Kliknutím zvětšíteS dovolením budu v tomto textu hodně osobní. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, nakonec mě z Klatov dovedly až do Prahy, kde se živím jako sportovní novinář. Proto gratulaci klatovskému patriotovi, který osmnáctého března slaví osmdesátiny, vyjádřím i touhle veřejnou cestou. Je škoda si ji nechat pro sebe… Jardo, díky za vše! Nemluvím jenom za sebe, ale i za skupinku dalších kamarádů, z kterých jsi udělal celoživotní parťáky.
Dal jsi nám lásku nejenom k lyžování. Ale ke sportu obecně. Běhal jsi s námi na Hůrce, skákal na trampolínách, jezdil s námi na vodu. Ráno jsi nás probouzel hraním na piáno, večer jsi nás bavil u táboráku. My se často bavili tím, jak jsi v tom svým obří batohu neustále něco hledal…
Akorát jedna věc mě mrzí. Pořád mi u kanoe nejde řídit špička, i po letech se omlouvám Tvojí Majce, jak jsem jí v lehkých peřejích vyklopil, a ona se celá mokrá musela prodírat na břehu skrz kopřivy a trní. Dodneška slyším, jak říká: Zdendo, řiď si špičku! Pak přišlo žbluňk.
Jaroslav Frič slaví 80. narozeniny.
Byl jsi a pořád jsi jako můj druhý táta. Bez přehánění. Dal jsi mi základy do života. Byl jsi nejenom mým prvním lyžařským trenérem, ale i mentorem.
Možná jsi ze mě i ostatních kamarádů chtěl mít mistry republiky, ale my jsme to dotáhli maximálně na jedny velké závody do Krkonoš. Dodneška máme v živé paměti, jak jsme při mazání lyží vypnuli proud chameleonovi v teráriu schovaném ve sklepě. A ještě na svahu jsme se klepali, jestli přežil.
Nebojte, přežil. Právě díky tobě jsme zažili spoustu další legrace. Třeba při cestách na vodu do Rakouska, kdy jsi s mokrým šátkem na hlavě, aby ses aspoň trochu zchladil, řídil nezničitelnou dvanácettrojku. My jsme uvnitř dělali takový bengál, že sis cpal ten šátek i do uší. Uměl jsi nám i pořádně vynadat, ale vždycky tak hezky něžně… Jsou to zážitky, na které nejde zapomenout.
Jaroslav Frič slaví 80. narozeniny.
Nemluvím jenom za sebe, ale i za spoustu dalších dětí nejenom z SA Špičák, které jsi nasměroval na správnou cestu. Díky sportu jsme se otrkali, poznali jsme, že i v životě je potřeba překonávat překážky. Dodnes držíme při sobě. Patříš mezi nezničitelnou šumavskou generaci. Klobouk dolů i před dalšími Tvými vrstevníky. V osmdesáti se proháníš na lyžích, na běžkách, jezdíš na vodu, hraješ na všechno možné, zpíváš, přispíváš do novin. Stíháš se starat už i o naše děti. Kde jsi sehnal ten elixír mládí? Že bych si něco ulil na důchod.
Nejsem sám, kdo Ti přeje spoustu zdraví a energie. Ať jsi ještě dlouho neodmyslitelnou postavou šumavských lyžařů. A nejen jich. Ještě jednou díky za vše. Také za lásku k lyžování, kterou zdědily i moje děti. Hlavně David. Naštěstí není kopyto jako táta a tím mistrem republiky se opravdu stal. I díky Tobě.
Autorem textu je Zdeněk Janda
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
