To dokázal jako vůbec první trenér v historii s jedním klubem. A vstoupil tak mezi legendy. Před Jíchou už sice vyhráli Ligu mistrů jako hráči i trenéři Talant Dujšebajev a Roberto García, ale to bylo s různými kluby.

„Já to příliš neprožívám. Je to krásný úspěch, ale jestli jsem první nebo desátý , to neřeším,“ prohlásil Filip Jícha v rozhovoru agentury Sport Invest, která ho zastupuje.

„Musím smeknout, jak to kluci zvládli. Odehráli jsme to víceméně v devíti lidech. Kluci byli úplně fantastičtí, nechali tam úplně všechno. Je to pro nás takový malý zázrak,“ vysekl Jícha, který na přelomu roku přijel na pár dnů domů do Starého Plzence, poklonu svým svěřencům.

Ve finále jste se střetli s Barcelonou, kterou jste označil jako favorita…

Oni 22 zápasů v Lize mistrů neprohráli, což je neuvěřitelné číslo. Chtěli jsme utkání držet co nejdéle otevřené, protože jsme počítali s tím, že Barcelona bude pod větším tlakem. Přece jen s tím máme díky kvalitní německé lize mnohem více zkušeností. A tenhle plán se nám přesně povedlo naplnit. Musím před klukama smeknout, jak to zvládli.

Přitom jste měli v nohách semifinále s maďarským Veszprémem, které rozhodlo až prodloužení…

To bylo jako na houpačce a bylo velmi kvalitní. My jsme drželi utkání zpočátku ve svých rukou, ale ve druhé půli jsme ztratili rytmus. A i když to pak vypadalo, že máme zápas prohraný, tak jsme se dokázali vrátit a dovedli jsme to do prodloužení. V něm jsme znovu o tři branky prohrávali, ale vybojovali jsme vítězství.

V Barceloně jste končil hráčskou kariéru. Byl finálový zápas pro vás zvláštní i z tohoto důvodu?

Enormně! Kiel a Barcelona jsou pro mě srdeční záležitosti. V Barceloně mám mnoho přátel i v klubu a jsou to pro mě vždycky hodně emotivní zápasy. Jsem moc vděčný za to, že jsem mohl v Barceloně hrát. A teď jsem měl možnost vést Kiel proti ní ve finále nejprestižnější klubové soutěže. Moc jsem si to užil.

Finálový turnaj proběhl kvůli pandemii koronaviru za přísných podmínek. Jaký to byl rozdíl oproti předchozím letům?

Standardně probíhá Final four o víkendu. Teď byly hracími dny pondělí a úterý. A ještě k tomu se hrálo od půl deváté večer, bylo to hodně náročné. My jsme odehráli celý turnaj v podstatě o devíti lidech v poli a kluci tam nechali úplně všechno.

Hrálo se také bez diváků. Jaké to bylo z tohoto pohledu? Ovlivnilo to zápasy nebo euforii po triumfu?

Kdo zná Final Four v házené, tak ví, že je to obrovská show pro dvacet tisíc fanoušků. Teď to bylo zvláštní. Já si na to asi nikdy nezvyknu, když se hraje bez diváků. Ale při samotných zápasech jsem byl jakoby v tunelu, soustředil jsem se jen na hřiště a nic okolo jsem nevnímal. Chuť vítězství byla stejná, jako s fanoušky. Jen bych klukům přál, aby to mohli slavit s těmi davy lidí na tribuně. Ale stále žijeme v době pandemie, je třeba se s tím poprat.

Jak už jste zmínil, do Final Four jste zdaleka nešli v kompletní sestavě, jak moc vám chyběl český házenkář Pavel Horák?

Pavel nám hodně moc chyběl. Hlavně z důvodu, že brání na důležité pozici tři nebo čtyři. S Pavlem mám tři hráče, kteří tam neustále rotují a máme tak prostor malinko si oddechnout. Ale zvládli jsme to, moc si toho cením. Je to týmový úspěch a vítězství mých hráčů. Jsem hlavně rád za ně.

Ligu mistrů jste vyhrál dvakrát jako hráč. I když už jste před časem ukončil kariéru, nesvrbí vás ještě občas ruce? Nebo už vnímáte utkání jen jako trenér?

Už dávno mě ruce nesvrbí a jsem jen trenér. Moje hráčská kariéra je dávno uzavřená. Lidé si mě pamatují ještě více jako hráče, ale já sám už hráčem dávno nejsem.

A jako první jste teď vyhrál Ligu mistrů s jedním klubem jako hráč i trenér. Co to pro Vás znamená?

Já to příliš neprožívám. Pro mě je důležité, že jsme tu šanci měli, že jsme o ní bojovali a že se nám povedl takový malý zázrak. Tohle je týmový úspěch, vítězství mých hráčů. Jsem hlavně rád za ně.

Klub s vámi už v září prodloužil smlouvu, takže je očividně spokojen. Jak jste na tom vy?

Já byl v Kielu dlouho jako hráč a znám město i klub. Život profesionálního trenéra je vrtkavá záležitost. Momentálně si užívám cestu, na kterou jsme se vydali, a dál o tom nepřemýšlím.

Blížící se MS v Egyptě. Budete ho sledovat jako fanoušek nebo to pro vás bude další studijní materiál?

Každá vrcholná akce je pro mě příležitostí objevit nové hráče. S našimi skauty a sportovním ředitelem řešíme možné posily. Takže se na šampionát budu koukat hlavně z profesního hlediska. Českému týmu samozřejmě budu držet palce a přeju klukům, ať jim mistrovství vyjde. Hlavně, aby turnaj proběhlo bez problémů a nezasáhla ho pandemie zevnitř.