VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kickbox je můj životní styl, tvrdí světová medailistka

Nýrsko - Alena Holá z Nýrska hájí barvy Shaolin Tigers Domažlice a v Klatovech předcvičuje fitbox. Má za sebou bronzovou sezonu, kterou chce letos proměnit přinejmenším na stříbrnou

3.1.2009
SDÍLEJ:

Kickboxerka Alena Holá na své pouti za evropským bronzem v Portugalsku. Foto: archiv Aleny Holé

Alena Holá z Nýrska je velice sympatická, pohodová mladá žena, která miluje společnost i zábavu. Ale učarovaly jí bojové sporty, a když si vezme rukavice a vstoupí do ringu, je z ní tygřice. Šelma, která svým sokyním nedá nic zadarmo.

Téměř čtyřiadvacetiletá kickboxerka Alena Holá, která v současné době hájí barvy Shaolin Tigers Domažlice, má srdce velké bojovnice a díky tomu i své nesmírné píli posbírala za svou dosavadní kariéru řadu vavřínů.

O anglický titul v thajském boxu usilovala v roce 2004 v Anglii, ale na trůn neusedla, zlato jí uniklo o vlásek. Vše si ale vynahradila o rok později, když vyhrála slovenské mistrovství Evropy v low–kicku. Poté ji z dalších bojů vyřadilo zranění kolene, ale dvouapůlletá přestávka jí prospěla.

Po svém návratu do ringu sbírá vavříny, a to i na prestižních mezinárodních soutěžích. A nejen o nich jsme si s Alenou Holou povídali.

Po pauze vynucené zraněním jste byla v právě uplynulém roce postrachem soupeřek.
To nevím, zda jsem postrachem soupeřek, ale je fakt, že se mi nějaké úspěchy povedlo udělat.

O jaké šlo?
V Čechách jsem vyhrála co se dalo. Vybojovala jsem titul mistryně České republiky v low–kicku a ve full–contactu, čímž jsem si řekla o reprezentační dres a nominovala jsem se na mistrovství světa i Evropy. Na kickboxerském mistrovství světa v Olomouci jsem získala dvě bronzové medaile, v low–kicku a orientalu. Na evropském šampionátu v Portugalsku jsem byla v desetičlenné české reprezentační výpravě jedinou závodnicí z Plzeňského kraje. V lowkicku v hmotnostní kategorii do 56 kilogramů jsem vybojovala bronz.

Tudíž hodně bronzová sezona?
Bohužel. Nebo bohu dík? Samozřejmě, že jsem chtěla výš, ale nevyšlo to. V Portugalsku jsem v semifinále narazila na konečnou vítězku šampionátu, asi o deset centimetrů vyšší Polku, což je pro mne velkou nevýhodou. Kvůli výškovému handicapu jsem se k ní nemohla blíž vůbec dostat, navíc jsem zaspala první kolo a bodovou ztrátu jsem ve druhém a ve třetím kole už nedokázala dohnat.

Kterého úspěchu si nejvíc ceníte?
Těžko říct. Těší mne každý úspěch.

Který z vašich dosavadních zápasů byl pro vás nejtěžším?
Asi před čtyřmi lety v Anglii na Evropě to byl náročný souboj v thajském boxu. Velice těžká cesta byla za zlatem pak na Slovensku, kde jsem porazila ve finále v lowkicku domácí mistryni světa Janu Olejárovou. To jsou bitvy, které mi utkvěly v paměti.

Posbírala jste hodně vavřínů, jaké jsou vaše další cíle?
Vzhledem k tomu, že jsem si v roce 2008 vylepšila sbírku samými mezinárodními bronzy, tak by se mi hodila třeba stříbra. Ale určitě bych nepohrdla ani kovy nejcennějšími. Konkrétní cíl nemám, určitě chci vyhrávat a chvíli být tam, kam jsem se nyní dostala. Ale hlavně chci se svému koníčku věnovat co nejdéle a dělat ho co nejlépe.

Jak dlouho se věnujete bojovým sportům?
Asi patnáct let. Začínala jsem u karate, které jsem dělala asi deset let, pak mne chytil kickbox. Věnuji se také thajskému boxu, teď jsem se doplňkově pustila ještě do boxu.

Proč jste po deseti letech dala karate sbohem?
V karate se měnila pravidla a já měla potíže s velkou tvrdostí, za níž jsem byla velmi často diskvalifikována. V té době jsem šla studovat střední školu do Domažlic, zakotvila jsem v klubu u Josefa Křivky, pod jehož taktovkou jsem začala dělat plnocontacty. Musím přiznat, že po deseti letech jsem karate opuštěla s těžkým srdcem, ale dnes nelituji. Plnocontact je moje krevní skupina.

