Unavená, přesto velice šťastná se v pátek pozdě večer vrátila z Děčína, z dějiště mistrovství České republiky v šachu, čerstvá královna českých šachistek, Kateřina Čedíková z Klatov.

Sedmadvacetiletá angličtinářka klatovské střední průmyslové školy tak týdenní jarní prázdniny využila k obohacení své zlaté sbírky, když k blyštivému krasavci a medaili z roku 2003 přidala další cennou kořist.

Kateřina Čedíková, reprezentantka Šachklubu Sokol Klatovy, v roli nasazené šestky se v Děčíně při republikovém šampionátu postarala o velké překvapení, když v semifinále porazila nasazenou jedničku Evu Kulovanou. Ve finále si tato velmi skromná a velice sympatická šachistka z Pošumaví poradila s Lucií Jínovou.

Nejen o cestě za druhým titulem si s námi Kateřina Čedíková ochotně povídala.

S jakým cílem jste jela na republikový šampionát?
Sehrát dobré partie. Nechtěla jsem si tam hlavně udělat ostudu, například ztrátou figury a nějaké hodně laciné prohry. Samozřejmě v koutku duše jsem zároveň pomýšlela na postup.

I přes nepříliš velké ambice by vás asi prohra ve finále s Lucií Jínovou mrzela.
Vzhledem k průběhu asi ano. Lucka Jínová je velmi nepříjemnou soupeřkou, což dokázala v Děčíně, když také porazila kvalitní soupeřky. Utkala jsem se s ní asi jen jednou. Byla hodně dobrá hlavně v dětství, je přírodním talentem, takže já věděla, že klidně mohu dostat na šišku. Ale jak už jsem řekla, zklamaná bych asi trošku byla, když už jsem se dostala tak daleko.

Připravovala jste se speciálně na finálovou soupeřku?
Připravovala jsem se vlastně na každou partii, pokud to šlo. Kromě druhé partie v základní skupině, kterou jsem prohrála. To ovšem nebylo přípravou, ale pouze tím, že jsem to zahrála opravdu velmi špatně.

Takže finálovou soupeřku jste měla přečtenou?
Vytáhla jsem si Lucky partie a snažila jsem se najít její slabinu, ale žádnou výraznou se mi nalézt nepovedlo.

Zvítězila jste a tudíž jste platný recept na soupeřku ale nakonec našla?
Soustředila jsem se hlavně na zahájení finálové partie. Snažila jsem se zahrát něco, co Lucka tolik nehraje a co by jí nemuselo sedět. To se mi povedlo. Velkou roli při finále také určitě sehrála nervozita.

S ledovým klidem jste tedy vystoupala nejvýš?
To zase ne. Snažím se od velkých nervů toho oprostit. Ale přece jen jakási žaludeční neuróza se snaží úřadovat.

Svírání žaludku není vidět, působíte vyrovnaně a nervozita na vás není znát.
Já ani nevím, snad občas, když jde do tuhého v časovce, přichází jakýsi třes. Myslím, že když mne pak pozorují nezainteresovaní, musím jim být k smíchu. Někdy si také rychle klepu nohou, to ale není naštěstí vidět a myslím, že tohle dělá hodně lidí.

Bylo finále vaší nejtěžší bitvou na mistrovství?
Jak se to vezme. V semifinále proti Evě Kulované jsem měla v první partii docela trochu štěstí, když soupeřka nezahrála nejpřesněji. Vznikla pozice, při níž mne napadaly slušné tahy a vzhledem k tomu, že jsme obě měly málo času a Eva znovu nezareagovala nejlépe. Její pozice už byla natolik oslabená a já věděla, že vítězství je moje.

Druhou semifinálovou partii jsem určitě chtěla dotáhnout alespoň do remízového výsledku, abych nemusela absolvovat tiebreak. Jenomže zároveň jsem věděla, že když druhou partii prohraji, bude stav 1:1 a přece jen se nic neděje.

