Až na pár výjimek totiž talentovaná dívka ovládla všechny doposud uspořádané virtuální závody. A přemožitelku nenašla ani na dvaačtyřicátém ročníku Jarního přespolního běhu, který se v Nýrsku běžel 1. května výjimečně formou časovky.

Poslední závod v Nýrsku se po dlouhé době neběžel „pouze“ virtuálně, ale hromadně. Byť s rozestupy a po vlnách. Běžecké střetnutí jsi nakonec v čase 20:05 vyhrála. Druhá nejrychlejší žena v cíli na tebe ztratila 25 vteřin. Jak závod, který ti opět přinesl vítězství, hodnotíš?
V Nýrsku bylo ideální počasí a hezká trať. Sice hodně náročná, ale hlavně jsem běžela společně s ostatními, takže to byl konečně klasický závod. Možná, že i hlava fungovala trochu jinak, byla jsem víc motivovaná. Baví mě tyhle krosové závody, čas byl určitě dobrý, ale stále mám co zlepšovat.

Zatímco v Nýrsku se běželo skoro jako za starých časů, úvodní díl okresního seriálu běhů mimo dráhu – Husínský kros – se konal jen virtuálně. I tento závod jsi však vyhrála, navíc si za loňským traťovým rekordem bývalé reprezentantky Dany Pernicové zaostala o pouhé čtyři vteřiny. Nemrzí tě, že jsi neběžela rychleji? Věděla jsi vůbec, jaký je rekord trati?
Nene, před startem jsem netušila, jaký byl traťový rekord, a upřímně mě to ani nenapadlo někdy sledovat. Teď už to ale vím, tak snad příští rok.

Jaké to je porážet starší a zkušenější závodnice?
Nad věkem soupeřek moc nepřemýšlím. Běžím nejrychleji, co můžu (úsměv).

Od 8. května pokračuje letošní Ešus liga třetím závodem. Mochtínský přespolní běh se běží až do 14. května opět virtuálně. Co ty, poběžíš? A měla jsi už čas si trať někdy zaběhnout?
Určitě poběžím. Závod v Mochtíně jsem virtuálně běžela už minulý rok, takže tak nějak vím, co mě čeká. A na závod se už moc těším.

Sport všeobecně na neprofesionální úrovni v současné době prožívá velmi smutné časy. Naštěstí na Klatovsku žijí lidé, jako je třeba Karel Voráček, kteří se snaží sport, který milují, nějakým způsobem provozovat i za omezeného režimu alespoň virtuálně. Jsi ráda, že se závody tohoto typu konají?
Určitě jsem moc ráda, že tady taková možnost je. Závody mě totiž stále zlepšují. Je fajn, že nám Karel Voráček tratě připravuje a my pak můžeme běžet. Značení závodů je vždy perfektní a trasy jsou dobře vymyšlené a nakombinované.

Rok 2021 je pro tebe zatím úspěšný a až na pár výjimek jsi ovládla zatím všechny závody. Jak si svá vítězství užíváš?
Běhání miluji, každý den trénuji, takže jsem poté vždy ráda, když se povede i závod. Ale už mi chybí klasické závody. Nejen kvůli doprovodnému programu, ale hlavně mi chybí ostatní závodníci kolem mě. Na virtuálních závodech mi vadí, že od startu až do cíle běžím sama. Jednoduše to pro mě není taková motivace, jako když mám na trati okolo sebe soupeřky.

Když běžíš sama, jakým způsobem si měříš čas?
Čas si měřím pomocí hodinek s navigací.

Nemáš někdy strach, že technika selže a že se ti zastaví čas, přestanou načítat kilometry a budeš muset běžet celý závod znovu?
Spoléhám se na Garminy, které mě zatím ještě nikdy nezklamaly. Snad tedy ještě něco vydrží (úsměv). A když by se něco takového stalo, tak bych prostě běžela znovu. To je asi jedno…

V předposlední otázce se ještě vrátím do prosince loňského roku, ve kterém jsi na krajském šampionátu v krosu (Běh Bukovem) vybojovala bronz. Jak vysoko tento úspěch ve své stále ještě krátké kariéře řadíš?
Prosincový přespolní běh byl asi můj první závod s někým, kdo je stejně starý jako já, a také tam byla mnohem kratší vzdálenost, než na kterou jsem zvyklá. Úspěch řadím moc vysoko. Myslím si, že to byl také jeden z mých prvních nevirtuálních závodů pod Atletikou Klatovy.

Jaké jsou tvé sportovní, tedy běžecké cíle do zbytku sezony?
Chtěla bych se především neustále zlepšovat, to je můj hlavní cíl. A moc bych si přála, aby už byly normální závody. Na to se těším…