„V Dolanech u Klatov jsem uspořádal již druhý ročník zimní běžecké ligy. Jednalo se o seriál tří závodů na Komošín,“ ohlížel se zkušený běžec za úvodem roku 2020.

Jeho další smělé plány pak ale zastavil koronavirus, který se z čínského Wu-chanu v provincii Chu-pej začal šířit v prosinci roku 2019 a v Česku se poprvé objevil v březnu loňského roku. „Na jaře všechny zastavil covid, hromadné závody se nemohly uskutečnit, a tak jsem se rozhodl pořádat virtuální běžecké akce,“ pokračoval.

Tyto virtuální závody spočívaly v tom, že Voráček vymyslel závod a jeho profil, srozumitelně a jasně označil trať a ventiloval ven výzvu, kterou řada dalších běžců vyslyšela a plnila. Časy si na jednotlivých závodech běžci měřili sami. A to pomocí moderních technologií – chytrých hodinek s GPS navigací nebo na svých mobilních telefonech a jejich aplikacích. „V první vlně pandemie bylo těchto závodů celkem pět – Hůrka, Husín, Nýrsko, Mochtín a Vorlíky,“ připomněl Deníku Voráček.

V květnu ale přece jen došlo ke snížení počtu nakažených i zmírnění vládních opatření a se zpožděním začala i běžecká sezona, která nakonec trvala do začátku druhé vlny pandemie – tedy do října. „V tomto období jsem se zúčastnil dvaadvaceti závodů, ve kterých jsem hned desetkrát skončil na bedně. Stačil jsem uspořádat i populární Vorlíky, které se letos konaly popatnácté, a také Letní Řakom,“ bilancoval.

Do konce roku už byly kvůli šíření nemoci covid-19 amatérské sportovní akce až na výjimky zakázány. „Bohužel, přišla druhá vlna pandemie a my opět nemohli závodit. Takže jsem se rozhodl uspořádat další virtuální 'individuální' závody okolo Klatov. Byla to soutěž o čtyřech akcích (Hůrka, Husín, Klatovská pětka a běh okolo Hůrky), která byla bodována a na vítěze čekala malá odměna a na nejlepší běžce pak i krásné a třpytivé poháry,“ zavzpomínal Voráček na nedávnou virtuální sérii, kterou v ženské kategorii ovládla zcela suverénně mladá klatovská atletka Vendula Haladová a mezi muži slavil celkové prvenství Tomáš Dolejš z Mochtína.

V mezičase této temné doby se ale Voráčkovi podařilo se zpožděním uspořádat alespoň odložený Podzimní Řakom – chladnější sestru letního běhu. „Za to bych chtěl zpětně poděkovat obci Dolany, která mi to umožnila,“ kvitoval.

„Zimní příprava byla jinak náročná a dlouhá. V trénincích jsem naběhal spoustu kilometrů, zejména v prvním pololetí. Pak přišlo velké trápení, propad a nakonec i svalové zranění, a bylo po sezoně,“ uzavřel povídání Voráček, který za dlouhá léta absolvoval 643 závodů, z nichž téměř v polovině slavil umístění mezi nejlepšími třemi závodníky.

Jen pro představu – Karel Voráček se nezadržitelně blíží k padesáti tisícům naběhaných kilometrů. A to je hozená rukavice zejména pro mladé lidi…