Ale když se tak ohlížím, asi nejnáročnější byla druhá partie finálového zápasu a partie semifinálového tiebreaku. Eva Kulovaná asi počítala s tím, že budu po prohře ve druhé partii odevzdaná. Ale přepočítala se. Tiebreak jsme zahájily velmi divoce, celou partii jsem soupeřku tlačila. Eva musela být ve střehu, sice jsem si mohla situaci ulehčit, ale i když složitěji, přešla jsem do jedné koncovky, v níž jsem měla pěšce navíc a při níž soupeřka našla přesný tah a byla z toho nakonec remíza.

Byla jsem ráda za tuhle partii, měla jsem z ní dobrý pocit. Ve druhé tiebreakové partii jsme hrály jednu moji připravenou variantu, dalo by se říci, že soupeřka se chytila na moji návnadu. V okamžiku, kdy jsme si měly poměnit dámy a vypadalo to na remízu, soupeřka se na dlouho zamyslela, což není nikdy nic dobrého, protože člověk pak vymyslí kardinální blbost. Což se Evě bohužel nebo bohudík povedlo. Ztratila figuru, pak to ještě vymyslela tak, že přišla o věž a to už je moc velká převaha. Takže jsem partii zdárně dovedla do vítězného konce. Tahle partie byla především psychicky náročná.

Ve druhé zmiňované náročné partii, kterou byla druhá finálová, mne musela moje soupeřka Lucie Jínová porazit, aby došlo k tiebreaku a měla ještě šanci, a tudíž musela riskovat hrát vabank. Lucie postavila velice dynamickou pozici, což zase přineslo divoký úvod se spoustou figur. Na rozdíl od Lucky já byla proti, chtěla jsem už rozhodnout, do dalšího tiebreaku, mého už třetího, jsem jít prostě nechtěla.

Také jsem si byla vědoma nebezpečnosti mé soupeřky. Lucka zahraje to, co jí napadne, takže v tiebreaku by zřejmě neměla takové potíže jako Eva Kulovaná. Proto jsem se do partie zakousla, říkala jsem si, že už ty nervy stačily, že to nesmím pustit, musím vybojovat alespoň remízu, která by mne stačila. Nakonec jsem partii vyhrála.

Do Děčína jste jela v roli nasazené šestky, poradila jste si s výše nasazenými hráčkami i s jedničkou Kulovanou.
To je ošemetné a velice složité. Já jsem vloni špatně hrála soutěže družstev, občas na turnaji se mi někdy nezadařilo. Ztratila jsem hodně bodů tím, že jsem prohrála občas se slabším hráčem. Pak je velmi těžké ztrátu dohonit, třeba ani tři vítězství nad slabšími hráči nestačí vykompenzovat jedinou prohru. V Děčíně jsme od druhé až po osmou nasazenou byly velice vyrovnané.

Premiérový titul mistryně republiky už jste získala v roce 2003.
Tehdy to bylo úplně jiné. Před šesti lety byl mistrovský turnaj rozhodně mnohem silněji obsazen, ale já jsem do něj šla bez větších ambicí s tím, že když skončím do pátého místa, bude to zázrak. Ale povedlo se mi nějak vyhrávat a po osmém kole jsem turnaj vedla. V devátém kole jsme remizovala, a i když jsme tři hráčky měly stejný počet bodů, já díky nejlepšímu pomocnému hodnocení jsem se stala vítězkou mistrovství.

Zatímco letos jsem účast na šampionátu brala mnohem zodpovědněji. Jak jsem už říkala, nechtěla jsem si utrhnout ostudu, protože mezitím jsem už absolvovala několik vrcholných a prestižních soutěží. A to bych měla přece jen něco předvést, aby lidé neříkali, hele reprezentantka a takhle to vrtá. Proto jsem byla letos přece jen nervóznější.

Co pro vás znamená letošní titul mistryně České republiky?
Pořád jsem si opakovala Katko, hlavně od sebe nic neočekávej, abys nebyla pak moc zklamaná. Většinou to tak bývá. Vím také, že na světě jsou mnohem důležitější věci, kdežto nějaký takový úspěch zůstane zaznamenaný někde na papíře a tím to hasne. Jsem přesto moc šťastná, že se mi to povedlo. Mám z toho skvělý pocit, protože vím, že jsem udělala radost hlavně taťkovi. Věnoval se cyklistice a vím, že každý rodič se svými dětmi to své tehdejší soutěžení prožívá ještě jednou, možná i intenzivněji a taťka i když se jedná o šachy, takový sport nesport, není výjimkou. Určitě můj úspěch těší i mamku, i když ta takového sportovního ducha jako taťka nemá.

