Titulem mistra Evropy Masters v bikemaratonu se může pyšnit cyklista klatovského oddílu Cyklosport Pitstop.cz UVEX Jiří Reeh. Tento úspěch vybojoval v Salzkammergutu v Rakousku.

S klatovským závodníkem, který letos skončil na druhém místě na královské trati bikového Krále Šumavy, si o jeho triumfu v Rakousku povídala redaktorka Deníku.

Vy trať maratonu, který se jel v rakouských Alpách, dobře znáte…

Vloni jsem na této trati jel závod v rámci evropského maratonského poháru a skončil jsem na pátém místě v kategorii a jedenáctém celkově. Když jsem se dozvěděl, že se na této trati letos jede evropský „mistrák", tak jsem si řekl, že organizátoři udělali osudovou chybu, protože hvězdičkový dres vítěze bude můj. A klaplo to.

Jak dlouhá byla trať a kolik se závodu zúčastnilo jezdců?

Trať měřila stejně jako vloni, nějakých 120 kilometrů. Jede se v alpském terénu, tři dlouhé kopce, které se vyjíždějí hodinu, hodinu a půl. Jel jsem to cca 5,5 hodiny. Celkem mělo startovat na všech tratích asi pět a půl tisíce závodníků, ale protože opět bylo extrémní počasí, startovalo o tisícovku méně. Vloni bylo hodně teplo, okolo třiceti stupňů, letos pro změnu bylo hrozně moc vody a čerti už se ani nechtěli ženit.

S jakou taktikou jste jel? Vyčkával jste nebo do toho šlapal od začátku?

Ono to bylo trochu složitější. Přišel jsem totiž o svého psa, o svého afrického kamaráda Rhodéského Ridgebacka Ričího. Skoro jsem ani do závodu nechtěl nastoupit, protože smutku bylo tolik, že mě to drtilo víc než kopce. Tohle zvládnout psychicky byl hodně velký „kopec". Tři hodiny jsem se snažil bojovat, ale nešlo to, hlavou se mi honily úplně jiné myšlenky. Probral jsem se až na poslední dvě a půl hodiny, pak to bylo, jako bych měl místo dvou nohou čtyři, a jelo se mi naprosto neuvěřitelně. Kousek před cílem, v posledním kopci, který je něco jako Javor, jsem dojel vedoucí dvojici, Němce a Itala. Na Němce jsem nakonec najel přes sedm minut a na Itala přes čtvrt hodiny. A to jsem ještě v cíli spurtoval, protože jsem tam dojel nějaké mladíky. Ti jeli sice kratší trať, takže to nebyla pro mě konkurence, ale rozhodně jsem jim to nechtěl darovat. Potěšilo mě to, že po pěti a půl hodinách dokážu ještě spurtovat.

Celý rozhovor si můžete přečíst v pondělním vydání Klatovského deníku.