Zkušený Josef Křivka je vaším vzorem?
Určitě a mým velkým učitelem. Stál u mých prvních kickboxerských krůčků a stojí po mém kickboxerském boku stále. Moc mne naučil, má lví podíl na mých úspěších. Sice jsem pak z Shaolin Tigers Domažlice odešla na roční hostování do CHB Gym Klatovy k Bohuslavu Chudáčkovi, odkud jsem na necelé tři roky zamířila do Anglie, kde jsem boxovala za Cambridge, ale po návratu ze zahraničí jsem znovu zakotvila v Domažlicích u Pepy. Je to moje druhá rodina.

Co obnáší příprava kickboxera?
Je to tvrdý dril, při němž u mně, kdy už techniku mám v sobě, jde hlavně o fyzičku. Především pak před danými soutěžemi. Běhám, cvičím, a to denně. Bohužel zaměstnání mi nedovoluje například denně dvoufázový trénink, který by byl rozhodně přínosnější.

Křehká žena a tvrdé bitvy v ringu, jde to vůbec k sobě?
Jak je vidět, tak jde. Patří to prostě ke mně.

Co vám kickbox přináší?
Je to můj životní styl. Kickbox považuji za nejkompletnější druh sportu, který potřebuje každičkou část lidského těla.

Kickbox ale určitě také hodně bolí?
Bolí, mne ale baví, bez něj bych nemohla být, neměnila bych.

Býváte po souboji v ringu hodně potlučená?
Jak kdy. Někdy mi nic není a jindy zase nemůžu třeba čtrnáct dnů chodit.

Zdravotní problémy s kolenem byly vaším jediným zraněním?
Žádné jiné větší úrazy jsem neměla, musím to zaklepat, i nos mne kupodivu drží, což nebývá tak časté.

Tvrdíte, že kickbox je váš život. Přesto byla chvíle, kdy jste chtěla hodit ručník do ringu a pověsit rukavice na hřebík?
Určitě takové okamžiky byly. Většinou přišly třeba po nedorozumění s trenérem, či nějakém nezdaru. Ale většinou to bylo bezprostředně po té dané situaci, svým dílem přispělo vyčerpání, ale postupem času emoce vyprchaly a já vychladla, dobila baterky a výrok typu, už na to kašlu, byl rázem v zapomnění.

Hodilo se vám vaše boxerské umění už někdy mimo ring?
Ne, nikdy jsem se neprala, nevím, jestli jsem tak profláknutá.

Co říkají na takového koníčka vaši nejbližší?
Maminka na závody zásadně odmítá jezdit, tatínek je mnou nadšený, je to sportovec, bývalý fotbalista. Ale oba rodiče mne maximálně podporují a vycházejí vstříc. Za mlada to bylo především finančně, protože sponzoři nebyli a nejsou, a kdyby se nějaký našel, byla bych moc ráda.

Nyní odpočíváte, nebo trénujete?
Samozřejmě, musím na sobě stále pracovat. Navíc ještě jsem začala dělat instruktorku ve studiu Wellness u Mirky Zámečníkové v Klatovech, kde dvakrát týdně předcvičuji ženám a mužům fitbox.

Uspokojuje vás taková činnost?
Baví mne to. Mám radost, když mohu někomu něco předat, něco druhého naučit. Takového času nelituji.

Co vás čeká v nejbližší době v ringu?
V polovině ledna oblastní přebor v boxu a v březnu startuje národní pohárový kolotoč v kickboxu, v dubnu a v květnu budou republikové šampionáty.

Právě jsme načali rok 2009, co vy si přejete do nového roku?
Hlavně zdraví, to je základ.

Autor: Yvetta Musílková

3.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Lyžaři se srazili na sjezdovce, jeden skončil v nemocnici

Ilustrační foto

V klatovském infocentru nově získáte Plzeňskou kartu

Naši prvňáci ze ZŠ Měčín, ZŠ Předslav a ZŠ Dešenice

Klatovsko - Ve středu 24. ledna najdete v Klatovském deníku prvňáky ze ZŠ Měčín, ZŠ Předslav a ZŠ Dešenice. Nezapomeňte si koupit noviny.

Smrtící silnice: Víc lidí zabijí řidiči osobáků než kamioňáci

/INTERAKTIVNÍ INFOGRAFIKA/ Deník zanalyzoval všechny smrtelné nehody, při nichž loni zemřelo 502 lidí. Nejčastější příčina? Řidiči jeli příliš rychle, nevěnovali se řízení či vjeli do protisměru.

Muži někdo ukradl auto, vrátil mu ho s vyměněnou rezervou

Horažďovice – Pořádný šok prožil majitel Škody Fabia z Horažďovic, když tankoval svůj vůz.

Moře trávy, tři zahradníci za mřížemi a Drahoš i Pavlásek na Slovácku: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 22. ledna 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>