplíně K1 na MS v Sarajevu, které se konalo vloni. A také ještě vítězství na Evropském poháru v Praze v roce 2018, rovněž v disciplíně K1.

Momentálně působíte v plzeňském AtomGymu pod vedením Jana Kalaše. Jak se vám s ním spolupracuje?

Společně s Honzou mě trénuje ještě Martina Jindrová. Oba jsou skvělí trenéři, kteří se mi snaží vyjít maximálně vstříc, co se týče tréninků i přípravy na zápas. Už je beru jako členy své rodiny. Trávím s nimi hodně času a jsou to lidé, kterým mohu stoprocentně věřit.

Máte sportovní idol, ke kterému vzhlížíte?

Mým sportovním vzorem je zároveň i moje trenérka a úspěšná zápasnice Martina Jindrová.

Jaký je váš velký sportovní sen?

Doufám, že jednoho dne dostanu šanci zaboxovat si o profi titul MS v K1 a mým snem, za kterým si určitě půjdu, je zvítězit na světovém šampionátu v amatérech, které mi minulý rok uniklo ve finále o jediný bod.

Jaké jsou vaše plány na tento rok? Kterých závodů se zúčastníte? I když chápu, že se toho kvůli pandemii koronaviru asi hodně změnilo…

No (přemýšlí). K květnu mě měl čekat titulový zápas v Plzni. Kvůli současné situaci nejen u nás se ale neví, jestli se galavečer vůbec uskuteční nebo bude přesunut na jiné datum. Celkově je mi záhadou, co mě letos vlastně čeká.

Jak vlastně trávíte dny v době nouzového stavu?

Zotavuji se z operace, o které bych ale nechtěla úplně mluvit a začínám zase pomalu trénovat.

Pryč od karantény. Prožívala jste ve své kariéře momenty, ve kterých jste si říkala, že už toho máte dost a s kickboxem na dobro skončíte?

To vyloženě ne. Ale občas při shazování a v dietě si říkám, jestli mám zapotřebí se takhle trápit. Ale pak si vzpomenu na ten úžasný pocit, když stojíte v ringu a rozhodčí vám zvedne ruku na znamení vítězství. Za těch pár minut slávy to stojí…

Díky kickboxu jste se podívala do různých koutů světa. Kde se vám líbilo nejvíce?

Měla jsem možnost navštívit země, do kterých bych se třeba normálně nepodívala. S reprezentací jsme byli třeba v Rakousku, Turecku, Bosně a Hercegovině, Maďarsku, Chorvatsku či Irsku. Nejvíce se mi ale určitě líbilo v Rakousku. Je to nádherná země a ráda se tam vracím.

Prožívala jste ve své kariéře momenty, ve kterých jste si říkala, že už toho máte dost a s kickboxem skončíte?

To vyloženě ne. Ale občas při shazování a v dietě si říkám, jestli mám zapotřebí se takhle trápit. Ale pak si vzpomenu na ten úžasný pocit, když stojíte v ringu a rozhodčí vám zvedne ruku. Za těch pár minut slávy to určitě stojí.

Díky MMA a organizaci Oktagon se o bojových sportech v poslední době mluví čím dál tím více. Ale pořád zůstávají v pozadí jiných sportovních odvětví. Proč myslíte, že tomu tak je?

Podle mě je to velká škoda. Myslím si, že bojové sporty jsou mnohem atraktivnější a hlavně dřina, kterou každý zápasník podstupuje, musí být oceněna. Spousty lidí nevidí to úsilí, které je v přípravě každého fightera na denním pořádku. Proto doufám, že v budoucnu bude tento sport podporovanější. Hlavně po finanční stránce.

Neštvou vás negativní reakce na bojové sporty z řad laiků, ale i jiných profesionálních sportovců?

Občas se setkávám s názory, že bojové sporty vlastně nejsou sporty. Zejména u starší generace. Ale myslím si, že je každého volba, který sport si zvolí a který se mu líbí. Rozhodně ale odmítám tvrzení některých lidí, že bojové sporty vedou k násilí. Naopak. Učí člověka respektu k soupeři, pokoře a disciplíně v jeho životě.

Sportovci a strava. Věčné téma, o kterém se toho píše poměrně dost dnes a denně. Jak jste na tom s jídlem vy?

Snažím se jíst zdravě, vyváženě, ale občas zhřeším (směje se). V období diety se snažím držet striktní jídelníček, který mi sepíše můj výživový poradce. I pitný režim se snažím dodržovat, ale s ním mám občas problémy. Když vím, že si nemusím hlídat váhu, v jídle se neomezuji a občas si fakt dopřeji. Ale nepřeháním to, snažím se ve stravování najít ideální rovnováhu.

Jaké další sporty máte ráda?

Dříve jsem dělala závodně i atletiku, ale do kickboxu jsem se zkrátka zamilovala a už si bez něj svůj život nedovedu ani představit. Občas si ale ráda zahraji i basketbal, badminton nebo volejbal.

Kromě kickboxu chodíte normálně do práce. Prozradíte, čím se živíte?

Momentálně pracuji v e-shopu, dělám administrativu.

Je těžké skloubit kickbox se svou prací?

Je to složité. Bohužel mě kickbox neuživí, takže chodím do práce jako normální smrtelník (usmívá se). Naštěstí mi v práci vždy vyjdou vstříc, a tak se můžu připravovat na zápasy a zároveň i pracovat.

Co ráda děláte, když zrovna netrénujete?

Ráda chodím na různé výlety, dlouhé túry, poznávací či odpočinkové pobyty. Zkrátka, dělám to, čím se nejlépe odreaguju od tréninků a zápasů.