V první otázce definitivně uděláme tečku za loňskou sezonou mezi divizní smetánkou, která vám vynesla vysněný postup do třetí ligy. Jak tento úspěšný ročník hodnotíte vy osobně?

Samozřejmě že sezona byla až na dvě malá zaváhání velice úspěšná, postoupili jsme do třetí ligy. Naše parta byla skvělá, všechno klapalo přesně tak, jak mělo. Přerušení a předčasné ukončení soutěže bylo pochopitelně nepříjemné, nicméně pevně věřím, že poslední dva zápasy bychom zvládli a nenechali si ujít postup do vyšší soutěže.

Co jste říkal na výkony vašeho parťáka Adama Končala, který byl vůbec nejlepším hráčem celé divize?

Adam je samozřejmě náš stěžejní hráč, bezkonkurenční jednička celé soutěže. Bez něj bychom asi těžko postoupili. Proto mu za jeho fascinující výkony patří velké poděkování.

Sokol Mochtín (žlutí) vs. Okula Nýrsko (modří) 2:4.
Nýrsko porazilo Mochtín. O výsledek ale nešlo, tvrdí Kalivoda

V divizi jste měl v singlu bilanci devatenácti výher a dvanácti porážek. Jste se svými výkony spokojený?

Ano, se svojí bilancí jsem byl v rámci svých možností v letošní sezoně spokojený. Prakticky větší půlku sezony bylo mojí prioritou narození syna a následné sžívání se s novou a hlavně krásnou rolí tatínka (úsměv).

Jak naopak hodnotíte vaše počínání ve čtyřhře? Bilanci jste měl pozitivní – 7:4.

Čtyřhry jsem si i přes nepříliš dobře vypadající bilanci užil a jsem spokojený. Většinu sezony jsem odehrál s deblovým parťákem Lukášem Zahradníkem, se kterým jsme byli celkem sehraní.

Právě na to jsem se chtěl zeptat. Jak se vám s ním za zeleným stolem vlastně hrálo?

Moc dobře. Vlastně jsem už na tuto otázku tak trochu odpověděl. S Lukášem se mi hrálo dobře, myslím, že jsme byli sehraní (úsměv).

Jakub Pergler.Zdroj: archiv Jakuba Perglera

Váš spoluhráč Miroslav Jehlík označil kapitána Zahradníka za největšího manekýna v klatovském týmu. Souhlasíte s ním i vy?

Nelze nesouhlasit (smích).

Který váš zápas uplynulé sezony byste označil za nejpovedenější, nejvyrovnanější a nejsmutnější?

Asi za nejpovedenější zápas sezony považuji souboj s dlouhodobě vynikajícím hráčem Petrem Lárišem. Avšak vybírat jednotlivě zajímavé duely není jednoduché vzhledem k počtu mých odehraných utkání (cca půlka). Na druhou stranu, každý zápas je něčím atraktivní, výjimečný a má něco do sebe.

Myslíte si, že šlo uhrát více výher pro svůj tým? Nebo statistika odpovídá realitě?

Vždycky je prostor být lepší. Určitě se dalo uhrát více výher, ale to je klasické kdyby. Jak jsem již řekl, já jsem spokojený, věřím, že týmu mé body také pomohly k postupu, a vzhledem k mé roli novopečeného tatínka jsem se svými výkony opravdu spokojený (úsměv).

Říkáte, že jste spokojený. Přesto se zeptám – v čem se ještě musíte zlepšit, aby šly vaše výkony nahoru?

Vedle aktivního tréninku se snažím hodně pracovat ve své hlavě, jelikož psychická stránka je velice důležitá. Jinak zlepšovat se dá ve všem, takže trénovat, trénovat, trénovat… Když to čas dovolí (úsměv).

Co vlastně očekáváte od zápasů ve třetí lize?

Se třetí ligou již zkušenost mám, je to však už pár let zpátky. Je to velký skok a úplně jiná soutěž. Přece jen po pár letech hraní v divizi, kde už znáte většinu hráčů, je to velká změna. Hráče najednou neznáte a ta výkonnost je samozřejmě někde jinde. Nicméně se na ligu moc těším, je to pro mě tak trochu výzva a budu očekávat spoustu krásných utkání.

Jaké osobní i týmové cíle si dáváte do příštího ročníku ve třetí lize?

Osobní cíle jsem si ještě nestanovil. Snad jen ještě více a kvalitněji trénovat, což se jistě projeví v osobních a týmových výsledcích. Týmový cíl je určitě třetí ligu v Klatovech udržet. I z dlouhodobého hlediska.

Pojďme o několik let zpátky. Kdy jste vlastně propadl ping-pongu?

Se stolním tenisem jsem začínal v osmi letech u nás na chatě, když rodiče koupili stůl na „pinčes“. Do myšlenky hrát to závodně mě uvrtal nedaleký soused, klatovský veterán pan Chroust.

Za které kluby jste si v životě už zahrál?

Kromě Klatov ještě za TJ Sokol Plzeň V. a TJ Sokol Horažďovice, kde jsem si pár let zpátky zahrál již zmiňovanou třetí ligu.

Tenisté většinou obdivují švýcarského elegána Rogera Federera, fotbalisté argentinského kouzelníka Lionela Messiho. Jaký je váš stolnětenisový vzor?

Určitě švédská legenda a ikona stolního tenisu Jan-Ove Waldner. A kdybych nemusel jmenovat pouze hráče ping-pongu, tak to bude momentálně MMA zápasník Jiří „Denisa“ Procházka. Líbí se mi jeho smýšlení a filozofie (úsměv).

Zmínil jste smíšená bojová umění. Jaké další sporty máte rád? A co vás vlastně všeobecně baví?

Tak v první řadě je momentálně mou největší vášní náš půlroční chlapeček Míša a samozřejmě rodina. Jinak ve volném čase rád jezdím na horském kole. Od mala hraji raketové sporty, jako squash a tenis. Mojí další velkou zálibou je pěší turistika. Nicméně časově je poslední dobou náročnější vše zrealizovat.

Sušice zdolala Osek.
Pomsta byla sladká. Fotbalisté Sušice otočili duel s Osekem

Prozradíte našim čtenářům, čím se živíte?

Pracuji jako výrobní mistr pro firmu UVEX, která má ke sportu také celkem hodně blízko produkcí špičkových ochranných prostředků, jako jsou cyklistické helmy, lyžařské brýle a podobně.

Máte nějakého sourozence? Jestli ano, hrajete spolu někdy stolní tenis?

Mám bráchu, se kterým jsme právě jako malí začínali. Postupem času si však našel jiné favorizované koníčky.

Probíráte doma ping-pong s rodinou?

Samozřejmě i doma probíráme stolní tenis, rád sdílím s rodinou jednotlivé zápasy, dobré i špatné výsledky a emoce z utkání.

Miroslava Jehlíka jsem se v nedávném rozhovoru zeptal na největšího manekýna kabiny. Ale co vtipálek? Kdo této kategorii ve vaší šatně vládne?

Největším vtipálkem týmu je náš matador Dan (Javorský – pozn. autora), obzvlášť při následných večerních oslavách našich výher (úsměv).