Mariáš není hrou pro nafrněné slečinky, při hře se objevují peprnější výrazy a téměř výhradně si hráči na turnajích tykají. Nic se však nesmí přehánět, takže nějaké víceméně neškodné ulevení typu „no to je mamlas“, poté co nám spoluhráč zkazil hru, se většinou přehlédne, ale nadávat spoluhráči vulgárně je absolutně nepřípustné a může vést k disciplinárnímu postihu a v případě opakování i dost citelnému.
Jako všude i v mariáši existují gentlemani a hulváti. Pamatuji se na staršího pána, se kterým byla radost hrát, i když člověk většinou proti němu neuspěl. Bafal si ze své fajfčičky, usrkával vínko a když jeho spoluhráč udělal botu, komentoval to slovy „no, já bych místo tý kule nesl žaludové eso, hrajem dál“.

Podobné je to s alkoholem. Pivo k mariáši patří, ovšem skutečně špičkoví hráči kvůli soustředění často během turnaje nepijou vůbec nebo jen velmi opatrně. Kdysi platilo, že byl striktní zákaz pití tvrdého alkoholu, než se došlo k závěru, že hráč, který do sebe za ten den vylije čtrnáct dvanáctek je takříkajíc z obliga, kdežto děda, který celý den srká minerálku a po obědě si do kafíčka nechá nalít malý rum, riskuje průšvih, je divné. Takže na soutěžích je v řádu bod „zjevná opilost“, za kterou jsou zvláště v případě opakování nebo častého nevhodného chování postihy nekompromisní.

Ovšem vřele doporučuji nikoli abstinovat, ale nepřehánět to ani při běžné hospodské hře, rozhodně si osobně nesednu k partě, ve které hráč, který udělal renonc, neplatí pokutu, ale „rundu“. Byl jsem nucen na jednom lokálním turnaji hrát s hodně opilým hráčem a neodešel jsem jen proto, že se nehrálo jako na soutěžích na dva tříhodinové poločasy, ale pouze na hodinové části. Ovšem ta hodina byla doslova utrpením.

Dalším problémem je kouření. Na soutěžích platí, že v průběhu hry se nekouří a i na přátelských turnajích by mělo být dopředu jasné, zda se kouřit smí či ne. Většinou se udělá kuřácky prostor, a pokud s tím všichni hráči u stolu souhlasí, mohou se tam přestěhovat. Jinak když se hraje ve čtyřech, což je většinou, pak ten, kdo to už nemůže vydržet, odejde se slovy „hrajte dvě kola ve třech“, to je většinou tolerováno.
K mariáši rozhodně patří také hlášky komentující hru. Takže na začátku se prostě řekne „budeme působit“, hráč čekající na licitaci občas prohodí „sedím a brousím“, „nejsem tady“ znamená nemám co licitovat, pokud se to týká i druhého hráče, může to okomentovat slovy „já mám totéž v lepší barvě“.

Dobrý talon hráč pochválí slovy „ono se to okotilo“, naopak špatný „šel tam honem a pak si zoufal nad talonem“, někdy jde i o peprnější komentáře, zvláště po prohře jako „trumf na vartě h…o v kartě“. Když hráč sice prohraje, ale méně než před ohlášením hry očekával, což se stává u stovek nebo když nedostane flek, který čekal, komentuje placení slovy „to je jako když to kachnám hází“, naopak když platí až příliš mnoho, bývá s úsměvem tolerováno ulevení si typu „pukněte nádivy“. Když platí hráč, který průběžně vyhrává, bývá běžně povzbuzen slovy „žádnýho chudýho to nepotkalo“ a tolik dalších, že by se jimi dalo popsat několik stránek.

Závěrem řekněme, že ačkoli má mariáš už status sportovní a jeho svaz je podobně jako u bridže registrován, měl by zůstat především zábavou. Hraje se sice o peníze, v normální společnosti však o peníze dejme tomu na nějaké to pivo, zbohatnout se u něj nedá. Je to sice hra karetní, ale člověk při ní procvičí paměť i intelekt a kombinační schopnosti.

Jan Brousek