Také jsem vyhrála nějaký peníz, za který budememe moci s přítelem někam v létě vycestovat.

Dalo by se říci, že zisk republikového titulu je pro vás vrcholem sezony?
Tím možná byl republikový turnaj v roce 2003. Letošní vítězství v šampionátu beru spíš jako povedený výsledek. Jsem ráda, kolik lidí z toho se mnou mělo radost, že jsem ty, kteří mi fandili, nezklamala.

Fanoušků bylo hodně?
Překvapili mne velmi mile. Hned po finále mi všichni gratulovali, především esemeskami. Byla jsme opravdu až zaskočená, kolik lidí mi drželo palce. Po večeři jsem jen všem odepisovala, až jsem z toho usnula. Ale bylo to moc milé, potěšující zjištění. Musím přiznat, že jsem z toho byla docela na měkko. Všem, kteří mi fandili, za to moc děkuji.

Už jste stačila titul oslavit?
Ani ne, jen s rodiči a s příbuznými v sobotu na chalupě trošku. Vrátila jsme se po pětihodinovém cestování z Děčína v pátek pozdě večer, v neděli dopoledne mne čekal druholigový zápas družstev s týmem Kozolup. Jsem spíš ještě utahaná, takže nějaké myšlenky na oslavy nemám. Ale já bych to ani moc neoslavovala, letos jsem nesehrála kdovíjaké partie. V roce 2003 to bylo jiné kafe.

Příští rok půjdete do turnaje v roli favorizované mistryně. A obhajoba bývá mnohem těžší.
Šachy jsou pro mne už jen čistě koníčkem. Samozřejmě, že nechci prohrávat, ale člověk postupem času žebříček svých hodnot a priorit mění.

S finálovou soupeřkou Lucií Jínovou jste si odbyly premiéru na republikový šampionát při turnaji v Klatovech.
Ano, u nás v Klatovech Lucka vyhrála, já byla druhá. Ale vůbec jsme se u šachovnice nepotkaly, byl to spíš souboj na dálku. Lucka hrála velice dobře, potkávala se se silnějšími soupeři, kdežto já jsem tahala spíš hráče ze spoda a snažila jsem se dost dlouhou dobu dokázat, že také umím vyhrát partii.

Nevzpomněla jste si na klatovský turnaj, když jste proti Lucii Jínové usedala při finále k šachovnici?
Ani ne, jak už jsem připomněla, v Klatovech jsme spolu vůbec nehrály. Kdežto v Děčíně jsme si to rozdaly, jak s bílými, tak s černými.

Ale dá se říci, že jste jí stříbro oplatila?
Dá, ale my to určitě ani jedna takhle nebereme, Každý turnaj je úplně jiný.

Kolik partií jste na děčínském mistrovství sehrála?
Celkem jedenáct.

Kolik bylo účastnic?
Osm. Nejdříve se hrálo ve dvou skupinách po čtyřech.

Jaká byla atmosféra v Děčíně?
Báječná. Hodně se mezi sebou známe. Troufám si tvrdit, že to byla i povedená společenská událost.

Turnaj byl sedmidenní, měla jste čas si prohlédnout dějiště mistrovství?
Většinu času spolykaly šachové partie a příprava na ně. S ostatními účastníky se u šachovnic potkávám už léta, některé jsem už dlouho neviděla, takže jsme si také měli o čem povídat. Na jeden den nám pořadatelé naplánovali návštěvu kadeřnického salonu. Týden ale velice rychle utekl a člověk byl dost unavený, na procházky Děčínem to nebylo. Ale nějaký nákup jsem samozřejmě stihla.

Bez perfektního zázemí a podpory svých nejbližších by byla cesta za úspěchy asi mnohem těžší?
Bez podpory nejbližších by to vůbec nešlo. Člověk musí mít pohodu. Proto jsem také ráda, že jsem mohla ziskem titulu mým nejbližším a rodičům poděkovat za podporu, mohou si nyní říci, že to nebylo zbytečné.

Kdy jste poprvé přičichla ke královské hře?
V mateřské škole. Tehdy k nám do školy přišel pan Kopecký, rozdával přihlášky, já si jednu vzala a byla jsem v šachovém kroužku. Pan Kopecký velice pěkně šachový kroužek vedl, dokázal nás zaujmout, pro šachy nás nadchnout a já získala k šachům velice pěkný vztah.

Máte čas ještě na další koníčky?
Musí být. Ráda chodím do přírody, sbírám houby, jezdím na kole. Miluji cestování, k němuž mi částečně daly nakouknout právě šachy, s nimiž jsem se už leckams podívala. S chutí si také přečtu dobrou knihu, čtu téměř všechno, ale ráda mám životopisy, zajímá mne také historická literatura, biografie a cestopisy. Ráda poslouchám hudbu.

Co nesnášíte?
I když mám nedostatek času, nesnáším nedostatek svého volného času. Proto jsem už nyní omezila některé šachové aktivity, upustila jsem například od vedení kroužku. Uvažuji také, že v příští sezoně omezím i účast v soutěži družstev. Když se člověk musí soustředit ve škole při hodinách angličtiny, pak musí přemýšlet u šachovnice, a když je to všechno hodně napresované, je člověk doslova vyšťavený. Proto bych raději jela za rodiči na chalupu na Šumavu a vyrazila třeba do přírody.

Nebyla by to pro šachy v Pošumaví škoda?
Určitě ne. Máme tady spoustu výborných hráčů, mladých talentů. O budoucnost klatovského šachu rozhodně strach nemám.

Jaké jsou vaše nejbližší šachové plány?
Minimálně dva týdny budu doma. Jako mistryně České republiky mám právo účasti na mistrovství Evropy žen v ruském Petrohradu. Náklady na cestu i ubytování by hradil Český šachový svaz, ale turnaj se hraje na jedenáct kol, což časově znamená dva týdny. A já nevím, zda mne ze školy uvolní na tak dlouhou dobu, protože už jsem byla v září týden kvůli šachům pryč. Nevím proto, zda to klapne, i když bych byla moc ráda, kdyby to vyšlo.

To je váš jediný plán?
V polovině letošního května by se měla hrát extraliga družstev žen s tím, že se soutěž spojí s týmy ze Slovenska. Dějištěm by mělo být Frýdecko Místecko. To vypadá zajímavě a chtěla bych to zkusit.

O letních prázdninách bych se ráda zúčastnila nějakých turnajů. Samozřejmě nás čeká tradiční turnaj v Klatovech, ale já dnes ještě nevím, zda si letos u domácích šachovnic neudělám přestávku. Určitě bych se ale chtěla podívat do Pardubic na největší šachový festival nejen u nás, ale snad i na světě. Tam bývá hodně silně obsazený rapid turnaj zkráceným tempem, a také A turnaj, při němž je dobrá šance uhrát si normy pro zisk našich šachových titulů. Ne, že bych pomýšlela přímo na nějakou normu, ale mám už dvě na velmistryni z roku 2004, a kdyby mne osvítilo, kdybych měla šťastnou ruku a přidala třetí, byla bych nadmíru spokojená. Ale, když se nezadaří, svět se nezboří, podívám se do východních Čech, navíc atmosféra při festivalu bývá nezapomenutelná.

Máte nějaké šachové cíle nebo sny?
Chci hrát hlavně dobré partie, abych je mohla třeba někdy ukazovat svým dětem, když se budou chtít věnovat šachům. Abych mohla být sama na co pyšná. Člověk není pyšný ani tak na výsledky, jako spíš na povedenou partii. Výsledek je také někdy o náhodě, štěstí. Ale i když někdy člověk skončí třetí nebo až čtvrtý, těší ho to víc, protože odehrál skvělou partii.

Kdyby to měl být cíl ambicióznější, pak by to byl zisk třetí normy a kdyby se mi povedlo vylézt v šachovém hodnocení na hranici 2300 bodů, které zaručují zisk mezinárodní velmistryně. To by byl spíš dárek pro mého taťku.